Pokud byste navštívili některou z kouzelnických metropolí, zjistili byste, že většinou každá má svůj speciální obchod s oblečením. Přestože oděvy z dovozu jsou místy více ceněné, každý takový obchůdek má pro dané místo svoje kouzlo. Patří k němu samozřejmě velký dům s luxusními byty pro návrháře, kteří jsou všude vysoce hodnoceni.
Návrháři mají volný pracovní režim, jde o jejich kreativitu, která nesmí být ničím potlačována nebo omezována, proto dokud jsou vidět výsledky a kolekce se prodávají, majitel butiku jim udělá, co jim na očích vidí.
Ovšem na naší Příčné ulici panuje poněkud jiný režim. Je to zapříčiněno tím, že většina návrhářů, kteří spolupracují s Příčnou ulicí, fungují raději na volné noze, než aby přijali práci na plný úvazek; studentský život je nejspíš inspiruje víc než tmavě fialová barva.
Jak tedy funguje ona spolupráce?
Každý návrhář si šije na svém písečku, v pravou chvíli pošle návrhy madam Lenůlii Čihůlkové, která se všemi těmi více či méně povedenými kousky prohrabává několik dní a pak podle utajeného systému určí, které jsou nejlepší, které budou v nové kolekci a které nejvíce peněžně ohodnotí.
Pak už vybrané návrhy putují ke skřítkům přešívačům, kteří připravují většinou patnáct až třicet kusů od každého oblečení, které se zveřejní s výsostnou prestiží v butiku Madame Malkinové, plus samozřejmě něco do zálohy.
Neexistuje konkrétní návod, jak dostat své návrhy na Příčnou.
Někteří říkají, že je nejlepší uprosit madam Čihůlkovou.
Pár dalších doporučuje spíš spolehnout se na své slavné jméno.
A jiní zase tvrdí, že je výhodnější tvářit se nenápadně a neokoukaně.
Nicméně, ani jedna z těchto teorií nebyla potvrzena.
Na Příčné ulici je od včerejšího dne první část letní kolekce. Můžeme v ní najít oblečky letní, jarní, mudlovské i kouzelnické, ale především hodně barevné, což je zajímavé oproti minulým kolekcím – dříve bývalo často návrhářům doporučováno, aby oděv překreslili ve všech kolejních barvách; nyní je však mnohem snazší obléct se do jiné barvy než té „své“ kolejní.
Je to snad součástí propagace antibarvismu? Že když chce člověk nosit barvy své koleje, musí hledat velmi pečlivě?
Nebo je to naopak barvismus, diskriminace těch kolejí, v jejichž barvách právě vyšlo méně nových kousků než v ostatních?
Z pohledu návrhářky říkám, že je to jedno. Změna barvy je u modelů otázka jediného drobného kouzla a člověk si většinou dává víc práce se stínováním než s laděním barev.
Z pohledu zákaznice si myslím, že nejen mému šatníku prospěje trochu změny od věčné zelené, černé a stříbrné.
Z pohledu hráčky famfrpálu tvrdím, že je za trest hrát zápas po vydání nové kolekce.
Navíc, objektivně, nemám právo si stěžovat, že je v kolekci tolik červenozlatých věcí, když jsem to já, kdo je navrhl, sakra!
– =DDD Antibarvismus! =) +jde se obléct do zelené+