Cerridwen Lowra Antares: „Jen talent z nikoho mého oblíbeného studenta neudělá.“

Olivie Henrieta Větroplachá: Dobrý den, madam Cerridwen. Předně Vám chci pogratulovat k tomuto úspěchu. Jistě máte velkou radost, že jste se stala profesorkou a rovnou s dvěma vyučovacími předměty. – nachystá si brk a zápisník –

Cerridwen Lowra Antares: Děkuji. Ano, radost mám. – usměje se – Předmětů mohlo být i více, ale zase je asi dobře, že nezačínám rovnou s vysokým počtem.

Olivie Henrieta Větroplachá: To chápu, člověk si musí nabrat rozumné množství práce… Nicméně jste hrdou profesorkou Věštění a Tajemství cizích řečí. Co stojí za výběrem těchto předmětů? A jak to, že jste se rozhodla státi se profesorkou? Bylo to spontánní rozhodnutí, nebo jste to plánovala již delší dobu?

Cerridwen Lowra Antares: Věštění je pro mě závazek. Slíbila jsem předchozí vyučující, mé dobré kamarádce Elle Sutherland, že pokud to bude možné, tak výuku převezmu. Samozřejmě po svém, ač si dobře pamatuji, co učila ona – však jsem to u nás studovala – a osnovy jsem upravovala dle těch jejích. Navíc mám k němu vřelý vztah, vždy mě věštit bavilo.

U Tajemství cizích řečí to byla souhra náhod – jazyky mám obecně ráda a před účastí v konkurzu jsem zjistila, že Tajemství cizích řečí je volné a měla jsem na něj tolik nápadů, že jsem ho nakonec sepsala jako vůbec první.

Nu a k tomu profesorování – svým způsobem obojí. Věděla jsem, že někdy budu chtít učit, jen jsem si nedávala žádný limit, kdy se tak má stát. A v tento rok hrál roli právě i ten slib, že převezmu Věštění. A zároveň se vše sešlo tak, že jsem si našla čas na sepsání výkladů a objevily se i potřebné nápady.

Olivie Henrieta Větroplachá: Takže se vše vyvinulo tak pěkně, akorát včas. – usměje se – Jak pro Vás bylo náročné absolvovat přijímací řízení? Jistě to chtělo spoustu příprav.

Cerridwen Lowra Antares: V mém případě to hlavně chtělo ty nápady a čas na jejich sepsání, což jsem dosti podcenila. Ale nakonec to nějakým způsobem klaplo.

Co se týká motivačního dopisu, tak v něm jsem měla o něco větší oči než tak, jak to dopadlo. Ale není všem dnům konec.

Olivie Henrieta Větroplachá: To jistě ne. Věřím, že se od Vás ještě dočkáme velkých věcí! – mrkne – A co Vás zatím nejvíce baví na tomto postu? Tvorba výkladů? Vymýšlení úkolů či opravování?

Cerridwen Lowra Antares: Jestli velkých, tím si nejsem tak úplně jistá. – zasměje se –

Tak nějak mě baví všechno. S opravováním a tvorbou úkolů mám už de facto zkušenosti ze soutěží, rozdíl u předmětů je ten, že se opravdu několik termínů po sobě věnujeme stejné tématice se stejnými studenty. To je asi to, co mě na tom láká nejvíce a na co se obecně těším – v průběhu půl roku se obě strany mohou dozvědět něco nového a zajímavého. A potkám i studenty, kteří nejsou třeba tolik ve Velké síni nebo nedělají tolik soutěží a jinak bych o nich třeba nic nevěděla.

Olivie Henrieta Větroplachá: Líbí se mi Váš pozitivní přístup. Ale jistě je to pro Vás celé docela velká změna. Pomáhají Vám kolegové? Jak se cítíte ve sborovně?

Cerridwen Lowra Antares: Do sborovny jsem měla přístup už jako tmavě fialová, jako školní zaměstnanec. To pro mě tedy změna nebyla. A ano, kolegové pomáhají, tipy pro vkládání do výukového adminu a tak podobně. Člověk by na to přišel i sám, ale když mu to někdo poradí, ušetří to spoustu času. – usměje se –

Olivie Henrieta Větroplachá: A co kabinet, ten už máte zařízený, nebo plánujete ještě změny?

