Už je tomu zkrátka tak. Počasí se zbláznilo. Zatímco v létě jsme nosili pomalu zimní kabáty, teď v době podzimu bychom si klidně mohli vyrazit v letních šatech. A čím to, že se nám po sérii opravdu chladných podzimních dní tak oteplilo? Vinu nese zkažený lektvar a Dědeček Podzim, resp. Baba Jaga.
Asi každé kouzelnické dítě slyšelo příběh o Dědečkovi Podzimovi, hodném stařečkovi, žijícím v chaloupce z klestí, listí a mechu, ukryté v temném lese za sedmero horami a stejně tolika lukami a řekami. Někteří z nás začali tento příběh poté, co vyrostli, považovat za pouhou pohádku. Jenže chyba lávky, milé děti! Dědeček Podzim opravdu existuje a rok co rok pilně pracuje na tom, aby pro nás vytvořil podzim, jak má být. Všechny ty barvy a vůně se tu neobjeví jen tak zničehonic. Je to výsledek pokročilé alchymie předávané z generace na generaci.
Leč i mistr tesař se někdy utne a stačí k tomu málo. V případě našeho nečekaně teplého počasí, stačila jen dvě malá zrnka slunečního prášku navíc. A co že se tedy stalo?
Inu, Dědeček Podzim připravoval jako každý rok lektvar, který dává podzimnímu listoví jeho typickou barevnost, když v tom zabušila na jeho dveře Baba Jaga s tím, že potřebuje několik mločích oček, která jí právě došla. Jakmile se zabušení ozvalo, Dědečkovi Podzimovi se trochu zatřásla ruka a chyba byla na světě. Nedbaje rozdělané práce, šel náš milý dědeček otevřít, neb je gentleman a nikdy by pomoct ženě neodmítl, i když se jedná o starou nerudnou čarodějnici. Když se pak ke své práci vrátil, jednoduše vzal misku s práškem a aniž by jej převážil, přidal prášek do lektvaru. Jeho následným použitím Dědeček Podzim způsobil, že k nám přišlo skoro jaro.
Ačkoliv si svou chybu okamžitě uvědomil, nemohl už nic dělat. Účinky chybného lektvaru se totiž nedají zvrátit a tak nám nezbývá nic jiného než čekat, až samy odezní.
Užívejme si tedy teplého bláznivého počasí. Jistě se dlouho nebude opakovat. Tedy pokud Jaze zase nedojdou zásoby.