Tak jsme se dostavily na pozvání Hetty Londsové do komnaty nejvyšší potřeby. Měl se tam odehrávat nějaký děsuplný příběh nebo výprava.
Každý si vzal jednu svíčku a zamířil za Hetty do tmy. Vtom nám zablokovala cestu Fridolína. Nechtěla nás pustit dál, dokud nezodpovíme otázku. A ta zněla: „Co je to? Nemá to nohy, had to není. Syčí to, had to není. Plazí se to, had to není. Co je to?“ První odpověď zazněla ode mě: „Had?“ Hned nato se ozvala Magdarlene di Facittra: „Hadice?“ Nato Fridolína zasyčela a rozplynula se.
Jakmile se rozplynula, objevila se u nás Aimée Leavittová, tak tu na nás již byly dvě Havraspárské. Společně jsme šly dál a cestou slyšely podivné zvuky. Po chvíli se objevil další duch a nechtěl zmizet. Usilovně jsme přemýšlely, co s ním, když Hetty napadlo použít tu svíčku, protože odhání zlé duchy. To už zřejmě bylo na Cassandru příliš a raději se rozhodla vzít nohy na ramena a rovnou ji následovala i Aki Otosaka.
Tak jsme šly dál. Zatímco jsem si pilně zapisovala naši cestu, zjevil se mi pod nohama kořen a málem jsem se svalila k zemi. Pak se před námi objevila Lopucha a začala zpívat: „Starý hrad jest tajemný, pro večírky nádherný…“ Všichni jsme poslouchali a vzápětí se k nám přemístila paní profesorka Barbara Arianne Lecter, aby omrkla konkurenci. Zato Lopucha zpívala dál: „V rytmu syčí králové hadí, k svojí cestě nás navádí.“
Tma zhoustla, když se před námi objevil další duch: Robert. Všechny jsme podle rady Hetty pozdravily a na jeho otázku, co zde hledáme, Hetty odpověděla: „Cestu do Slavnostní síně.“ Nato nás opustila Monika, zato se k nám opět připojila Besa, která trochu zabloudila, a Denise Mount z Nebelvíru. Brzy nato jsme narazily na Mrzouta. Když jsem ho slušně pozdravila, najednou mě popadl a vynesl do vzduchu! Vzala jsem svíčku a hned se začala bránit. Jakmile se svíčka ocitla přímo v něm, rozplynul se a já dopadla na zem na všechny čtyři jako správná neko. Zjistily jsme, že Slavnostní síň se nachází jen kousek od nás. Když jsme vešly dovnitř, zhasly jsme svíce a chytily se za ruce. Začaly jsme společně broukat a mumlat a „nánat“ Lopušinu písničku, při které se k nám připojila i Veronica. Začalo se rozsvěcet a před námi se objevila Slavnostní síň plná jídla. Před námi se objevila malá holčička, která se usmívala. Jmenovala se Hedvika a řekla nám: „Děkuji, zlomili jste kletbu!“
A tehdy začala párty! To se rozezněla všude hudba a začalo se tančit, jíst a pít. Do konce sice došly jen tři z nás (včetně Hetty) a jedna se přidala až na konci, ale snad se dočkaly také pěkného konce. Pár jich strachy uteklo, některé se nejspíš ztratily. My tři jsme si ovšem daly pěkně do nosu. Já se cpala vaflemi a malinovkou, Hetty si dala pizzu a Verča se zas zasypávala čokoládou. Rozloučily jsme se těsně před dvacátou hodinou, tedy před zápisem do seminářů. Všichni přítomní si to jistě velmi užili a já musím všem Hetty doporučit jako skvělou pořadatelku párty.
Pro Denní věštec
Carrie Chambers