Cerridwen Lowra Antares: Zatím je jen provizorní, mám v plánu určitě ještě zařizovat a upravovat. To důležité – tedy stůl, židle a papíry na dotazy – v něm je. A to je to hlavní. – zasměje se –

Olivie Henrieta Větroplachá: – zasměje se – A teď pozor, co je pro Vás na studentech nejdůležitější? Čeho si nejvíc ceníte?

Cerridwen Lowra Antares: To je těžká otázka. – usměje se – Nejvíce asi snahy a kritického myšlení. Samozřejmě že ráda hodnotím skvělá vypracování, to asi všichni, ale jen talent z nikoho mého oblíbeného studenta neudělá. Pokud někdo nad zadáním přemýšlí a pak se snaží ho splnit a přihodí třeba i nějaký originální nebo obecně kreativní nápad, tak si mě může získat. – usměje se –

Olivie Henrieta Větroplachá: Těžká otázka, ale krásná a kvalifikovaná odpověď. A na co by si naopak studenti měli dát pozor?

Cerridwen Lowra Antares: Myslím, že obecně je toto stejné u všech vyučujících – nepodvádět, to se rozumí samo sebou. Číst a dbát na zadání. A často pomůže si po sobě vypracování ještě jednou před odesláním přečíst. Vím, že se občas povede parádní překlep nebo nesmyslná věta a pak to působí rušivě.

Olivie Henrieta Větroplachá: Hodnotíte přísně?

Cerridwen Lowra Antares: Nemyslím si, ale to asi musí posoudit studenti. – zasměje se – Snažím se být spravedlivá, mrzí mě třeba, když mi přijde pěkné zpracování, ale vůbec to nesplňuje zadání. Nebo pokud je nápad dobrý, ale vypracování je viditelně odfláknuté. V takovém případě plný počet bodů dát nemůžu. Někdo to možná jako přísné hodnocení bere. – usměje se –

Olivie Henrieta Větroplachá: Ono přece jen je i přísnost důležitá vlastnost profesorů. Ale Vy nezastáváte pouze post profesorky, ale dále pokračujete i jako knihovnice. Jak jste se vůbec dostala do knihovny? A od kdy knihovnicí jste?

Cerridwen Lowra Antares: Knihovnicí nejsem tak dlouho, asi půl roku. Prozatím procházím archivy a snažím se protřídit svazky. Původně jsem měla v plánu mít už touto dobou spoustu věcí hotovou, ale je toho více, než jsem čekala. Již v blízké budoucnosti mám ale připravené nějaké novinky, zejména aktualizaci kroniky mám již skoro zralou na zveřejnění.

Na knihovnici jsme se přihlásila do konkurzu, knihy jsem měla vždycky ráda, takže i když jsem to nějakou dobu zvažovala, tak jsem víceméně měla jasno hned, že to chci zkusit.

Olivie Henrieta Větroplachá: Co konkrétně všechno obnáší tato práce?

Cerridwen Lowra Antares: Kromě pravidelného zasílání upomínek? – zasměje se – Obecně správa knižního fondu – opravy, úpravy, nové knihy. Některé pak potřebují zvláštní péči, tak těm se musím věnovat ještě více. Samozřejmě jsou v plánu i akce na přilákání nových čtenářů a další věci.

Olivie Henrieta Větroplachá: Teda! Tak to hořím zvědavostí. A co Vy čtete nejraději?

Cerridwen Lowra Antares: To záleží na náladě. Někdy si ráda přečtu dobrý příběh, jindy encyklopedii. Také záleží, kolik je zrovna času. Nerada nechávám knihy nedočtené, takže pokud ji mohu přečíst „na jeden zátah“, tak jsem nejspokojenější. – zasměje se –

Olivie Henrieta Větroplachá: Tak to máme tedy úplně stejně! – zasměje se – A je ještě něco, co byste ráda vzkázala? Studentům, čtenářům, kolegům…

Cerridwen Lowra Antares: Určitě bych všem chtěla popřát, ať se nám školní rok co nejvíce vydaří. Hrad je skvělé místo plné magie, tak abychom z něj načerpali energie i pro mudlovský svět tolik, kolik jen zvládneme.

Olivie Henrieta Větroplachá: Moc Vám děkuji za tak příjemný rozhovor. I já Vám za celou redakci Denního věštce přeji, abyste měla krásný, magický školní rok a byla nadále v životě kouzelnickém i mudlovském jen spokojená!

Cerridwen Lowra Antares: Děkuji. – usměje se –

Pro Denní věštec
Olivie Henrieta Větroplachá