Podruhé na naší slavné škole bradavické jsem zažil začátek školního roku. Byl pro mne méně hektický než ten první, neboť jsem se nemusel bát, že mi ostatní studenti obsadí místa v učebnách, do kterých mě srdce táhne – výhoda druhého stupně předmětů, protože si je mohou zapsat jen ti, kteří absolvovali první.
Jelikož jsem se tedy nemusel mačkat před učebnami, pohodlně jsem se usadil do křesla a zapřemýšlel nad tím, co je lepší pro studenta, který chce své koleji přinést co nejvíce bodů a nemá moc času: předměty, semináře, nebo soutěže?
Semináře mají množství nevýhod.
Je jich málo a nové vznikají jen sporadicky. Již jako prvákovi se mi stalo, že jsem se nemohl přihlásit ani na povolené tři semináře, neboť ty vypsané jsem absolvoval již v některém z předešlých termínů.
V rámci jednoho období se objevuje seminářů jen několik a každý může navštěvovat maximálně devět studentů. Chcete-li se do nich zapsat, musíte v neděli neusnout – všechny semináře jsou obsazené již krátce po půlnoci.
Druhou možností je spoléhat na štěstí. Semináře se objevují i v průběhu termínu. Zda se vám však podaří vyčíhnout si tu správnou chvilku, je věcí náhody. Spíše se vám to nepovede, protože v té chvíli vůbec nebudete na hradě. Snaha zapsat si aspoň nějaký seminář vede k tomu, že se studenti tlačí před učebnami a je jim vcelku jedno, do které proniknou. Teprve po zápisu zjišťují, kdeže se to vlastně ocitli a co je čeká za úkol. Pokud se zapíšete někam, kde skutečně nechcete být, máte smůlu, ze semináře se neodhlásíte.
À propos, body. Můžete jich za jeden získat maximálně patnáct, přestože některé semináře bývají dost náročné.
Pravidelná výuka a soutěže se v mnohém odlišují. Pominu teď, že za soutěže lze získávat nejen body, ale i srpce. Kde hledat výhody a nevýhody? Předmětů je mnoho a jistě si každý vybere takový, který ho baví. Pokud se nám náhodou na některý nepodaří dostat (ve třídě může být maximálně deset studentů, obvykle se otevírají jedna či dvě třídy daného předmětu), je velmi pravděpodobné, že se v něm místo časem uvolní.
Předměty jsou tematicky vyhraněné a umožňují nám důkladnější prozkoumání určitého okruhu témat. Jsou pilířem organizace naší školy, mají své přesné termíny, pevně daná pravidla. Bodový zisk za úkoly je přiměřený: za V je patnáct bodů, profesoři však mohou udělit až deset bonusových bodů navíc. Jen skrze výuku se můžeme propracovat ke zkouškám NKÚ a OVCE.
S pravidelností výuky souvisí však i to, že zapsáním na předmět si uvazujeme na krk povinnost vypracovávat pravidelně úkoly, ať se nám to zrovna hodí nebo ne. Tu poněkud zmírňuje možnost omluvit se a vypracovat úkol dodatečně. Za výuku platíme a jeden galeon není právě nízká cena, pokud se z předmětu odhlásíme, zaplacenou částku zpět nedostaneme.
Soutěží je také dostatek. Liší se svým zaměřením, kvalitou i obtížností, celkově lze ale říci, že jsou více soustředěny na zábavnost než výuka. Obvykle jsou jednorázové, jen zřídka se vyskytne série tématických soutěží, ani v tom případě je však nemusíme vypracovávat všechny.
To platí obecně: zda soutěž absolvujeme či ne, je jen na nás. Nejsme omezeni ani počtem účastníků, ten je libovolný. Nic za ně neplatíme, naopak můžeme vydělat, chceme-li. Bodové ohodnocení bývá dost vysoké, často získáme za málo muziky hodně peněz. Tedy bodů. Maximální odměna je až šedesát bodů a na rozdíl od výuky se v nich více uplatní výtvarně nadaní studenti.
Co z toho plyne? Chcete-li přinést své koleji co nejvíce bodů, a přitom nemáte tolik času, abyste si zapsali třicet předmětů, vypracovávali všechny soutěže a občas si dali nějaký ten seminář, rovnou zapomeňte na semináře, ty jsou jen ztráta času a energie. Pár předmětů si rozhodně zapište, hlavně se však soustřeďte na soutěže! Ty vás nebudou stresovat a bodů se v nich dá získat opravdu hodně.
Autor článku: NEBELBRACH MECHACHA