Léto bylo dlouhé, času bylo dost a naše podařená rodinka se rozhodla udělat si výlet. Kam? Do Drážďan. Samo sebou se to neslo v radostném duchu, neboť mudlové jsou zkrátka podivní. Víte ale, že i Drážďany mají svoji kouzelnickou stránku?
Nejprve pár nudných informací, aby se všichni orientovali. Drážďany jsou hlavním městem státu Sasko, kousíček od našich severo-západních hranic. Žije zde okolo 530 000 obyvatel, z nichž přibližně 10 % jsou kouzelníci, jak uvádí naše statistiky.
Úplně původně zde byla malá kouzelnická osada, která byla schována v hustých lesích. Díky nim se zde také až do 13. století pořádně nikdo neusadil. První zmínky o Drážďanech tak máme až z roku 1216. Dál pak město prospívalo a až dodnes se v něm propojují dva světy – ten náš a mudlovský.
Dost už ale nudných dějepisných řečí, pojďme se podívat, na jaké krásné památky tam narazíme.
Nejdříve se pojďme podívat na drážďanské náměstí. Tedy… vy se tam jděte někdy podívat. Koncentrace mudlů je na tomto místě tak vysoká, že ruší jakékoliv pokusy o vyfotografování. Podívat se však můžete na krásné panorama, které z náměstí uvidíte:
Právě zde, na tomto náměstí, se každoročně konají překrásné Vánoční trhy, které jsou vyhlášené jak mezi mudly, tak mezi kouzelníky. Mudlové o tom samozřejmě nemají ani zdání, ale pro nás kouzelníky se z jednoho speciálního stánku dostanete na trh čistě kouzelnický, který je zase vyhlášený svou překrásnou zimní výzdobou. Nicméně to je i ten mudlovský. A věřte, že v zimních měsících vás taková horká medovina dokáže opravdu obdivuhodně zahřát.
Kousíček za náměstím se nachází tato budova:
Co je to pro mudly, to se mi zjistit nepovedlo, ale za to vím, co je to pro nás kouzelníky. Právě zde se totiž v jedné ze zdí skrývá vchod do kouzelnického muzea hůlek. Toto muzeum je zde vyhlášené, takže kdybyste někdy měli cestu kolem, určitě za to stojí. A kdybyste snad dali raději přednost mudlovskému muzeu, tak jedno stojí hnedka vedle:
Drážďany však mají ještě jednu úžasnou dominantu – kostel Panny Marie:
Je skutečně majestátní a vidíte na něj prakticky z celého města. K němu se váže jedna čistě mudlovská smutná událost, a sice bombardování Drážďan britským letectvem za 2. světové války. Většina města byla tehdy úplně zničena a výjimkou nebyl ani tento kostel. Dlouhá léta pak trvalo, než jej znovu postavili, a povídá se, že z původní stavby se dochovalo pár kamenů. Ty jsou černé, jak se na nich usazoval čas, a jsou mezi novými, světlými díly kostela krásně patrné. Navíc úplně nahoře je udělaná jakási rozhledna pro ty, kteří by snad měli zájem podívat se na město z ptačí perspektivy.
Dalším krásným zákoutím města je třeba tato katedrála Nejsvětější trojice:
Tyčí se na břehu Labe a každého, kdo k ní vzhlédne, uhrane. Je oblíbeným poutním místem jak mudlů, tak i kouzelníků. Proč? Inu, dýchne na vás takovou zvláštní atmosférou, že vás to dovnitř prostě táhne.
Když už jsem mluvila o tom Labi, v Drážďanech je poměrně dost oblíbená lodní doprava:
Většinou jde tedy jen o výletní plavby, ale občas můžete zahlédnout i nějakého potrefeného mudlu na jakési malé bárce:
Uvažovali jste navíc někdy, že bychom do školy jezdili místo vlakem lodí? Nebyla by to nakonec větší zábava? Kolik z nás by se asi utopilo cestou?
Jak tak přemýšlím, vlastně celé historické centrum města je kouzelné. Však posuďte sami:
A to jsou jen malé ukázky skutečné krásy města.
Špatná je pouze jediná věc. Město je oblíbeným cílem turistů ze širokého okolí, takže pokud nemáte rádi ulice přecpané lidmi, pak si asi vyberte k návštěvě deštivý den nebo noc. Jinak rozhodně neprohloupíte, když si tam uděláte výlet stejně jako my.
Pro Denní věštec
Theresa Brendi