Toto zajímavé téma se objevilo v zadání jedné školní soutěže. A protože se domnívám, že problematika je závažná, vkládám sem vlastní vypracování, doufaje, že Vás poučí. Nebo pobaví.
Říjnová říje
Testrálí říje je velice zapeklitý problém. U testrálů, žijících ve volné přírodě, je takřka nemožné ji studovat, protože volně žijící testrálové jsou nesmírně vzácní a navíc nemají přílišné pochopení, když do jejich věcí někdo strká nos. O období říje to platí dvojnásob. Je znám případ jednoho zoologomága, který se vypravil studovat říji divokých testrálů, vybaven mnoha přístroji, vědomostmi a sebevědomím. Vrátil se bez přístrojů a bez sebevědomí, zato měl na zadnici dokonalý otisk testrálího kopyta a hůlku zaraženou v zádech. Jak potom nahlížel na své předchozí vědomosti, není známo.
O testrálech domestikovaných se toho ví přeci jen trochu více. Jedním z kouzelníků, kteří tuto problematiku zevrubně zkoumali, je i můj drahý prastrýc Yan McTull. U jeho sídla v Deerfordu totiž žije stádo těchto tvorů, čítající dokonce několik desítek kusů, takže prastrýc měl pro své studium vynikající podmínky. Navíc je jedním z kouzelníků, který testrály vidí. Tuto schopnost získal poté, co jeho tchyně zahynula při záhadné nehodě, zřítivší se světlíkem do sklepa na brambory. Nejpodivnější na tom ale je, že prastrýc se tou dobou pohyboval údajně na opačném konci Skotska. Inu zázrak.
Ale zpět k testrálům. Průběh říje domestikovaných jedinců má velmi úzký vztah k příčině jejich domestikace. Mnoho kouzelníků se domnívá, že první zdomácnělí testrálové byli násilím odlapeni ve volné přírodě a poté zkroceni. Chyba lávky. Příčinou zdomácnění těchto tvorů jsou jablka! Ač se to zdá velmi nepravděpodobné u masožravých zvířat, je tomu opravdu tak. Testrálové sice jablka v normální podobě nejedí, ale v průběhu generací si značně oblíbili jejich určitou formu. Tedy upřímně řečeno jde o zkvašená padlá jablka, která obsahují značné množství alkoholu a testrálové se jimi přivádějí do blaženého stavu euforie až extáze. Někteří se dokonce normálně namažou. Jak ale postupovala kultivace divoké krajiny, plané jabloně takřka vymizely a testrálové byli nuceni se přichýlit k lidským obydlím. Tam nalezli hojnost těchto plodů a kradou je přímo ze stromů a ukládají je do vlastnonožně vyhrabaných jam, kde ovoce zkvasí. Testrálům pak zbývá jen čekat, až kvas dojde zralosti a nyní nastupuje ona souvislost s obdobím říje. Kvas totiž dozrává přibližně v polovině října, tedy v období, kdy se testrálové normálně páří. Navíc je třeba uvést, že zkvašená jablka požívají toliko samci a podoba říje se tím výrazně pozměnila.
U většiny zvířat se v období rozmnožování stávají samci velmi dominantními, porůznu se předvádějí, natřásají a všelijakými výstřednostmi lákají samice k páření. Samice obvykle postávají opodál, něco žvýkají a dělají, že se jich to vlastně netýká. Samci ovšem nedají pokoj a otravují tak dlouho, až znuděné samice přistoupí na jejich nemravné návrhy, aby měly pokoj a dojde k aktu rozmnožovacímu. Samci pak zase někam zalezou a je klid. Samicím tenhle způsob vyhovuje, protože se toho po nich zas tak moc nechce a navíc se náramně pobaví blbnutím nápadníků.
Jenže u testrálů se říje díky jablkům zvrtla. Samci totiž přišli na to, že jablečné opojení má také něco do sebe a než by se namáhavě nakrucovali před netečnými samicemi, raději stojí kolektivně u jámy, žvýkají kvas a vydávají toliko zvuky podobné přihlouplému chichotání. Navíc každý samec má svou jámu, takže celá samčí společnost bloumá lesem a ochutnává, jak se elixír povedl sousedovi.
Samicím tedy nezbylo, než vzít průběh říje do vlastních kopyt. Jejich přístup se liší dle letory jednotlivých samic a můj prastrýc samice rozdělil do těchto kategorií.
Samice chlapice – obvykle si vyhlédne nějakého méně vzrostlého samce a ráznými kopanci ho oddělí od samčí komunity. Několik hodin ho drží odděleného od ostatních a poté, co samec vystřízliví, přiměje ho k páření, načež o něj naprosto ztratí zájem.
Samice slepice – snaží se získat pozornost samců tím, že neustále chodí za jejich skupinkou, porůznu se krášlí listím v podzimních barvách a do kožnatých křídel si vykusuje ozdobné ornamenty. Někdy dokonce páchá demonstrativní sebevražedné pokusy z nešťastné lásky. Obvykle se s některým samcem spáří tehdy, když už od ní chtějí mít přiopilí samci pokoj.
Samice družice – nepokrytě se přidruží k samcům a táhne s nimi od jámy k jámě. Tato metoda je navýsost účinná, protože samci se bojí, aby jim toho kvasu moc nesežrala, takže udělají, co se po nich chce, a táhnou dál sami.
Samice, mazaná palice – vynašla nejúčinnější metodu. Již na konci léta si vyhrabe vlastní jámu a nanosí do ní jablek, kolik dovede. V říjnu pak nemusí žádné samce shánět, protože ti ji najdou podle vůně kvasu. Ve chvíli, kdy samci již všechen vlastní kvas sežerou, může si mazaná palice vybírat ženichy po libosti. Bodejť taky ne, s takovým věnem.
S úctou Benjamin Drum