Byl první červen, smrti čas,
když faraón si zlomil vlas.
Celou zemi bez varování
stíhalo se smrtí vyrovnání.
Leč ne všichni měli radost.
Zástupy lidí, rozhořčená krása,
břinkot zbraní, který srdce drásá,
s vrahy třeba učiniti zadost!
Občanská válka, vládce náš
nezná strach, nezná slitování.
Najde se někdo, kdo strádání
utne a zavládne mír zas?
Všichni velcí myslitelé,
rádci, umělci i prostá chasa
promluvili. Odpověď do masa.
Faraón všemocný – zle je!
I objevil se čaroděj,
aby vládci do duše promluvil,
aby řád do rozumu nastolil.
Každý zas věřil v nový děj.
Nekromantské čáry máry,
mág se svými pokusy nestačí.
Hlava, tělo, ruce, nohy pláčí.
Pro supy zas další dary.
Už i vojáci se bouří,
krev nejbližších dodává jim sílu.
Faraóna chtěj‘ vidět na kýlu.
V paláci se prvně kouří.
Nikdo ho nemůže chápat.
Jenom Smrťák do bločku si píše,
když na zem padá otrávená číše:
Je vtipné osud říše
ve vlas vkládat.