Magické rostliny pro praktické využití
Hlavní užití je při rituálech věštění a duchovního vývoje. Aloe je tradičně spojována se ženstvím. Usušené listy se dávají do kadidel, používaných pro vzývání Luny, které je žádána, aby pomohla porozumět problémům a proniknout do podstaty věcí. Naopak z čerstvých listů vymačkaná šťáva se přidává do očistné koupele.
Eukalyptus, pod kterýmžto názvem tento strom asi známe, spíše rozptyluje uměle nahromaděnou negativní energii v domě (např. po hádce). Používají se jeho listy, které jsou nejčastěji užívány v léčebné magii. Ať už sušené v kadidle, čerstvé vařené ve vodě a uvolňující vonné výpary nebo jako pokojová rostlina. Stejně dobře působí na nemocné i silice vypařující se z eukalyptového oleje.
Spalování lístků čajovníku přináší bohatství. Sušené listy jsou součástí talismanů, které mají dopomoci k penězům. Odvar (čaj) je základní složkou nápojů lásky.
Plody obsahují halucinogenní toxin, jehož několik kapek přidaných do „létací masti“ navodí několikahodinové vidiny.
Lékořice (někdy známá pod označením „sladký kořen“) má protizánětlivé a protirevmatické vlastnosti. Snižuje žaludeční kyselost, podporuje činnosti jater, tlumí křeče hladkého svalstva, pomáhá dýchacímu systému, sráží horečku a odbourává cholesterol. Pozor, zvyšuje krevní tlak a vyplavuje z těla draslík! Stejně účinné, jako rostlina sama, jsou i její extrakty (např. známé pendreky nebo lékořicové bonbóny). V mystice je Lékořice spojována především se sexuální magií. Vhodná je např. při silné žárlivosti.
Levandule se v lékařství používá zejména pro uklidnění nervového systému. Určitě i vám v dětství, když jste nechtěli spát, dávali levandulový čaj. Pokud trpíte nespavostí, můžete vypít půl hodiny před usnutím šálek čaje nebo (což je, aspoň z hlediska chuti, lepší) vetřít si do spánků kapku levandulového oleje. Levandule je také vhodná jako doplněk při odvykání návykovým látkám. Máte-li časté problémy s bolestí hlavy nebo migrénou, zkuste si připravit horkou lázeň s 15-20 kapkami levandulového oleje. Stravte ve vaně aspoň čtvrthodinu; potom si lehněte do zastíněného pokoje. Pokuste se usnout a po probuzení bude bolest pryč. Nepleťte si levanduli s rozšířeným muškátem (pelargonie), se kterým je tato léčivá rostlina často zaměňována. Levandule kvete modře, zatímco pelargonie má květy bílé až růžové.
I naprostý laik už někdy slyšel o mandragoře, která je jakýmsi „neoficiálním vyslancem“ všech magických rostlin. Nejcennější částí je její dužnatý kořen, připomínající člověka. Bobule této byliny se v dávnověku přidávaly do opojných nápojů pro zostření chuti. Olej z mandragory se pak vtíral do spánků, aby přivodil ospalost a zahnal horečku. Roztlučený kořen smíšený s medem a mlékem se dal použít jako mazání na vředy. Kouř z mandragorového kadidla vyvolává vize. Bobule a kořen se také používaly jako afrodisiaka. Kromě vzácné mandragory lékařské existují ještě tři další známé druhy.
Tisové dřevo je neuvěřitelně kvalitní a proto se (zejména na Severu) využívalo k dělání luků. Tis má ovšem i nádherné jehličí a je tak velmi oblíbený pro vysazování u hradů a dalších staveb. Sídlo severských bohů, Ásgard, např. obklopovalo houští tisů. Rostlina (až na dužinu plodů) je prudce jedovatá, tudíž rychle získala pověst „stromu smrti“. Kousek tisového dřeva, nošený na nahém těle, chrání před uřknutím. Tis roste velice pomalu (snad jen pár milimetrů za rok), proto bychom se k němu měli chovat s úctou, kterou si zaslouží. Nejstarší známý tis je starý více než 2000 let! Tisové piliny se mohou přidávat do kadidla.