Naši školu doprovází hradní časopisy již pěknou řádku let, a jak roky ubíhají, zdejší novinařina se zkvalitňuje a těší nás novými a novými tvářemi. Jejich um je třeba ocenit, proto udílíme každoročně na počátku února novinářské ceny. Je zde však také nejprestižnější novinářské ocenění s dlouhou historií a tradicí – Řád ostrého brka, řád udělovaný za mimořádný přínos hradní novinařině šéfredaktorem Denního věštce, respektive původně vedením školy. Pojďme se společně podívat na jeho historii!Pravidelně při různých příležitostech zmiňujeme rozdíl mezi Řádem ostrého brka a novinářskými cenami. Zaměřme se nyní na charakter udíleného prestižního řádu, protože kritéria nejsou jasná a několikrát byl tento řád v článcích diskutován (např.: Corvinus Declaratio v únoru 2011 zde či Denní věštec v březnu 2014 zde). Jisté je to, že Řád ostrého brka bývá udělen při závěrečné slavnosti šéfredaktorem Denního věštce, v prvních letech vedením školy. Jeho udělení není povinné – přece jen je to řád za mimořádný přínos hradní novinařině, není tedy možné si jeho udělení vynutit, pokud není posuzujícím shledáno, že zde vhodný adept je. Tím přicházím ke kritériím, která už tak jasná nejsou. Za co vlastně řád udělit? Kdybyste se zeptali všech šéfredaktorů, kteří měli s řádem co do činění, určitě by vám každý řekl jiné důvody, pro které by řád udělil. Je to tedy ocenění subjektivní, proti tomu ale nelze nic namítat, protože podíváme-li se na udělované hradní řády, jsou takové všechny. Můžeme se tedy u všech těchto řádů jen spoléhat na to, že posuzovatel ví, co dělá, a že má trochu zkušeností a znalostí, které mu ve výběru pomohou.
2, aktivita,
3, kreativita,
4, kvalita,
5, oblíbenost.
Pokud se mi stane, že mám své tipy na udělení řádu, ale splňují třeba jen jedno či dvě kritéria, většinou cenu neudělím. Ideální novinář, který by toto ocenění měl dostat, by měl psát kvalitně nejlépe do kolejního i hradního časopisu, měl by být aktivní, v práci pečlivý, měl by přicházet s vlastními dobrými nápady a být oblíbený mezi čtenáři. Toto je ovšem ideální stav, který se sejde opravdu málokdy! V úkolech Šéfredaktorského minima často slýchám věty typu: „Tohle je rozhodně Modrý Mauricius (pozn. autorky: nejlepší možný typ redaktora v redakci), protože píše hodně.“ Vedle něj ale máte třeba redaktora, který sice napsal polovinu článků, nicméně drží v redakci dobrou atmosféru a ještě vymýšlí dobré projekty. Který z nich si řád zaslouží víc? A tady nastává ten moment, kdy každý máme své vlastní hodnoty, které jsou pro nás důležitější… Jedno je jisté – tento řád by měl obdržet redaktor, který se nějakým způsobem opravdu podílí na hradní novinařině – dělá jí dobré jméno, v dobrém ji mění. I po letech byste si měli vzpomenout, co tento člověk vykonal. Pokud se v hradní novinařině trochu orientujete a u redaktora (nedej Merlin šéfredaktora!) přemýšlíte, kdo to vlastně byl a co vykonal, pak takový redaktor nestál ani za zlámané koště.Než přejdeme k samotné historii udílení, poptáme se ještě bývalých šéfredaktorů hradních periodik, jaká jsou jejich kritéria pro udělení řádu.
