Když tak někdy ve Velké síni poslouchám nářky nad tím, „jak byly dříve Hog skvělé a jaké jsou teď…,“ vzpomenu si vždycky na hodiny mudlovské češtiny či dějepisu. Přesně takto totiž líčí snad veškeré báje všech kultur svoji historii. Nejprve téměř všude existovalo tzv. zlaté období a pak postupně dochází vývojově k úpadku, takže přes stříbrná období se pomalu dostáváme až k zániku dané kultury. Podle mě je ale namístě ptát se po tom, zdali to tak bylo skutečně, nebo zdali za to vše může jen nedokonalá lidská paměť… Je to vše jen konstrukt, nebo opravdu na začátku každá kultura a civilizace prožívá své „zlaté“ období? Nebo se spíše jen jedná o to, že lidé si raději pamatují hezké a to ošklivé „v pudu záchovy duševního zdraví“ nějak přirozeně zapomínají? Případně ex post dokáží teprve „správně“ vidět a zhodnotit minulé?…
A jak se k otázce tzv. „zlatých časů“ na Hog staví pamětníci?
Nicholas McElen
Hogwarts je stejné, ale lidé jsou jiní. Jen přibylo trochu víc zábavy a využití volného času. To jsou jediné „materiální“ změny na Hogu. Ale s odstupem času můžu s klidným svědomím říct, že velmi vzrostla mezikolejní rivalita, což má za následek také menší poruchu rodinné atmosféry. Dalším subjektem kýžené rodinné atmosféry je i počet lidí v koleji i na hradu. Nejednou jsme řešili, jak můžeme vrátit zpět nostalgický zlatý věk, ale přišli jsme na to, že doba, které jsme svědky, se dá považovat za přirozený vývoj, neboli další etapu historie Hogwarts.
Alisma Bailly Fisto
Hlavní problém „zlatého věku“ bych viděla v zapomínání. I když se budu snažit vzpomenout si, stejně si nejsem jistá, jestli jsme se na začátku bavili více než dnes. Jsem si pouze jistá, že v dnešní době je rozvoj komunikace a živosti celé školy ve velmi úspěšné fázi.
Co je pravdou… V době mého nástupu na škole existovala „elita“ starší ještě než já, která jezdila na srazy a pamatovala doby, kdy se tu úplně všichni znali. Mezi tyto lidi já už nepatřím, i když se mi mezi ně podařilo poměrně brzy zapadnout.
Dnes se díky menší znalosti zdejších obyvatel bavíme bez ohledu na známosti. Vidím někoho ve Velké síni, tak s ním zapředu rozhovor, což bych dříve asi neudělala… 😉
Kdybych se měla zaměřit na možnosti, tak dnešní doba je samozřejmě mnohem otevřenější 😉 Je tu více aktivit, her a příležitostí…
A co tím tedy chtěl básník říct? Myslím, že je to vše o subjektivním pocitu… Dle mého názoru byla nejhorší doba tak před rokem, kdy tu pro mě bylo opravdu „mrtvo“
Dnes mi přijde, že se zase vše rozjíždí a míří k další „zlaté éře“.
Marguerita Laux
V minulosti jsem byla mladší, škaredější a s pupínkama. No, já bych časy nevracela, to je jak beďary na tváři.
Phosgen Crestfall
Je otázka, co se pokládá za onu „zlatou dobu“. Někteří, co tu jsou dva roky, pokládají za tuto dobu dobu jejich prvního potažmo druhého roku. Ti, co zde byli dříve, tuto „zlatou dobu“ datují dříve. Kde je pravda? Osobně si myslím, že Hogwarts jsou stále tím, čím být mají. Sdružují lidé s podobným zájmem. Oponenti budou říkat, že se nováčci mění a jsou jiní – těm bych vzkázal: Začněte u sebe. Hogwarts jako takové se změnily a to hodně, přibyla spousta nových vymožeností, stále se něco inovuje, a lidé? Lidé zůstávají stále stejní – tedy nevidím důvod, proč by měla být nějaký doba „zlatá“ (leda snad to období, kdy Nebelvír vyhrával školní poháry a výzdoba zde byla „červenozlatá“, zde by se dalo přihlédnout k jakési „zlaté době“).
Angela Grey-Slytherin
Myslím, že za starých časů zlaté doby tu lepšího nebylo nic. Je to subjektivní pocit z toho, že to pro nás bylo nové, neokoukané, byli jsme plni elánu nad nově otevřenou školou. Čím je tu kouzelník déle, tím je ta euforie menší a menší, pocit úžasu a nadšení nad něčím novým se stává všední záležitostí. Během let odešlo hodně lidí, na které si pamatujeme z doby onoho počátečnického nadšení, takže kouzelník může i vzpomínat. Samozřejmě při vzpomínání funguje tzv. „vzpomínkový optimismus“, kdy na všechno špatné se zapomíná a v paměti zůstává jen to dobré a to srovnáváme se současností, kde jsme ještě to špatné nezapomněli. Proto může vniknout fenomén „starých zlatých časů“.
Anseiola Renine Rawenclav
Mám takový pocit, že se pokaždé smutní nad tím, jak se má situace a jaké to předtím bývalo lepší. Přitom minulost už nikdo vrátit nemůže (ne, ani pan ředitel, slečno) a bylo by lépe zabývat se přítomností, abychom zase v budoucnu mohli vzpomínat. Osobně si myslím, že každá éra má něco. Bývalo tu více aktivních studentů, to je pravda. Bývali tu vynikající lidé, kteří odešli, ať už z jakýchkoliv důvodů. Bylo méně soutěží, více soutěží, byl problém dostat se na seminář… Myslím, že teď máme stabilní, kvalitní výuku (za to patří velký dík madam Angele), výborné noviny (potlesk pro kolegu Filiuse) a že když nebudeme jen smutnit nad tím, jaké to předtím bývalo lepší (a jsem ráda, že jsem v poslední době zaznamenala úbytek takovýchto úvah), že se můžeme mít docela dobře i teď. Máme tu kvalitní lidi, kteří se snaží něco udělat. Začalo se víc hrát RPG, což je dle mého dobře, protože jsme přece jen škola a ne holubník … Zkrátka a dobře, nemyslím si, že by bylo nějak zle oproti minulým dobám. Zkrátka jdeme dopředu. A pokud nám vydrží nadšení, motivace a optimismus, dobře to dopadne.
Betelgeuse Orionis
Já osobně jsem na Hog spokojená – od prvního dne až po ten dnešní. Nikdy jsem neměla chuť odejít a nikdy jsem neměla potřebu nostalgicky vzpomínat na časy minulé. Věci beru prostě tak, jak jsou, nelíbí-li se mi, okamžitě je řeším a nefňukám nad tím, co bývávalo jiné a změnilo se. Jistě, že se škola vyvíjí, je tu mnohem více lidí v porovnání s roky 2004, 2005, 2006 – takže se někomu může zdát, že se vytrácí onen „rodinný duch“ – ovšem to je pouze tím, že přátelé odcházejí a namísto hledání si nových dotyčný ustrne a brečí pro ty první. Ale to je prostě realita Hogu, lidé přicházejí a odcházejí, nechápe-li někdo tohle, je to už pouze jeho problém, s tím mu nikdo nepomůže. Objektivně vzato ale můžeme konstatovat, že díky většímu počtu obyvatel má každý větší šanci zapadnout a najít si spřízněnou duši – jen se to chce prostě snažit. Co se týče rozvinutosti školy a jejího vedení, je na tom škola nejlépe jak kdy byla, to snad nemůže popřít nikdo. Obdivuji neustálý rozvoj, kreativitu našich nejvyšších =) Díky nim je stále co objevovat, stále co vylepšovat, právě kvůli těmto posunům bych nikdy nechtěla ustrnout na jednom „zlatém“ bodě. Nikdy totiž nevíte, jestli ten následující nebude o něco zlatější 😉
Takže prostě co se mě týče, budu-li jednou vzpomínat na nějaký „zlatý věk“, bude to v době, kdy odsud nadobro odejdu a kdy se budu ohlížet na roky strávené v Bradavicích jako na celek. Teď je na jakoukoliv nostalgii pro člověka, jako jsem já, brzy..