Nováčkovský turnaj Denního věštce – Perličky ze školních lavic

Nováčkovský turnaj Denního věštce skončil, ale ještě musíme rozhodnout jednu věc. Tedy spíš vy, naši čtenáři, musíte rozhodnout jednu věc. Jakou? Pojďte se podívat!

Posledním úkolem našich nejmladších v nováčkovském turnaji Denního věštce bylo napsat novinový článek na téma „Perličky ze školních lavic“.
Vy, naši čtenáři, máte nyní tu moc rozhodnout, který ze dvou článků je lepší a která ze slečen si tak odnese ještě Cenu čtenářů, která jí dá právo vybrat si na Příčné ulici cokoliv do hodnoty 1 galeonu.

Mia Whitebear

Krušné začátky novinářského učně

Když jsem před týdnem vstupovala do kanceláře Denního věštce, v duchu jsem si říkala, že teď začíná kariéra slavné novinářky. Udělám díru do kouzelnického novinářského showbyznysu. Po vstupním pohovoru už jsem tak nadšeně nepůsobila. Slečna Niane po mě chce reportáž z hodiny lektvarů. Z třetího ročníku, abych byla přesnější. Já, malé pískle, se mám vecpat do hodiny slečny Barbary!

Ještě že mám v koleji dobré přátele. Dva loky mnoholičného lektvaru a je ze mě Ginevra. Vstupuji na hodinu lektvarů a usedám do čtvrté lavice. Úkolem hodiny je umíchat jed z žabího slizu. Vůbec netuším, o co jde. A asi ani mí „spolužáci“. Jejich nechápavé výrazy slečnu Barb vytočí k nepříčetnosti. Všem oznámí, že dokud neuvaříme jed, neodejdeme ze třídy. „Vždyť jste to loni brali!“ vyštěkne a doplní informaci: „Samozřejmě to bude na známky. A ingredience si sežeňte, kde chcete.“

– po třech hodinách samostudia učebnice Jedy pro náročné a dvou hodinách hledání vhodné žáby okolo hradu –

Kotlík bublá, voda vaří,
tekutina uvnitř září,
vymáchala jsem v ní ropuchu,
mám ale neblahou předtuchu,
že ten jed, co vařím, nebude jedem,
trochu mě totiž mate svým vzhledem.

Možná bude chyba v žábě,
vzala jsem ji jedné bábě,
chtěla ji políbit na pusinku,
chtěla ji oslintat, chudinku.

Možná tu teďka vařím prince,
snad nevezmou mě do blázince.
Kašlu na z jedu zálivku,
uvařím žabí polívku.

Zjistila madam Barb, že má v hodině vetřelce?
A jak obstála má „polívčička“ pod přísným pohledem slečny Žáby?
Pokračování článku z rubriky „Ze života žactva“ už zítra!

Myker Fae McGarden

Incident zapomenuté dýňové paštičky

Před pár dny jsem zaslechla v naší kolejní místnosti skvělou historku. Během OVCÍ se chystala skupinka studentů na další část zkoušky. Jeden nejmenovaný student si před praktickou částí Přeměňování potřeboval zklidnit nervy menší dobrotou, jenže než se mohl pořádně zakousnout, přišla na něj řada. Vydal se tedy urychleně do třídy plné zkoušených studentů, a jak byl celý nesvůj, tak si stále v ruce nesl svou dýňovou paštičku. Jindy by to prý neudělal, neboť byl na své jídlo velmi citlivý a nesnesl možnost, že by jídlem něco zapatlal, nebo naopak znečistil své jídlo.

Když došel ke svému stolu, kde bylo vyloženo několik objektů určených k přeměně, tak paštičku mimoděk odložil na stůl vedle ostatních předmětů. Poté přišel zkoušející, pronesl několik formálních informací, položil několik otázek a zadal úkol. Student dotazy kvapně zodpověděl a začal si chystat hůlku, že se dá do výkonu zkoušky. Než však měl šanci začít, tak postřehl užaslý výraz zkoušejícího. Ten totiž fixoval svůj pohled nikoliv na studenta, ale na dýňovou paštičku, která nevinně, ale zato dosti nápadně, ležela na zkušební lavici. Přiblížil se a vztáhl k ní ruku. V tu chvíli student do relativního ticha místnosti pronesl zesíleným hlasem s náznakem zoufalství: „Nešahejte na to! Máte špinavé ruce!“ Všichni přítomní studenti se nevěřícně otočili, zatímco zkoušející se zastavil, jako by jej student zrovna uřknul pomocí Petrificus Totalus. Pohlédl na vyděšeného studenta a tišším šokovaným tónem odvětil: „Já… že mám špinavé ruce?“ A zahleděl se na své otevřené dlaně. S tímto pohledem odešel od stolu a se zmateným výrazem se přesunul k dalšímu studentovi.

Teď už je vše jen na vás. Kdo se stane vítězem? Hlasovat můžete do 21. 9.!