Anseiola Jasmis Rawenclav: „Adept na Řád ostrého brka by měl být nepostradatelnou součástí své redakce. Měl by pravidelně přispívat články vysoké kvality a zvedat úroveň toho kterého časopisu. Bez něj by to zkrátka nešlo. Jeho nasazení by mělo být dlouhodobé (několik let). A měl by být u toho, co se na hradě děje a ideálně o tom informovat čtenáře originálně a kvalitně.“
Lilien Emity Meissed: „Vybrat správného adepta na Řád ostrého brka určitě není zrovna jednoduché. Je důležité hledět na spoustu aspektů… jak je člověk v novinářském světě aktivní, zda je schopný, jestli dokáže čtenářům nabídnout něco zajímavého, jak dlouho do redaktorského světa fušuje… samozřejmě, je to případ od případu, u každého budeme vyzdvihovat něco jiného, každý pisálek má své silné i slabé stránky. Ovšem pokud má člověk dostat Řád ostrého brka, měl by to mít už předem napsané na čele. – zasměje se – Je jasné, že každý udělující bude hledat něco jiného, ovšem svou správnou volbu ukáže ve chvíli, dokáže-li si ji před ostatními, a hlavně před sebou samotným, obhájit. –usměje se –“
Určitě stojí za to porovnat tento pohled na věc s názorem závanu čerstvého větru mezi hradními šéfredaktory. Oslovila jsem tedy s dotazem i kolegyni Helenii Kukkovou, novou šéfredaktorku čítárny pod vrbou Sub Salix.
Helenia Kukková: „Hm… – zamyslí se – Nejsem si jistá, že správně vystihnu podstatu Řádu ostrého brka, i vzhledem k tomu, že od prvopočátku se průběh jeho udílení měnil. Teď jej ale uděluje šéfredaktor Denního věštce a už se dávno nejedná o občasný a nenadálý akt, který by se těžko rozklíčovával. Jsem ráda, že je jeho udílení vždy odůvodněno a osvětleno– čímž nechci říct, že by si šéfka DV musela něco obhajovat, to v žádném případě! – mrkne –Spíš ráda vím, čeho všeho si dotyčný všímal, co vzal v potaz a na čem udělení řádu staví.
Kdybych měla udílet tento řád já – zděsí se při té představě –, celý rok bych pravidelně sledovala veškerá hradní periodika, četla články a zkoumala akce a projekty, zajímala se o aktivitu v redakcích a všímala si toho, odkud plynou kvalitní články, jak často se to zhruba děje a jak se který redaktor ve svém konání posunul.
Přínos hradnímu tisku je totiž velmi široký pojem, kam se naskládá mnoho věcí. – usměje se – Adept na Řád ostrého brka by měl dobře zvládat řemeslo, tedy čtivě psát, ideálně bez hrubek, umět oslovit čtenáře, reagovat na hradní dění nebo aktuální témata, přinášet svůj vlastní šmrnc a nějakým způsobem obohacovat atmosféru našeho hradního života. Může to být člověk, který obden napíše a vydá článek, nebo také člověk, který dá dohromady pár speciálních vydání, může to být pečlivý korektor, který dře na článcích kolegů, nebo někdo, kdo promění tvář časopisu k nepoznání, může to být ilustrátor, který posouvá články zase na novou úroveň, nebo nenápadný pisálek, který se svou vůli vypracoval takříkajíc od nuly ke hvězdám… – rozhodí rukama –Možností je nepřeberně! A snad i proto jsem ráda, že tento řád udělovat nemusím, že jsou tu povolanější s dobrým úsudkem. – usměje se –“
Názory ale ještě ráda doplním o jeden od osoby nanejvýš povolané – oslovila jsem bývalého ředitele naší školy Nimrandira Elénére, který udělil historicky první tři řády za přínos hradní novinařině na této škole. Zeptala jsem se ho, zda si vzpomíná na to, co ho k tomu vedlo a jaká kritéria tehdy zvažoval.
