Upíři včera a dnes

Kolik ti je let?

Sedmnáct.

Jak dlouho ti je sedmnáct?

Už nějakou dobu.

Vypadáš na to…setři si tu rtěnku a připrav se umřít.

(Buffy, 1998)

Buffy je minulost – 21. století vše změnilo.

Upír, ta ďábelská bytost posedlá démonem, se v okamžiku proměnila v cool melancholickou osobu, kterou je hodno následovat. Protože nesmrtelnost a věčná láska je přece tak nádherná.
Přemýšlím, kde se ztratilo to věčné zatracení, o kterém lidstvo mluvilo odnepaměti ve spojitosti s upíry. Tedy vlastně existuje výjimka – zapomněla jsem na sekty…ty vždy smrt preferovaly před životem.

Mám ale pocit, že upírem se v současné době chce stát kdekdo:)

A proč? Protože sexy září na slunečním světle?

Ach, kde jsou ty staré dobré časy, kdy upír doslova shořel v denním světle, zuřivě cenil zuby a s kolíkem v srdci se dramaticky válel po zemi a vzdychal. Případně kopal do zdi.

Dracula se měnil v netopýra a navštěvoval mladé slečny. Nekoukal na ně romanticky ve svitu blikající svíčky, on je zcela neromanticky zabil, případně z nich nějakou tu dobu večeřel.

Pak přišla Buffy. Vrhala se mezi zmatené upíry, vykřikovala pop-kulturní odkazy a věta „Prach jsi a v prach se obrátíš“ dostávala reálnou podobu.

Někdy tak na přelomu století, přesněji v roce 1998, se objevil Blade, tedy Eric Brooks. Na první pohled obyčejný afroameričan, který skrývá cosi temného, cosi velkého. Je napůl upír a napůl člověk. Nevadí mu sluneční paprsky, ale má rád krev. Hodně. Aby ale nenarušil svou vegetariánskou dietu, na svačinu si dává speciální sérum.

Upíři bydleli v kanále, ti movitější ve hrobkách a ti úplně cool měli i svůj byt. Například Angel – upír s lidskou duší. ten dokonce vlastnil i obrovský hotel (a pozor, to už je 21.století!!!) Tragicky se zamiloval, stal se zlým, pak dobrým, ale stále miloval. Pak vlastně se ještě jednou stak zlým a zase dobrým. A jestli se někdy neopaloval, miluje Buffy dodnes.

Nejnovějším upírským fenoménem je rodinka z upršeného městečka Forks. Netřeba představovat, myslím. My jsme ti prokletí, máme ale silnou vůli krev nepít, skáčeme po stromech, a jsme zamilovaní, ale nechceme se to přiznat. A náš největší trest je duha na našem těle, když na nás vysvitne sluneční světlo…proto jsme společensky odříznutí a do L.A. nás nikdy nedostanete.

Vedle těchto „téměř kladných a oblíbených záporných“ upírských es bylo podzemí vždy plné špinavých tvorů, které se potulovaly nocí a zakusovaly se do bezdomovců a jiných v noci běhajících lahůdek… především lidí, kteří se vraceli z noční směny. O těch ale nikdo nemluví, ty všichni zabíjejí.

Ale toto, dámy a pánové jsou praví upíři. Ti jediní nesou dědictví této nesmrtelné rasy.