*Kouzelničtí básníci (kteří mne oslovili)*

Toto vědecké pojednání jsem vypracoval do jedné soutěže, a protože paní profesorku Belatris Nithelas Malrinovou to velmi pobavilo, vkládám to sem s nadějí, že to pobaví i Vás.

1. Choromysl Industrol
Ve svých básních opěvoval dovednost a důmysl mudlů. Jeho nejznámější sbírka „Lámal skálu starý mudla, ač byl jako za groš kudla“ vznikla po Choromyslově návštěvě karárských mramorových lomů. Jeho poslední sbírka „Stesk staré strusky vychladlé“ bohužel zůstala nedopsána, neboť autor se vypařil po pádu do vysoké pece, v níž hledal inspiraci pro svou rozervanou duši.
Jeho styl by se dal patrně nejvýstižněji nazvat industriálním blouzněním.

2. Atramenta Jambová
Dávala plně průchod svému okouzlení romantickým krajem v okolí hradu Hupcuk. Její romantická velkobáseň „Duben“ sice poněkud čerpá z díla jednoho mudlovského básníka devatenáctého století, nicméně obsahuje celou řadu originálních prvků. Její hlavní hrdinka Mařka si v závěru eposu uvědomí, že její místo není po boku milovaného mládence, plotny a sedmi dětí a odjíždí do neznáma s cirkusem Macháček, coby čarokrásná hadí žena Užofie. Hlavní hrdina Vendelín se dá k baletu a se ženami nadobro končí. Na svou dobu převratné dílo označil tehdy známý literární kritik
Fridrich von Kibic za první emancipační epos.

3. Něha Štědřencová
Narozdíl od Atramenty Jambové uznávala Něha tradiční hodnoty a její hrdinky tudíž hrály role plné ženskosti a mateřského citu. Již z názvů jejích sbírek, jako jsou třeba „Hledej sladkost života“, „Cukrkandl a rudé rety“, „Sladká touho neodcházej“, „Lipový med“, nebo „Dolnocetenský cukrovar“, je jasné, že se nakonec vzali. Všichni.
Prastrýc McTull mi jednou řekl: „Nauč se tři nějaké sloky od Štědřencové a budeš trollem dívčích srdcí!“
Její styl bych nazval diabetickou lyrikou.

4. Rozevlál Záhrobský
Napsal jedinou sbírku, kterou pojmenoval: „Rodina se usnout bála, po přečtení Rozevlála“.
A pojmenování je to vskutku výstižné. Je znám případ, kdy se jeden kouzelník nechal noc co noc zavírat do trezoru Gringottovy banky, protože si přečetl Záhrobského báseň „Neobměkčíš běsa pláčem, umlátí tě pohrabáčem“. Já jsem této básně ze zvědavosti přečetl pouhou první polovinu a od té doby mám při spatření pohrabáče problémy s inkontinencí.
Hloubka básníkovy tvorby je dána patrně tím, že Záhrobský tvořil pouze v době, kdy se nechal najmout coby zřízenec mudlovské soudní patologie.

5. Mihul Kolovrat
Tento autor se plně ztotožnil s dobou a postavou ministra Popletala. Ve svých básních, které posléze vydal ve sbírkách „Naše jistota“ a „Zatoč svou buřinkou, vůdče náš“, nadšeně opěvuje moudrost a rozvahu svého
ministra (a chlebodárce).
Kolovrata zde uvádím ne proto, že bych byl jeho poezií nadšen, ale protože je neuvěřitelné, jak obrovských až masových nákladů dosáhly jeho sbírky. Je prokazatelné, že náklady tisků byly tak ohromné, že každý kouzelník, včetně dětí, by musel mít doma po sedmi exemplářích každé jeho knihy. Průzkumem čtenářské veřejnosti bylo ale zjištěno, že jeho dílo nikdo nečetl a většina kouzelníků ho ani nezná. Jeho básně bych tedy rozhodně neoznačil za nadčasové.

