Je tu další rozhovor – dneska s primuskou Havraspárské koleje Larrií Larstonovou. Na konci nesmí chybět i oblíbený obrázek této sympatické slečny.
Ahoj Larrie – usměje se -, děkuji, že jsme se zde mohli setkat v tuto hodinu, kdy většina lidí sedí u mudltelevizí a užívá si večera. Zajímalo by mě, jak to máš ty s ponocováním?
– usměje se –
Ahoj Meggie. oplatí jí úsměv Není vůbec zač, nebyl to problém, protože mně nijak mudltelevize neimponuje. Co se týče ponocování, je to už trošku jiný příběh. Ponocuji ráda, hodně a prakticky neustále. Kdybych mohla, tak si ten přirozený biorytmus prohodím úplně. I to je důvod, proč jsem si na Zvěromagii vybrala vydru jako svého vyvoleného tvora.
– zaznamená odpověď a usměje se – Od ponocování nyní přejdeme k
tvým řádům – usměje se – Zjistila jsem si, že jsi nositelkou řádu Roweny z Havraspáru.
Opožděně ti gratuluji a pověz mě a čtenářům, za co si tento řád získala a co pro
tebe znamená? – usměje se –
Moc děkuju – usměje se a pak se dlouze zamyslí -. Za co jsem ten řád dostala? To je, dle mého názoru, otázka spíše na profesora Carwina, našeho tehdejšího kolejního, který mi Cenu věnoval. Je těžké nad tímhle uvažovat už proto, že jsem její obdržení vážně nečekala. Co pro mě ovšem znamená, to je jiný soudek. Jedním slovem: moc. Víc než dokážu jakkoliv formulovat. Byl to takový velký nedostižný sen a najednou se splnil, takže chvíli trvalo, než mi to došlo.
– malinko se ušklíbne – To by ostatně nebylo poprvé.
Moc pěkné – usměje se a koukne se na pergamen s poznámkami – Nyní nakoukneme ještě na chvíli do mudlovského světa – konkrétně ČR. Od dnešní půlnoci startuje premiéra Harryho Pottera
a Prince dvojí krve. Máš v plánu se promítání v tmavých místnostech, tzv. Kinech,
zúčastnit i ty? – usměje se –
– zatetelí se radostí – Shodou okolností budu za hodinku a půl mířit právě do tohoto tzv. „kina“, přímo na půlnoční premiéru. Budu s sebou ale pro jistotu mít jako soukromou ochranku svoji věrnou prefektku Janel Weil, protože jsem starý strašpytel a potřebuji, aby mě někdo bránil před tmou a mudly. A to je rozhodně Weilčina parketa. –
lišácky se zasměje –
Starý strašpytel – usměje se – Čehopak se bojíš nejvíce?
Bojím se spousty věcí, nejvíce ale asi osamění. Mám hrozně ráda samotu, nedovedu být dlouho ve společnosti lidí, ať už jsou to kouzelníci, nebo mudlové. Ale vím, že bez nich bych se zase zbláznila. Takže tak nějak válčím uprostřed a mám strach, že jednou tu rovnováhu neudržím a budu si poprvé připadat osamělá. Naštěstí mám ale kolem sebe lidi, kteří mají zdravý rozum a dokáží mě přidržet nebo naopak přinakopnout podle toho, co zrovna potřebuji. –
usměje se –
Moc hezky řečeno – usměje se – Je vidět, že v něčem se shodujeme.
Když si zmínila ty lidi, napadla mě další otázka. Co ty a nováčci? Co si o nich
myslíš a už ses s někým stačila seznámit, nebo nějak blíže si popovídat? – usměje se –
Patřím mezi ty, kteří v nováčcích vidí novou krev a takovou živou vodu Hogwarts, takže už z toho důvodu se na ně těším, co nám zase přichystají a jaký obecně ten nadcházející ročník je. Co se týče seznamování, myslím, že perfektně vypomáhají Magíci, kteří nás nutí být minimálně nepřímo v kontaktu i s nováčky, z čehož pak těží obě strany. I já jsem náruživou sběratelkou těchto našich pseudobobříků,
takže některé nováčky jsem již poznala blíže natolik, abych se chtěla nedočkavě
seznámit i s těmi ostatními. – usmívá se –
– usměje se a zapíše – Mluvila jsi o magících, nebo podle tvých slov „pseudobobřících“. Jak si v jejich sběru vedeš?
Nu, považuji se za takový průměr. Nedělám je z donucení, pouze když se
dostanu do té správné nálady, bez které to prostě nejde. Je to ovšem taky
oboustranné, protože občas Magíci nemají zase náladu na mě, a tak to pak dopadá
tak, že chci ulovit například "Notorického hráče", splním svůj úkol a on jen
zavřeští a s hrůzou běží k mému protihráči. Každopádně není všem dnům konec a
oni mi, uličníci, nemohou utíkat věčně! – zajiskří jí v očích –
– usměje se – U nováčků ještě zůstaneme. Nedávno Nebelvírská kolej pořádala pro nováčky jakýsi seznamovací večírek, kde se sešlo poměrně dost nováčků (to dá rozum, když to bylo pro nováčky
– usměje se -). Co Havraspár? Nechystá něco tato kolej pro již zmiňované
nováčky? – usměje se –
– tajuplně se pousměje – Havraspár má již plné pařáty práce se svou troškou do nováčkovského mlýna, kterou chceme přihodit nejpozději do 14 ti dní. Bude to program dlouhodobější, trvající tak do půlky září, a měl by nováčkům umožnit mimo jiné i rychlejší začlenění do hogwartského kolektivu. Tak doufáme, že se bude líbit.
– nervózně se kousne do rtu –
– usměje se – Tak to už podle krátkého popisu vypadá slibně – usměje se
ještě jednou – Protože už nám nezbývá moc času, tak bych se na závěr zeptala
na tvou dovolenou. Plánuješ nějakou s Cestovní Agenturou PART? Nebo nějakou
jinou? A kam to bude? – usměje se –
S Cestovní agenturou PART letos bohužel nejedu, avšak to mi rozhodně
nezabrání vyrazit na dovolenou na vlastní pěst. Již není žádným tajemstvím, že
letos plánuji prošmejdění krajiny Fortescueových vodopádů, budu se ládovat
Floreanovou zmrzlinou, a až mi z ní bude špatně, namířím si to domů přes
Havraspárské pohoří, kde zamávám hradu Havraspár. A pak už hurá do školy! –
zasměje se –
A to byla má poslední otázka – usměje se – Přeji Ti, ať se ti na premiéře líbí a ať máš nač vzpomínat, také ti přeji krásnou dovolenou a ať se daří v přípravách na akci pro nováčky
– usměje se – Ještě jednou děkuji, že sis na mě udělala čas.
Není vůbec zač, bylo mi potěšením. – oplatí úsměv – Tak přeji krásné
prozkoumávání hradu, pohodové prázdniny a budu ráda, když se setkáme třeba při
Havraspárském nováčkovském programu. – dopije svůj ležák, zvedne se, zamává a
je fuč –
Oblíbený obrázek Larrie Larstonové