Vážení čtenáři, vítám vás u nové série článků, která bude zaměřena na život těch kouzelníků, kteří se nejen mihli ve zdech našeho hradu, ale též po sobě nechali jakýmkoliv způsobem nesmazatelný a patrný otisk, který můžeme v různých podobách nacházet i v dnešních dnech. Prvním z vybraných je osobnost, kterého na hradě pamatuje opravdu málokdo – Apofis de Corristo. Pakliže se chcete dozvědět více, čtěte.
Apofis de Corristo byl a nadále je jednou z osobností hradu, na kterou by se nemělo zapomínat. Ačkoli už se na hradě dávno nepohybuje, zanechal po sobě stopy, na které můžeme v mnoha obdobách narazit dodnes. Působil zde od roku 2004 do 9. května 2005.
Před více než deseti mudlovskými lety přišel Apofis na hrad a ještě během prvního roku fungování si nakrátko vyzkoušel post kolejního ředitele mrzimorské koleje. Byl však jeden ze čtyř, co ředitelováním ve žluté koleji v prvním krůčcích hradu prošli, a tedy je otázkou, zda se stihl zapsat do dějin Mrzimoru něčím jiným než oficiálním postem, který mu byl přidělen. Nahrazen byl bývalým ředitelem školy, Nimrandirem Elénére, kterého později vystřídala nezapomenutelná Letitia te Tiba.
Apofisovy dějiny se však dále netočí kolem žádné konkrétní koleje – zasahoval do všech. Byl totiž oficiálně prvním ze dvou tajemníků školy. Jeho práce spočívala především v komunikaci mezi studenty a Školní radou, jejímž členem tajemník byl, v kontrolování chodu hradního života, v dohlížení na pořádek a na jednotlivá kolejní vedení. To všechno Apofis plnil, avšak svým vlastním a svérázným způsobem, který do své práce nechal prosakovat.
Byl také zakladatelem ankety Osobnost Hogwarts, kterou po dobu svého působení na hradě spravoval. Tehdejší podoba měla ne dvě kola, jak je dnes zvykem, ale tři, a hlasovalo se na externích stránkách speciálně vytvořených. Poté, co Apofis zmizel z hradu, tehdy právě probíhající anketu dokončil Sandrik Vrizas a následně se jí ujala Anseiola Jasmis Rawenclav, která ji spravuje až do dnešních dní.
Mimo tohle všechno byl však také profesorem, což je funkce, která bývá mnohdy zastíněna všemi ostatními posty. Vyučoval Společenskovědní kouzelnictví, které již dnes dostupné bohužel není, dokonce se nedostalo ani na seznam všech předmětů v informacích o výuce. Také pořádal rychlosoutěže ve Velké síni, během kterých studenti tvořili týmy, plnili jeho pokyny a tím mimo jiné sbírali body do svých bodovacích hodin.
Apofis de Corristo byl osobností, která byla velmi složitá a kontroverzní. Z dostupných zdrojů se zdá, že vyžadoval vůči své osobě velkou dávku pokory a úcty, zároveň ji však sám neprojevoval ostatním. Zvlášť v jeho posledních týdnech ve funkci se jeho chování vůči všem ostatním zostřilo a zhoršilo, a i proto byl nakonec z funkce tajemníka odvolán. Jeho chování bylo popisováno jako povýšené a arogantní, lidé vůči němu byli velmi vyčítaví. Objevili se však také ti, co si jeho odchod nepřáli, a dodnes jsou na hradě ti, kteří na něj vzpomínají.
„Denní věštec (NzL): (…) Je někdo, kdo už na škole není, na koho rád vzpomínáte a kdo Vám chybí?
Nimrandir Elénére: (…) Činorodostí sršící Tatokalan Watanka, usměvavá Letitia te Tiba, Sandrik Vrizas a jistým způsobem i třeba Apofis de Corristo…“ (zdroj)
Jako tajemník měl Apofis vytvořeny vlastní stránky (k dnešnímu dni již neaktivní), na kterých zveřejňoval své proslovy, důležité oznamy a další informace. Nejvíce se zde věnoval změnám kolejních vedení a schvalování nových prefektů, mimo to však také mluvil o schvalování spolků (dnes práce Studentské rady), případném rušení trestů, posílal gratulace tam, kde se hodily, a zveřejňoval tisková prohlášení školy jako taková (informace o tom, co se děje, obsazení funkcí, zprávy ohledně Sedmiboje, atd.).
