Jak se žije našim příšerám?

Úkol těžší, než by se mohlo na první pohled zdát. Pravda, stačí se jen kouknout pod postel, najít ztracenou ponožku a naši příšeru. Tento plán byl ale odsouzen k neúspěchu od samého začátku. Chlapeckých ložnic je na hradě pomálu, do dívčích, byť ve vlastní koleji, se neprobojuje nikdo – ani s průkazem redaktora – a vstup do ložnic jiných kolejí je už zcela nemyslitelný.

A tak nezbylo nic jiného, než vyhledat jiné příšery. Jenže ouha! Zkuste si to sami, vyrazit do chodeb hradu a označit někoho za příšeru. Jistě bychom určitě našli někoho, kdo se snaží své (leto)kruhy pod očima zamaskovat lektvarem mládí, všichni víme, o koho jde. Jenže nikoho určitě nenapadne označit tyto příšery veřejně.

A tak co dál? Vydal jsem se do sklepa, obloukem jsem obešel Ferdinanda, který příšerou bezpochyby je, ale u jeho výběhu, nebo lépe řečeno výplazu, je velká cedule s varovným nápisem „Nekrmit“. Odemkl jsem vrzající dveře od Sklepení a zašel na šálek čaje s Nemrtvým bojovníkem, abych se ho zeptal, jak se mu tedy žije.

Ale koho jsem nepotkal! Narazil jsem na Jacka-O‘-Lanterna, který po mě užuž metal kouzla, ale asi byl překvapen tím, že jsem místo hůlky držel v ruce brk. Samozřejmě jsem se ho ptal, kde jsou všechny naše příšery, které na nás obvykle čekají v zákoutích sklepa. Jack se nechal slyšet, že všechny příšery mají na Halloween volno a práci za ně přebírá on sám. Následně mě zavedl do kanceláře, která byla vměstnaná do nepoužívané odpadní roury. Utvrzoval mě v tom, že příšery se mají dobře, je o ně postaráno, mají uzavřeno pojištění a za přesčasy dostávají prémie.

Následovala exkurze do jeskyně, kde příšery odpočívaly nebo slavily Halloween. Golem s trollem společně hráli šachy a vypadali u toho hloupěji ještě víc než obvykle. Zato zombie s Bílým kapucínem se společně oddávali tanci, stejně jako bezhlavý rytíř, který nevěděl, kde mu hlava stojí. Nemrtví spolu seděli tiše v koutě a přeli se o to, kdo je v nejlepším rozpoložení. Debatu zatím přesvědčivě vyhrávala Tlející mrtvola. Jezerní válečnice mezitím s Minotaurem ochutnávali jednohubky a znechuceně odvraceli pohledy od Černého slizu a Temného hnusu… Zkrátka, všichni se bavili, jak se na příšery patří.

A tak mohu na otázku „jak se žije našim příšerám?“ odpovědět: „dobře, hlavně na Halloween!“

Pro Denní věštec
Edmund Heusinger