Saurinne Arlen: „Poháněly mě bodovací hodiny.“

Denní věštec: Krásný večer, Sauri! Moc děkuji, že sis na mě udělala čas a ráda bych ti rovnou za celý DV pogratulovala k titulu Snaživce Zimy 2018. Můžeme se rovnou pustit do otázek? – věnuje Saurinne úsměv a přehrábne se v pergamenech –

Saurinne Arlen: Tobě taky pěkný večer. Upřímně myslím, že není moc k čemu gratulovat, ale děkuji. A určitě, můžeme.

Denní věštec: Ale rozhodně je, celý rok sis vedla skvěle. – povzbudivě se usměje – Stejně jako většina ostatních na hradě jsem od začátku roku bedlivě sledovala bodování a ty ses na prvních příčkách pohybovala už v září. Kdy nastal ten zlom, že ses rozhodla pro zápis tolika předmětů? A měla jsi od začátku ambice na zisk titulu Snaživce, nebo jsi nad touto možností vůbec nepřemýšlela?

Saurinne Arlen: Upřímně jsem o tom, že jsem první, nějakou dobu snad ani nevěděla, nebo si to nevybavuju. Nesledovala jsem bodování, možná jen v případě nějaké vsázky na začátku roku. O snaživce mi vůbec nešlo a ani teď to pro mě není nijak důležité. Doteď ani pořádně nevím, jakým omylem jsem si tolik předmětů nabrala. – pousměje se –

Denní věštec: Tomu naprosto rozumím. – uculí se – Na tvém titulu je podle mě taky zajímavé to, že jsi zároveň při hrocení vedla famfrpálový tým. – kývne s uznáním – Bylo pro tebe těžké skloubit žluté na hřišti s psaním úkolů, nebo to šlo v pohodě? A byl pro tebe náročnější dohled nad žlutými famfrpálisty, nebo hrocení?

Saurinne Arlen: Moje hrocení bylo spíš nárazové, přiznávám, že jsem málokdy udělala něco dopředu. Jsem v tomto hrozný flákač. Doufala jsem sice, že se s tolika předměty naučím si ten čas aspoň trošku zorganizovat, ale marně. Doteď to neumím.
Co se týče postu kapitána, ten byl pro mě o dost náročnější. Brzy jsem zjistila, že nejsem moc týmový hráč a že se v té pozici necítím úplně sebejistě, ale myslím, že ve výsledku tato sezóna dokázala náš tým zase o kousek posunout, byť různých zádrhelů a problémů tam bylo nespočet. Koneckonců, famfrpálové družstvo nestojí na jednom člověku, ale na sehranosti týmu.

Denní věštec: Chápu tě, ono se to nezdá, ale i s takovým množstvím předmětů člověk může úkoly psát nárazově. – směje se – Na druhou stranu to podle mě dopadlo dobře, během roku jste se jako tým v zápasech předvedli skvěle. Svou odpovědí jsi mi každopádně nahrála na mou další otázku! Když jsi hrotila spíš nárazově, která z oblastí zisku bodů pro tebe byla největším kamenem úrazu a kde se ti body získávaly naopak lépe? Seděla ti nejvíc výuka, soutěže či semináře a v čem jsi naopak měla mezery, na kterých by bylo ještě třeba zapracovat?

Saurinne Arlen: Největší problém pro mě byly soutěže. Upřímně jsem nechápala, jak to třeba Mandy zvládá, že má tolik bodů ze soutěží. Já totiž potřebuju mít jeden pevný deadline, když každý den končí něco jiného, mám v tom hrozný zmatek. Ale letos mi ani moc nesedla zadání soutěží. Navíc jsem přibližně jedno pololetí strávila v cizině, kde byl časový posun jednu hodinu, takže když jsem si vzpomněla v jedenáct, že bych se mohla podívat na soutěže, měla jsem už zkrátka smůlu.
V posledních termínech jsem ale měla problém i se semináři. Zapomínala jsem, že je mám zapsané, ale naštěstí to až na jeden případ nedopadlo nikdy nějak tragicky. – zasměje se – A i kdyby…

Denní věštec: Dělat pravidelně soutěže je u hrocení dost náročné. – chápavě kývne –  Jak jsi brala soupeře? Byla jsi ráda, že máš konkurenci, nebo jsi z nich byla spíš nervózní? A jak brala celé tvé hrocení během roku kolej? Byli žlutí rádi, že mají po letech opět šanci mít žlutého snaživce? Podporovali tě v hrocení?

Saurinne Arlen: Soupeře? Já upřímně nevím, vůbec netuším, jestli tam byl někdo s podobným počtem bodů nebo tak. A jak říkám, mně to bylo jedno, jestli jej získám, nebo ne. Poháněly mě spíš bodovací hodiny jako celek. V určitém momentě to totiž vypadalo, že kdybych to vzdala já, zelení nás předběhnou. Tento tlak naštěstí časem ustal, nebylo to příjemné.
A žlutí? Jo, snažili se. Oni mě nejvíc podporovali tím, že taky makali, nevzdávali to a podporovali se navzájem. I když tam bylo konkrétních pár jedinců, kteří vždycky našli správnou cestu, jak mě opravdu nakopnout, nejen povzbuzením. S úsměvem teď vzpomínám třeba na jeden z posledních termínů, kdy jsem byla už hodně zoufalá, protože jsem toho měla dost i u mudlů. No a jedna nejmenovaná dobrá duše mi řekla, že jestli to nedodělám, napíše na mě pochvalnou vývěsku. To byla motivace! – směje se – Takovou ostudu bych nepřežila.

Denní věštec: Tak tomu říkám správné žluté povzbuzení! – směje se – Zažila jsi během roku náročné momenty, během kterých jsi s hrocením chtěla seknout a konečně si odpočinout? A pokud takové chvíle přišly, jak ses s nimi vyrovnávala? Co tě povzbuzovalo do další práce na úkolech a soutěžích?

Saurinne Arlen: Náročných momentů bylo opravdu mnoho, ale paradoxně za ně vždycky mohli mudlové a úkoly mi pomáhaly si vyčistit hlavu. Teda, minimálně v první polovině roku. Potom už se to spíš sčítalo a měla jsem chuť se na to vykašlat každý termín, ale vždycky jsem to tak nějak doklepala, abych neměla trolla a zbytek mě až tak nezajímal. Když si zpětně projíždím tento půlrok, přijdou mi povinnosti, co jsem měla tady na hogu, jako jeho snazší část.
A co mě povzbudilo? Obvykle lidé, často žlutí, ale nejen ti. Některým jsem vděčná opravdu za mnohé.

Denní věštec: Kdyby ses měla zpětně podívat na ten svůj rok, přineslo ti hrocení nové zkušenosti? Co ti celý zážitek dal a nebo třeba i vzal? Naučila ses o sobě něco nového? Stál celý ten boj o pohár podle tebe za to? – zvědavě poslouchá –

Saurinne Arlen: Potvrdila jsem si, že jsem hrozný flákač. – směje se– Né, určitě jsem se naučila mnohé, ale ještě úplně nejsem schopná to s nadhledem zhodnotit. Na to budu potřebovat víc času.
Minimálně je to snad první věc, kterou jsem dotáhla do konce. Ten už byl sice dost zoufalý, ale i tak jsem to nevzdala v půlce, jak to u mě bývá zvykem. Toto považuju za dost velký úspěch. Stálo to ale spoustu času a sil, o tom žádná.
A zdali to za to stálo? Těžko říct. Ale doufám, že ano, po tolika letech. Přiznám se ale, že ani to mě až tak netíží. Budu ovšem ráda, když z něj budou mít druzí radost, zvlášť náš pan kolejní. – usměje se –

Denní věštec: – usměje se – Úspěch je to rozhodně velký a překonat samu sebe je skvělý pocit. – kývne – Během roku jsi studovala spoustu předmětů. Které z nich patřily mezi tvé oblíbené a ke kterým ses naopak musela nutit? Máš nějaký preferovaný typ úkolů, který tě nejvíc bavil dělat? Stalo se ti, že by tě některý z předmětů nebavil až tak moc, že sis ho musela odhlásit? A oblíbila sis styl výuky některých profesorů víc než styl jiných?

Saurinne Arlen: Já jsem měla jiný problém – studovala jsem těch předmětů tolik, že mám pocit, že z nich ve výsledku nemám skoro nic, jen velký zmatek. To mě na tom docela mrzí.
A oblíbené, neoblíbené… Nechci jmenovat, omlouvám se. Myslím, že profesoři těch předmětů, které mě nebavily, to poznali. Ne snad proto, že bych se to snažila odfláknout, ale do těch textů se to prostě promítne. Ale rozdíly tam samozřejmě byly.