6. Heligon Hydrant
Zakladatel modernismu v kouzelnické poezii. Vycházel z předpokladu, že verš nemusí být veršem, rytmus je pro konzervativce a rým je zkostnatělým přežitkem.
Z jeho díla si pamatuji pouze báseň „Houby na kluzišti“ a z ní toliko jeden volný verš:
„Když jak hnát bodáš táhlem varhan,
jsa sazí po zdi mázlé,
než pokory ti vdechne kus fuk,

již mrtev budeš, grázle.“
Vůbec jsem to nepochopil, ale je to dobré. Zato docela
chápu, že se v Děravém kotli svého času scházela skupina
nadšených Heligonových obdivovatelů, kteří si ty pitomosti
recitovali a autora vzývali co božstvo.

7. Pikola Batolítková
Kdo by neznal Pikolu a její knížky říkánek pro nejmenší kouzelníčky! Její verše natolik zlidověly, že je rodiče používají dodnes jako výchovný prostředek. Již z časného dětství si pamatuji verše:
„Budeš-li brát otci, matce hůlky,

zmalují ti obě půlky.“
Nebo tyhle:
„Uč se malý kouzelníčku,

sedávati na nočníčku,
pak až půjdeš do Bradavic
nesmíš dělat do nohavic.“
Pikola Batolítková je prostě hvězda našeho dětství!

8. Nevoj Nadrchal
Historické eposy Nevoje Nadrchala vycházejí ze skutečných historických událostí. Bohužel jako většina básníků s historií zacházel poněkud lehkomyslně a rozličné úseky kouzelnických dějin jsou v jeho podání vlastně jen jakousi heroickou polopravdou. Třeba jeho sága „Drombell skřetobijec“ popisuje bitvu malé skupinky kouzelníků, kteří pod velením Drombella z Příušnic zahnali na útěk stonásobnou přesilu povstalých skřetů. Bitva to prý byla strašlivá a krvavá a podle Nadrchala k ní došlo u Horního Mázle. Podle ověřených historických údajů k ní nedošlo vůbec, protože skřeti tehdy neměli o pětičlené armádě Drombellově ani o plánované řeži potuchy, a tudíž se nedostavili. Drombell se svými čtyřmi bojovníky na soupeře čekal až do sedmi hodin večerních a pak se odebrali do hostince „U vola“, kde rozšířili pověst o svém velkém vítězství. Takže Nadrchalovy verše:
“ A Drombell jako šelma lítá,
mezi šiky skřetů lítá,
neb on jak se rozkuráží,
jednou ranou sto hlav sráží,“

jsou poněkud nadsazené.
Ale pro mladého romantika je to skvělé čtení.

9. Poťuchal Levý
Tento autor sociální bojovné poezie vyrostl v Obrtlé ulici, v lůně nemajetné kouzelnické vrstvy, kde každý, kdo neměl doslova jen hůlku a hlad, byl považován za pochybného vydřiducha a zbohatlíka. Jeho básně se nedočkaly souborného vydání a vycházely nepravidelně jen v místních novinách „Přijde den“.

Tyto noviny měly náklad toliko pěti výtisků, neboť tolik bylo v Obrtlé ulici „solventních“ předplatitelů. Není tedy divu, že se z Levého tvorby do dnešních časů zachoval jen zlomek.
Nicméně i tak se dodnes někteří dospívající kouzelníci k jeho
tvorbě obrací a zrovna nedávno jsem slyšel, jak patnáctiletý
kouzelník před Prvotřídními potřebami pro famfrpál svému otci,
který mu nechtěl koupit nové koště za 6.000 galeonů, vzpurně
odpověděl Poťuchalovým veršem:
„Bohatci z Příčné! Galeonů plné kapsy,

na lid prostý pohlíží co na psy!“
Takže je to vlastně aktuální autor.

10. Kámášutr Amorický
Tohle je nejoblíbenější básník mého prastrýce McTulla.
Musí být opravdu velice dobrý, protože prastrýc, který jinak poezii vůbec nečte, má celé jeho dílo vázané v dračí kůži. Bohužel jsem neměl možnost žádnou jeho báseň číst, protože prastrýc si knihovnu s jeho sbírkami zamyká a klíč hlídá ve sklepě troll Humbouch. Když jsem se prastrýce ptal, o čem ty básně jsou, tak mi zasněně řekl, že o životě, a že na ně mám
dost času. Poťuchal Levý má pravdu! Ti dospělí jsou fakt na hlavu.

S úctou Benjamin Drum