Nimrandir Elénére: „Je to už dobrých devět či deset let, takže už si přesné důvody opravdu nepamatuji. U kolegyně Rawenclav tipuji, že to bylo za její dlouhodobou vervu a nadšení při vzniku a následném vedení Denního věštce. Byla to právě ona, kdo pořád dupal nohou, dokud si ten Denní věštec nakonec nevydupala. Obecně si pak cením redaktorů, jejichž články informují o autentickém dění na hradě, jsou včasné a aktuální, mají čtivou formu a vtip a jsou produktem dlouhodobé práce.“
Pokud jste pečlivě přečetli článek na stránkách Corvina Declaratio citovaný výše, mohli jste se dočíst o rané historii tohoto řádu. My si ho nyní zmapujeme až do současnosti a podíváme se na to, jak dobře byly tyto řády uděleny, protože zvlášť zpětně si můžeme říct, zda byly či nebyly zasloužené.
Úplně první držitelkou tohoto řádu se stala zakladatelka Denního věštce Anseiola Jasmis Rawenclav, která jej obdržela za mimořádný přínos hradní novinařině ve školním roce Léto 2008 z rukou ředitele školy Nimrandira Elénére. Profesorka Rawenclav stála na počátku hradní novinařiny a utvářela její ranou tvář. Následující rok řád udělen nebyl, ovšem o rok později (školní rok Léto 2009) získala řád opět od pana ředitele šéfredaktorka Žlutého Trimela, mrzimorského kolejního časopisu, Sophia Glis Glisová, redaktorka Denního věštce, jedna z ikon hradní novinařiny aktivní až do dubna 2013.
2. září 2009 se stal šéfredaktorem Denního věštce Filius Orionis a hned prvního rok svého funkčního období (Zima 2010) mu byl Řád ostrého brka udělen ředitelem školy Nimrandirem Elénére za mimořádný přínos hradní novinařině. Prozkoumáte-li obsah Denního věštce v době jeho šéfredaktorování, seznáte, že takhle se dělá novinařina. V následujících třech školních létech řád udělen nebyl.
15. října 2011 na dvě funkční období převzala šéfredaktorství Denního věštce opět jeho zakladatelka Anseiola Jasmis Rawenclav a byla první šéfredaktorkou, která sama udělila řád (toto privilegium převzala od vedení školy). Řád udělila ve školním roce Zima 2012: šťastnou oceněnou se stala Mintaka Orionis, nesmírně nadaná a kreativní redaktorka, jejíž záběr počínal perfektními rozhovory a končil nápaditými a trefnými reportážemi. V roce Léto 2012 řád udělen nebyl.
23. září 2012 se stala šéfredaktorkou Denního věštce Elennar Hollkin a ze tří možností udělit řád využila dvě. Zima 2013 se oceněného nedočkala, ale v Létě 2013 se stal čestným držitelem oblíbený famfrpálový reportér Nebelbrach Mechacha. Nebelbrach Mechacha se hradní novinařinou zabývá již od chvíle, kdy jako jedenáctiletý klučina nastoupil na naši školu. Hned v prvním ročníku se stal zástupcem šéftlapky Lví tlapou a v tomto časopise setrvává dodnes. Brzy také začal psát pro Denní věštec. Dnes se od něj dočkáte vytříbených statistik, hlavně je ale odborníkem na famfrpálové téma. V Zimě 2014 udělila šéfredaktorka řád zmijozelskému studentovi Johnu Charlessi Bartowskému. Tento redaktor působil v Denním věštci v roce 2013 a 2014 a zaměřil se především na rozhovory a famfrpálové dění na hradě.
