Exkluzivní kouzlointerview s prof. Anseiolou Renine Rawenclav. V článku Madam Anseiola uzdravena jste se mohli dozvědět o průběhu její léčby, nyní si můžete přečíst slíbený rozhovor.
Drahá madam, doufám, že jste se již natolik zotavila, abyste mi mohla zodpovědět několik zvídavých otázek?
Od paní profesorky te Tiby jsem se dověděla, že z Modré vyrážky jste byla uzdravena pomocí Léčivého dotyku s použitím Janovce metlatého a pokropení bradavičnatým elixírem. Byla tato procedura bolestivá?
Nu tedy, opravdu to má tak děsivé názvy? Ovšem o tom mne nikdo nezpravil! Ve světle těchto nových skutečností ta procedura samozřejmě bolestivá byla, to ano. Taková hrozivá jména, ajajaj. Metlatý… ještě teď mám šrámy na zádech! Ačkoliv… ten elixír byl docela chutný, to ano.
Velice překvapivá pro mne byla informace, že k uzdravení vám napomohlo také pečování o Fialovou plíseň na stěně ošetřovny, se kterou jste se natolik spřátelila, že jste ji i krmila nemocniční kaší a povídala si s ní. Chtěla byste k tomu říci něco bližšího? Co si myslíte o vztahu člověka a plísně?
Můj vztah k plísni je čistě přátelský, slečno! Plíseň chodím pravidelně krmit, to ano. Prozradit vám mohu, že nejraději má krupicovou kaši s máslem a kakaem, hned potom si dá hranolky s kečupem (jak nezdravé!) a navrch zblajzne tatarák a ani nemrkne. Takže jsem spokojená, že tak pěkně papá a utěšeně roste. Už se těším, až jí jednoho dne koupím školní stejnokroj a posadím do Bradavického expresu. To bude slávy!
Vlastně bych se Vás také ráda zeptala na Vaši předchozí proměnu v knihu a zpět v člověka… Jaké jste prožívala pocity, když jste se stala knihou? Vyhovoval Vám román Robur Dobyvatel? Byl pro Vás nějakým usnadněním situace Váš tak hluboký vztah k literatuře? A domníváte se, že tuto zkušenost nějak využijete například ve své básnické tvorbě? Ovlivní nějak Vaše pojetí výuky Literárního semináře?
Bylo to otřesné, prostě otřesné! Ležet v blátě a ještě k tomu s takovým názvem! A ten Robur Dobyvatel, to vám byl takový podivný román. Usoudila jsem z názvu, že se ode mne očekává mávání mečem a vedení hrdinných řečí. Když jsem se ale snažila dopracovat k nějaké logické zápletce, marná byla moje snaha. Zabijeme tamty, zachráníme tamtu ohyzdnou princeznu, zboříme támhleto město… Nu, tak to snad raději ne. A jestli budu o něčem takovém učit v hodinách Literárního semináře? Snad jen kdybych chtěla studenty týrat. Snad možná ta básnická tvorba by zde našla využití. Ale k tomu by jeden potřeboval sklenku něčeho lahodného, což by mu zastřelo tentononc, o kterém má vlastně psát.
(Pozn.: Zdá se, že se madam Robur dobyvatel Anseiola Renine Rawenclav pořádně nepřečetla, protože v daném románu se nejedná o žádné mávání mečem ani zachránění princezny, nýbrž o vynález inženýra Robura: letadlo jménem Albatros poháněné elektřinou, které vypadalo jako námořní loď. Postaveno bylo ze speciálního lehkého, ale tvrzeného lisovaného papíru, který byl tvrdší než ocel. Bylo třicet metrů dlouhé. Vynálezce s létající lodí podnikl dobrodružnou cestu kolem světa, aby dokázal, že je lepší než vzducholoď.)
A když jste byla vysvobozena, proběhla proměna zpět v člověka jedním rázem, či nějak postupně?
Přeměna proběhla tak, že za mnou přišla slečna Weil s tím, že mi řekla název správného lektvaru. Já jsem jí dala peníze, ona mi pro lektvar došla, já jej vypila a ona se neměla k odchodu z ošetřovny ani poté, co jsem jí třikrát hlasitě poděkovala. Poté si nenápadně řekla o úplatek, já vykulila oči, zakulila oči, zavřela pusu a dala jí pár galeonů. Bohužel, vyrážku to nevyléčilo.
Ne, já jsem se neptala na úplatek… ale jak se stala ta proměna? Stala jste se v mžiku zase člověkem, nebo vám třeba nějak postupně ze stránek vyrůstaly ruce atd.?
Mnoooo… Napřed mi z knihy vyrostl květináč, potom násada od koštěte… A pak jsem z toho vznikla já.
V době, kdy jste byla ještě zakleta v knihu, uveřejnila reportérka Mystifikace Fabulantová v Denním věštci velice jízlivý článek zabývající se Vámi a vaší Modrou vyrážkou. Vyjadřovala se tam o Vás velice ošklivě, cituji: „… služebně nejstarší profesorka školy – stará čarodějnice Rawenclav. I když se jmenovaná v poměrně nedávné době provdala, svatba v tomto případě však nenaznačuje žádnou mladici, neboť v případě upírů je věk klamný. Profesorka Rawenclav je starší než samotná stařičká škola čar a kouzel a i ji trápí různé neduhy.“ Dále pak byla zcela nediskrétně rozebírána Vaše Modrá vyrážka a reportérka dokonce připojila Vaši fotografii ve vaně… To bylo opravdu zbabělé, když jste se tehdy ani nemohla nijak bránit, jsouc zakleta do podoby knihy! Nezvažujete vůči této zlomyslné dámě nějakou odvetu či žalobu? A co si vůbec myslíte o jejím angažmá v Denním věštci?
Nu, víte co, Denní věštec vždy najímal rozporuplné pisálky a slečna Fabulantová není žádnou výjimkou. Za svou vyrážku jsem se nestyděla a vanu viděl každý, neb se s ní studenti poctivě tahali (ano, měli bychom vést studenty k fyzické práci!). Pokud má slečna Fabulantová potřebu psát takové články, je to její věc. Obecně platí, že člověk je tak starý, na kolik se sám cítí. A že jsem stará čarodějnice, není nic nového.
Velice Vám děkuji za Váš čas a odpovědi.
Sophia Glis Glisová