Nedávno byl nábor nových nováčků :D. Ostatně, mezi nimi jsem byla i já:-). Proto vám přináším článek o naší hyperaktivitě a zmatenosti.
Ten velký kolotoč událostí se rozjíždí ve chvíli, kdy je konečně otevřená registrace. Honem honem naškrábu nějakou slušnou esej a pak už jen den po dni vyhlížím bradavickou sovu. Po dlouhých deseti dnech čekání konečně dosedne na rám okna v mém pokoji.
„Počítáme s jedním studijním místem pro vás,“ si s nadšením přečtu a začnu balit.
Ovšem nemám zatím co, tak vyrážím do Přičné ulice a tam si koupím u „Školních potřeb ze třetí ruky“ ošoupaný hábit, prodřenou sukni, polorozpadlou košili, mnohokrát záplatované ponožky a boty s velkým žralokem. Ještě zavítám do Mžourova, abych si koupila starou, opelichanou, ale pořád dobrou, sovu, kterou si pojmenuji třeba podle své babičky.
Teď již tedy mám, co bych dala do kufru. Nezbytná je samozřejmě hůlka od Ollivandera, což snad ani nemusím podotýkat. Ovšem v mém případě mi zatím postačí kouzelné párátko z nedostatku galeonů. Ale to jsem odběhla. Nacpu to všechno do kufru a šupajdím v Expresu na Hrad. Tam čekám na svůj velký den D, kdy mě zařadí do koleje.
Prozatím chodím zmateně po Hradě, čučím do kabinetů, ředitelny, nápovědy, seznamu osob, Prasinek, soutěží, kecám ve Velké síni a tak dále. Ale tou hlavní náplní mé aktivity (hned po drbání ve VS, samozřejmě!) je shánění peněz, kde se dá. Chci si brát co nejvíce brigád, proto mě zarazí, že za dva dny tvrdé práce dostanu jen mizernejch pár svrčků. Pak mi tedy všude radí: „Dělej soutěže, tam se dá získat mnoho peněz!“ No jo, to je sice pravda, ale asi nebudu psát básničku, když nevím, co je verš, nebo nebudu malovat slunce, když neumím kreslit a dokonce psát pohádku, když mi nejdou slohovky.
Nebo také my nováčci trpíme nevysvětlitelnými chorobami typu: „Kdy už to bude?“ „Kolik peněz dostanu?“ „Proč je to tak a ne onak?“ a tak dále…
Zkrátka profesoři se musejí vyzbrojit pevnými nervy, humorem a lektvarem proti stárnutí, protože my na jejich vráskách máme taky docela dost veliký podíl…
No a pak přijde den D a v tu ránu jsme zařazeni do kolejí. Už jsme právoplatnými studenty a ne takoví ti bezbarevní nekňubové. Tím tedy končí život nováčka a nastává život pilného studenta, jež je oddaný své koleji.