Vliv špičatosti klobouku na čarodějovo odstínění

Toto jest má přijímací esej, s jejíž pomocí jsem v září pronikl do Bradavic.

Tohle je opravdu velice zajímavé téma a jsem rád, že se právě ono objevilo u této přijímací zkoušky. Odstínění čaroděje je totiž všeobecně podceňovaná skutečnost. Je to tím, že mnoho kouzelníků, kteří se v kritické chvíli ocitli bez odstínění, prostě zahynulo, a tudíž o této tristní záležitosti nemohlo podat zasvěcené svědectví. Já sám bych o odstínění nic nevěděl, nebýt mého prastrýce.
Můj prastrýc, Yan McTull, se celý život zabýval studiem nejrůznějších kouzelnických záhad a pohrom a o nutnosti odstínění tím pádem dobře věděl. Vyprávěl mi kdysi, že v lesích poblíž obce Beetwill se jeden jeho přítel pokoušel v dešti provést jednoduché voduodpuzující kouzlo a byl stižen záchvatem třesavky, kulhavky a posléze i běhavky. K dovršení všeho zlého se mu nepodařilo odpudit dešťové kapky, takže tuto kalvárii prodělal zcela promočen. Po návratu domů zastavil třesavku výluhem z betoniánu, kulhavky se zbavil tinkturou z baletice a běhavku zahnal špuntovým kouzlem. Ihned poté se obrátil na svého přítele, který, jak věděl, se podobnými katastrofami léta zabýval. Tím přítelem byl právě prastrýc McTull a oba se pustili do bádání. Napřed prokázali ve sprše, že postižený kouzelník voduodpudivé kouzlo brilantně ovládá, a pak začali hledat důvody jeho fatálního selhání v terénu. Jejich snaha byla korunována úspěchem poté, kdy se znovu dopachtili až na ono místo, kde postižený kouzelník ku svému postižení přišel. Nemohli, bohužel, pokus provést s kouzlem voduodpudivým, protože bylo zrovna pekelné vedro, ale prastrýc zkusil kouzlo něžného vánku a okamžitě utrpěl záchvat koktavice. Jeho přítel se ho pokusil potíží zbavit Cicerovým zaklínadlem, ale sám byl ihned zaskočen prudkým atakem třesavky, jako už před tím. Oba se tedy vrátili domů k mému prastrýci a tam se dali znovu dohromady. Na třesavku betonián a na koktavku Cicero.

Jejich původní domněnkou bylo, že ono kritické místo je nějak prokleté, a proto se snažili zjistit, zda tam v minulosti nedošlo k nějaké zvláštní události. Tato snaha nebyla, bohužel, korunována úspěchem. Poté se odhodlali pokus zopakovat a k jejich velkému překvapení se na dotyčném místě dalo kouzlit bez jakýchkoliv potíží. Dokonce provedli i velice náročné kouzlo čtyř dob, kdy během několika minut namrzne, zasněží, roztaje, vykvete a dozraje vše kolem. Vše bez jediné chyby. A tehdy se to stalo. Prastrýc McTull si v průběhu dozrávání, vlivem vysokých okolních teplot, sejmul svou špičatou kouzelnickou čapku a znovu se pokusil vyvolat kouzlo něžného vánku. Koktavice se dostavila v okamžení. Oba výzkumníci si uvědomili, že jsou na blízku velkého objevu. Přítel mého prastrýce obětavě znovu použil Cicera a koktavice rázem pominula a třesavka se neobjevila. Tehdy začali tušit, že na vině je sejmutá čepice mého prastrýce. První obtíže se totiž dostavily ve chvíli, kdy si prastrýcův přítel čepici sundal, protože byla zcela promočena. V druhém pak, protože oba byli prostovlasí, vinou panujícího vedra. To se opakovalo i v případě třetím u mého prastrýce. Takže čapka! Ale proč na onom místě a ne jinde. A proč někdy jen třesavka či koktavka a jindy i kulhavka a dokonce i běhavka?
Výzkum se ubíral mnoha cestami a oba přátelé strávili na záhadném místě mnoho hodin. Prvním faktem na cestě k poznání odhaleném bylo, že kouzla se nedaří prostovlasým kouzelníkům. Dalším pak, že jen na tomhle proklatém místě. Třetím poznáním bylo, že následky kouzlení prostovlasých jsou daleko katastrofálnější několik týdnů v roce. Kulhavka a běhavka byly důsledky jen mírné. V některých dnech se kouzelníci dočkali i pajtlovačky, což jak uznáte je opravdu hrozné. Po mnoha experimentech se do případu přeci jen začalo vkrádat jasno! Bedlivým studiem místa extempore se ukázalo, že zde roste jediná oskeruše široko daleko. Může být tento druh jeřábu původcem potíží? A jestli ano, proč je jejich intenzita nestejná v různé dny v roce? Pánové nelenili a vyhledali oskeruši jinou a provedli náležité testy. Potvrdilo se, že kouzlit pod oskeruší bez čapky je velice ošidné, až nemožné. Blízkost oskeruše znemožňovala provedení i těch nejjednodušších kouzel! Samozřejmě prostovlasým. Kouzelník v čapce mohl kouzlit pod stromem jak chtěl a nic mimořádného se nedělo.
Takže jeřáb oskeruše! Ale proč jsou jeho účinky o tolik horší několik týdnů v roce? Dalším výzkumem oskeruší se zjistilo, že právě v kritických týdnech, kdy se účinky rušení čaromocných sil projevovaly tak vehementně, hnízdí na těchto stromech oškohrb severní. Tento nenápadný pták sám o sobě nemá sílu k tomu, aby rušil magické procesy, ale ve spojení se zlomyslnou mocí oskeruší je jeho schopnost téměř vražedná.
Dalším krokem k pochopení záhady bylo, jakou roli hraje čapka v ochraně kouzelníka před účinky stromu a ptáka. Zásadní! Prastrýc vyzkoušel tyto druhy čepic: skotský baret s bambulí, kulich lyžařský, buřinku mudlovskou, čepec řádové sestry a brigadýrku důstojníka Armády spásy. Výsledek byl tristní. Ani jedna z těchto pokrývek hlavy nerušila účinky oskeruše, natož oškohrba. Pouze špičatá kouzelnická čapka dokázala svého nositele ochránit a odstínit vliv neblahé přítomnosti stromu a ptáka.
Prastrýc tehdy vyvodil následující závěry: čepice ploché, jakož i měkké, nemají dostatečně ostrý úhel k odražení neblahých vln vysílaných korunou oskeruše ani ptáka oškohrba. Pouze čapky špičaté, tedy kouzelnické, mají dostatečný sklon, aby ochránily mozek, tudíž centrum kouzelníkovy síly před těmito rušivými elementy. Jedinou výjimku pravděpodobně tvoří rákosové klobouky vietnamských rolníků, leč ty bohužel nebyly v místě experimentu dostupné.
Prastrýc tehdy sepsal pojednání „Vliv tvaru a špičatosti čepice, jakož i přítomnosti oškohrba severního na Vaše kouzlení pod oskeruší.

Tolik tedy z poznámek a vyprávění mého dobrého prastrýce Yana McTulla a víc už toho fakt nevim. Snad to bude stačit.

S úctou Benjamin V. Drum