Jedním z výrazných pochybení, kterého se Apofis dopustil, spočíval v odvolání dvou prefektů – havraspárské Tatokalan Watanky a zmijozelského Drakea Malfaira. Těm byly posty odebrány s odůvodněním, že prefektské odznaky byly oběma připnuty v době, kdy sice byli v koleji, ale školní rok nezačal, tedy nebyli oficiálně studenty prvního ročníku, jak vyžaduje školní řád. Toto rozhodnutí zpochybnili oba kolejní ředitelé a oba prefekty znovu jmenovali při oficiálním zahájení školního roku tak, aby byly splněny podmínky, které zpětně i tajemník školy shledal jako zbytečné a oběma studentům se veřejně omluvil. Jedna věta Tatokalan se však tehdy stala slavnou: „Budu Havraspáru pomáhat tak jako tak, ať odznak mám, nebo ne.“
Co se jeho odvolání z funkce a odchodu z hradu týče, stala se vyhrocená událost, při které došlo ve Velké síni k rozbroji. Sám tajemník se na hradní bráně omluvil, přiznal vinu požití alkoholu a podal demisi člena Školní rady.
„Nebudu se vymlouvat, udělal jsem hloupost. Proto tímto podávám demisi na člena Školní rady, čímž se již přímo nepodílím na řízení školy. Moje funkce tajemníka mi zůstává a já věřím, že díky ztrátě nekolika povinností ji budu moci zastávat ještě lépe.“
– Apofis de Corristo, 4. 5. 2005
Po této události však došlo k připnutí dalšího oznámení na hradní bránu. Apofis de Corristo totiž jednal na vlastní pěst, nejspíš s úmyslem vše rychle vyřešit a zbavit se nešťastné dohry, ovšem to se nelíbilo Školní radě, která rázně zakročila.
„Včera bylo zahájeno hlasování o nedůvěře tajemníkovi školy, které ještě stále nebylo uzavřeno.
Jednání pana Corrista a jeho demisi tudíž považujeme za neseriózní a čistě účelovou.
Jednání o důvěře bylo uzavřeno před několika okamžiky, notně uspíšeno krokem, který tajemník podnikl:
Vedení školy posoudilo chování dosavadního tajemníka školy Apofise de Corrista nejen za včerejšek, ale za celé poslední období. Školní rada usoudila, že další setrvání prof. Corrista na tomto místě, a tedy i ve Školní radě, je nadále neúnosné a s okamžitou platností ho tímto zbavuje funkce. Současně vyzdvihuje, že posouzení situace je komplexní a události včerejšího dne jsou jen nešťastným zakončením.“
– Aramor von Alecat za Školní radu, 4. 5. 2005
O pár dní později se objevilo další oznámení, tentokrát od samotného ředitele školy, který se rozhodl sáhnout k dalšímu opatření. Ještě před ním však shrnul to, co se již událo – měl víceméně totožné, jen mnohem obsáhlejší sdělení jako Aramor von Alecat.
„Tím, co pan Corristo posledních pár dnů dělá, mě plně utvrzuje v tom, že naše rozhodnutí nebylo ani nemoudré ani ukvapené, jako člen týmu ani v zájmu projektu se totiž rozhodně nechová.
Dle rozhodnutí rady byl odvolán z funkce tajemníka, nicméně zůstal mu post profesora společně s právem další účasti na projektu. Po všem, co se však v současné době děje, jsem dospěl k názoru, že jeho další setrvání ve škole je nepřípustné. Nehodlám zde trpět někoho, kdo se veřejně staví proti vedení a podněcuje spory.
Apofis de Corristo mi nedal jinou možnost než s ním rozvázat pracovní poměr a tím ho vyloučit ze školy úplně. Ač se odvolává na svou dlouhodobou účast na projektu, sám nebyl nikdy v pozici, která by mu dávala jakékoliv právo na tento projekt. Pokud si někdo myslí, že škola bez Apofise de Corrista by se měla raději zavřít, měl by si uvědomit, že účast na projektu je dobrovolná a nikoho zde nedržíme, doufám však, že u všech zvítězí zdravý rozum.“
– Nimrandir Elénére, 9. 5. 2005
Přesně těmito slovy skončila kariéra i hradní život Apofise de Corrista, který od devátého května 2005 nadále nechodí po chodbách bradavického hradu. Spousta lidí rozhodnutí školy neschvalovala a po Apofisovi truchlila, spousta byla za jeho vyloučení vděčná a považovala ho za žádoucí. Do funkce po de Corristovi byl jmenován tehdejší nebelvírský primus Sandrik Vrizas, který v ní vydržel do roku 2006. Poté byla funkce zrušena a do dnešních dnů neobnovena.
Apofis de Corristo má vystavěnou sochu v Síni slávy a jeho podobizna je na kartičce čokoládové žabky číslo 13.
Pro Denní věštec
Narcisse Cinerea
Dodatek autorky: Námět na sérii článků zvanou „Nezapomenutelní mágové“ mi poskytli dva profesoři našeho hradu – Cerridwen Lowra Antares a Oliver McCollin. Děkuji jim za to a zároveň za pomoc při sestavování tohoto článku, zvláště co se madam Antares týče, neboť mi umožnila nahlédnout do některých starších vypracování soutěží, které měly zaškrtnutý souhlas se zveřejněním. Cením si toho.