Sešla jsem se s nimi u Tří košťat na čaji, přeci jen jsme v prvním ročníku. Bohužel všechny koleje tam ještě nebyly, alespoň ne do té doby, když jsem psala tenhle článek. Vyzpovídala jsem ale ty, co tam už byly. Konkrétně Olivii Henrietu Větroplachou, Stellu Wiliems a Carrie Chambers, která se dostala do lesa, i když Zmijozel neměl ještě výpravu.
Denní věštec: Jak jste se cítily, holky? Jaké pocity jste měly?
Olivie: Byla jsem opravdu nervózní, nevěděla jsem, co mám čekat.
Stella: Moc jsem se těšila, jen nakonec mě odnesli pavouci, takže… – pokrčí rameny –
Carrie: Moc a moc jsem se těšila. A byl to skvělý zážitek.
Denní věštec: Jak se vám tam líbilo? Jaké jste měly zážitky?
Olivie: Fakt hodně. Moc a moc se mi tam líbilo.
Stella: Až na ty pavouky super. Pálivé odřeniny nejsou nic moc.
Carrie: Bylo to opravdu moc pěkné. Hned bych šla znova. Miluju tmu a les obecně.
Denní věštec: Našly jste něco? Nebo vám les svá tajemství nevydal?
Olivie: Vydal. Našla jsem krmení pro sovičky a jsem za něj moc ráda.
Stella: Našla. A ne jednu, hned několik tučných housenek.
Carrie: Při cestě zpátky jsem viděla housenku, ale Therka byla rychlejší.
Denní věštec: Potkalo vás něco nebezpečného?
Olivie: Ano, něco velkého, co dupalo jako když je zemětřesení.
Stella: Ano, ty pavouky. Byla jich celá jeskyně. A příjemné to zrovna nebylo.
Carrie: Jo, protože Therka zakopla o kořen. Nám se nic nestalo, ale Therka byla pěkně poštípaná.
Denní věštec: Šly byste znova do lesa?
Olivie: Jasně. Určitě bych šla.
Stella: Šla bych pomalu hned. Ale ty pálivé odřeniny už nechci. – usměje se – Moc příjemné nejsou.
Carrie: Hned bych šla. Zase se tam chci někdy podívat.
Pro Denní věštec
Calla Torová