Škrkny jsou odporná prťavoučká stvoření, která dokáží udělat neurotika i z nejzapřísáhlejšího optimisty. Jsou zlomyslné, jsou vychytralé a jsou prakticky neviditelné. Což z nich dělá horšího nepřítele, než je například taková sfinga. S tou se dá domluvit, pokud jí zodpovíte nějakou tu hádanku, ale se škrknami je to jiné. Na ty byste mohli mluvit donekonečna, a nebudou vás poslouchat a nebudou (respektive z větší části udělají pravý opak toho, co se po nich chce, takže je lepší se ani nepokoušet s nimi domluvit, pokud nechcete skončit jako chovanec kouzloústavu pro duševně choré).
Bohužel je také téměř nemožné škrknám vzdorovat, když se pohybují ve větších hejnech. Jedna samotná škrkna měří sice pouze něco okolo dvou centimetrů, pokud se jich však sejde více (takové třicetitisícihlavé hejno spolehlivě zamoří celý hrad i přilehlé pozemky) nadělají spoustu škody – v mudlovském světě jsou jednou z hlavních příčin výpadků proudu a tiskařských šotků.
Pokud ovšem odchytíte nějakou škrknu samotnou (ale zkuste si to – je to jako pokoušet se jednou rukou chytit mouchu, druhou hledat příhodnou sklenici, do které jí umístit, třetí zase víčko na tu sklenici…) dá se celkem snadno přemoci antiškrkním lektvarem, k jehož výrobě je ale bohužel potřeba (jak taky jinak) škrkní odvar. Je to začarovaný kruh. Pokud nemáte škrny, nevyrobíte antiškrkní lektvar a pokud nemáte antiškrkní lektvar, nemáte ani škrkny.
Jediné co zbývá, pokud bylo nějaké místo zamořené škrknami, je zavřít oči, třikrát se na místě otočit, důsledně se vyhýbat všem černým kočkám, žebříkům a rozbitým zrcadlům – pokud byste už měli mít z takovéhoto důvodu smůlu tak vězte, že vaší největší smůlou bude útok rozzuřených škrken.
A nebo… – Můžete zavolat krotitelku škrken, kupříkladu. Mé ceny jsou solidní a práce plně profesionální, škrkny neucítí skoro nic 😉