Denní věštec: Jistě, to chápu. – mrkne s úsměvem na Saurinne – Když vezmeme hrocení jako takové, změnila jsi na něj za ten rok, kdy sis ho sama mohla vyzkoušet, názor? Jak ses na hrotiče dívala dřív a jak se na hradní hrocení díváš teď, když sis to všechno zažila na vlastní kůži? Byla bys ochotná do toho jít během následujících let znovu, nebo už se tak velkému množství předmětů raději obloukem vyhneš?

Saurinne Arlen: Předchozí roky jsem zde tolik času netrávila, takže jsem nesledovala předchozí hrotiče, ani nevím, kdo přesně to byl. Můj pohled na ně nebyl nijak vyhrazený, zkrátka chtějí pracovat, kdyby nechtěli, nedělají to. Tak jsem to brala i u sebe a budu to brát i u všech ostatních, co přijdou. Co k tomu bude přidáno navíc, to už je věc každého. Takže možná ano, možná se najde moment, kdy budu opět chtít mít hodně předmětů, ale myslím si, že teď budu mít jiné priority.

Denní věštec: V podstatě jsi teď tak trochu naťukla mou další otázku. – uculí se – Jaké máš v tuto chvíli hradní plány do budoucna? Je něco, co bys ráda ještě zkusila? Přemýšlela jsi někdy o účasti v Sedmiboji či jiné hradní soutěži? A máš v plánu se i v následujících letech více věnovat famfrpálu?

Saurinne Arlen: Ráda bych měla další rok odpočinkový. Co bude potom, se teprve uvidí.

Denní věštec: Tak uvidíme, jestli ti to skutečně nakonec vyjde nebo ne, držím palce! Ještě by mě zajímalo, jaký pro tebe byl pocit posledního odevzdaného úkolu? Oddechla sis, že už máš všechno za sebou a nemusíš zase chvíli na výuku myslet?

Saurinne Arlen: U úkolu netuším, pamatuju si můj pocit u poslední (ne)odevzdané eseje, kterou jsem kvůli technice o dvě vteřiny nestihla odeslat. Oddech to opravdu nebyl, hrozně jsem nadávala. Že mi skončily tyto starosti mi v té chvíli vůbec nedošlo. – směje se –

Denní věštec: Ta mudlovská technika občas skutečně dokáže zavařit, že? – směje se – Dokážu si to představit, taky jsem už pár těchto nešťastných výpadků zažila. Kdyby chtěl někdo z hradních obyvatel radu ohledně hrocení, máš nějaké tipy a triky, které bys mohla hradu sdělit? Kdy je podle tebe dobré s hrocením začínat? Má do toho člověk spíš skočit po hlavě, nebo si zátěž přidávat postupně?

Saurinne Arlen: Technika je potvora! – směje se –
Je těžké říct něco obecně, každý jsme jiný. – zamyslí se– Snad jen to, že pokud to nezkusíte, nezjistíte, co vám to dává či bere, jestli na to opravdu máte nebo co vám vyhovuje, co vás motivuje. Je to otázka zkušenosti a toho, co si z ní vezmete.

Denní věštec: Pomalu se blížíme ke konci, zbývá poslední otázka! – usměje se – Existuje podle tebe nějaký ideální prototyp hradního hrotiče? Jaké vlastnosti by snaživec měl mít? A je tady na hradě někdo, kdo by dle tvého názoru měl zkusit zabojovat o tento titul, protože k němu má ty nejlepší předpoklady?

Saurinne Arlen: No, logicky se zde nabízí pracovitost, cílevědomost, vytrvalost a trpělivost… Ale já nejsem ani jedno z toho. – směje se – Né, myslím, že žádný prototyp není, že záleží na každém, jestli se do toho pustí, nebo ne. Pro mě to není o titulu, ale spíš o nějaké touze se zdokonalovat, ať už v tvoření nebo třeba všeobecném přehledu. Akorát se to holt nesmí přehnat, no. – krčí rameny –

Denní věštec: Moc Ti děkuju za rozhovor, byl to opravdu příjemně strávený čas. – uculí se– Ode mě je to pro dnešek už všechno, přeji vše nejlepší do nadcházejícího roku a doufám, že si po tak náročném roce pořádně odpočineš! Pokud bys ještě něco chtěla vzkázat našim čtenářům, tak teď je vhodná příležitost. – mrkne –

Saurinne Arlen: Taky děkuji a přeji krásný zbytek večera. –usměje se –

Pro Denní věštec
Arietty Liella Minette