7. února 2014 se stala šéfredaktorkou Denního věštce profesorka Niane z Libelusie. Ve svém prvním funkčním období (Léto 2014) udělila řád královně hradní novinařiny – Larrie Larstonové. Profesorka Larstonová zastávala post šéfredaktorky havraspárského časopisu v období Léto 2010 až Zima 2012. V tomto období Corvinus Declaratio doslova vzkvétal a všichni jsme se od kolegyně Larstonové učili, jak se dělá dobrá novinařina. Její činnost se však netýkala jen kolejního časopisu, havraní drápky na malý čas něžně zaťala i do Denního věštce. Ve školním roce Léto 2014 krom Larrie Larstonové získala Řád ostrého brka od zástupce ředitele Ronalda H. Williamse i profesorka a šéfredaktorka Denního věštce Niane z Libelusie. O rok později – v Zimě 2015 – zasvítilo slunce opět do studentských řad: štěstí se usmálo na Nerys Heliabel Ghostfieldovou, která hradní novinařině zasvětila celé roky a dodnes tomu není jinak. Je schopnou korektorkou, zástupkyní i oblíbenou redaktorkou. V dalším roce řád udělen nebyl, a radovat se z něj mohli další dva šťastlivci až v Zimě 2016: byli to Edmund Heusinger a profesorka Olivie Windy. Edmund Heusinger je uznávaný a oblíbený redaktor Corvina Declaratio a Denního věštce, který si čtenáře i redakční kolegy získal kvalitou svých článků a bystrým novinářským očkem. V novinářské branži působí dodnes. Olivie Windy doslova větrnou silou vpadla ještě ve studentských letech do hradního novinářského světa a hlavně do redakce Lví tlapou, kterou z ničeho celou vybudovala znovu a stala se oblíbenou a milovanou šéftlapkou. Řád získala v roce svého odchodu z časopisu. Léto 2016 přineslo řád další ikoně novinářského světa – Lilien Emity Meissed. Čerstvě bývalá šéfredaktorka čítárny pod vrbou Sub Salix (pozn. autorky: 28. června převzala Sub Salix Helenia Kukková) působila po Larrie Larstonové až do Zimy 2014 jako šéfredaktorka Corvina Declaratio. Hned na to převzala po profesorce Janel Weil Sub Salix, ve kterém setrvala do konce června 2018. Krom toho působí jako redaktorka v Corvinovi i v Denním věštci. Úctyhodný životopis, úžasná novinářka!
V následujících třech letech Niane z Libelusie s řády škudlila a žádný neudělila. Letos pro změnu vypukly žně. Ve školním roce Léto 2018 si řád odnesly hned tři studentky. První z nich je šéfredaktorka Lví tlapou Marina Liquett Charrette. Tato šéftlapka sedí na lvím trůně od roku 2016 a podává stabilní, vyrovnané výkony. Zvládá i situace, kdy je stav v redakci chudší na redaktory – vždy si ví rady a umí překvapit nezměrnou nápaditostí a kreativitou. Kéž jí vydrží! Nebelvír si v tomto školním roce připsal ještě jeden Řád ostrého brka – odnesla si ho přední redaktorka Denního věštce Theresa Brendi. Tato redaktorka se stala oblíbenou součástí hradních novin. Pořádá turnaje, sepisuje statistiky i reportáže, je studnicí originálních nápadů a nebojí se žádného úkolu. Krom toho je pozitivním hnacím motůrkem redakce a pomocnou rukou šéfredaktorky. Třetí řád putoval do rukou zmijozelské primusky. Zástupkyně šéfredaktorky Narcisse Cinerea není v hradní novinařině žádné začátečnické ucho. Již nějaký ten pátek je kvalitní redaktorkou, která zvládá jakýkoliv novinářský útvar, aktivně vede oblíbené bloky Denního věštce, schopně zastupuje šéfredaktorku, a když bylo třeba, stala se i šéfredaktorkou Hadího krále, kde rovněž působí jako redaktorka.
Tím se pro tento okamžik uzavřela historie Řádu ostrého brka. Každý šéfredaktor – byť se snažíme s řády šetřit, aby měly pořád nějakou prestiž – by si jistě přál, aby mohl vždy vybírat z mnoha aktivních tváří napříč hradní novinařinou. Doufám za všechny, že nás čekají plodné časy plné schopných redaktorů, kvalitní článků, soutěží a klání a s radostí udělených a přijatých novinářských řádů.
Mé poděkování si za konzultaci a pomoc s ucelením historických informací a kontextu zaslouží profesorka Anseiola Jasmis Rawenclav a profesor Filius Orionis. Děkuji. Velký dík také všem, kteří mi věnovali svůj čas a odpověděli na dotazy k tématu.
Pro Denní věštec
Niane z Libelusie