Budou mít sovy vlastní odbory?

| Vydáno:

Odborů milovní kouzelníci zase vystrkují své růžky. Tentokrát si vzali na mušku sovy a sovince. Zjišťovala jsem pro vás, co mají přesně za lubem, a tady je výsledek.

Nedávno jsem se jen tak toulala po chodbách ministerstva – no dobře, regulérně jsem špehovala – když jsem zaslechla jeden zajímavý rozhovor mezi vedoucí Odboru stížností a panem ministrem. Madam Bonzvyřídilková si v tomto rozhovoru posteskla, že má svůj stůl zavalený stížnostmi nejrůznějších organizací, které požadují lepší zacházení s úředními, ale i soukromými sovami. Zde je část rozhovoru:

Bonzvyřídilková: „… A to mi dneska přišel další poštovní pytel stížností, které opravdu nemám chuť pročítat. S těmi věčnými stěžovateli a rádoby sovomily by se mělo něco udělat.“

Ministr: „Jistě, jistě paní kolegyně. Teď si představte, že jsem minulý týden dostal na stůl žádost na zřízení centrálních Odborů pro práva sov a dalších kouzelnických tvorů.“

Bonzvyřídilková: „A co jste s ní udělal?“

Ministr: „Založil do šuplíku Nesmyslné žádosti.“

Jak z výše uvedeného přepisu jasně vyplývá, formuje se v našem krásném kouzelnickém světě uskupení bojující za větší práva sov a jejich lepší zacházení. Jenže co je lepší zacházení?

Ti z nás, kteří již vlastní dvě a více sov, jistě vědí, jakou dá práci vyčistit po nich klece a postarat se o jejich zob a pití, nemluvě o péči o peří a podobně. Většina ze soukromých majitelů se o své sovy jistě svědomitě stará, zejména pokud za některé druhy zaplatila nemalou sumu ve Velkoprodejně Mžourov – sovy všeho druhu. Znám dokonce případy, kdy se majitel o sovy stará tak pečlivě, že se tyto mají doslova jako v bavlnce. Pokud posléze majitel své sovy intenzivně využívá k roznášení zpráv a zásilek, je to podle mě správné. Konec konců proto si přece kouzelník sovu pořizuje, ne? Těžko může někdo očekávat, že si člověk koupí sovu jen proto, aby ji mohl vystavit v kleci a každý den se chodil kochat tím, jak mu hezky tloustne, protože nemá pohyb.

Já sice nepopírám, že některé, zejména ministerské a školní sovy, toho mají na práci o něco víc než jiné, ale i tyto mají dozajista svého sokolníka, který se o ně stará, a ani tyto sovy jistě nelétají celý den bez přestávky. Veřejné sovince jsou navíc většinou dost velké právě proto, aby dokázaly obstarat úřední i jinou korespondenci a přitom nedocházelo k nadměrnému zatěžování zvířat.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *