Věnováno Elerin, bibi a Amandě.
Jede, jede Elerin,
má k svačině margarín.
Neví, jak ho má sníst,
nechce si ho s máslem splíst.
Do kupé sedne si k ní bibi,
sedět s Elerin je její hobby.
Kouká na ni jak na zjevení,
i když na ní nic nového není.
Elerin neví, jak se tvářit má,
co bibi ukázat – nad tím koumá.
Chce bibi vidět opičku?
Ano, tak si nasadí na hlavu krabičku!
Bibi se moc líbí Elerin jako opička,
hledá v kufru, kde jen je ta sklenička…
Už ji našla, to je radosti,
nalije Elerin whisky dosti.
Veselá ta celá cesta je,
závidí jim veškerá zmijozelská stáje.
Elerin učí bibi dělat opičku,
i jak složit onu záhadnou krabičku.
Čas běží, vlak po kolejích jede,
na nádraží nám s oběma vjede.
Kdopak si bibi s Elerin vyzvedne?
Vždyť ještě ani není poledne!
Nevadí, ony si poradí,
na lavičku se usadí.
Sedí tam už hodinu,
koukají na nádražní spodinu.
Náhle k nim přijde osoba,
ááá, to je Amanda, ale připomíná soba!
Elerin je nadšená ze soba,
jaká to pěkná Amandu šatí róba!
Kéž by takovou taky mít mohla,
bez ní by se jen tak nepohla.
Holky šťastně se vydaly do zoo na návštěvu,
je jim všem třem do zpěvu.
Zpívají si o zvířátkách,
o jejich pěkných hrátkách.
Již hodinu v zoo jsou,
melou jedna přes druhou pusou.
Až je chytí pracovníci zoo
a jsou chyceni do klecí jako Robinson Crusó.
🙂 – Úsměvné a plné šarmu.