Nový famfrpál přinesl velkou novinku, kterou bylo zrušení zkušenostního stropu. Ten byl tak nahrazen tím, že studenti, kteří poctivěli trénovali v průběhu svého studia, se stanou v určitém věku profesionálními hráči a tak již své koleji nepomůžou. Profesionální ligou se vyhrožuje již dlouhá léta a někteří zapálení famfrpálisti by ji určitě uvítali.
Jak jsou na tom ale fialoví v porovnání s barevnými? Na to jsem se chtěl v tomto článku podívat. I kdyby se třeba v budoucnu uvažovalo k navrácení profesorského týmu do Školního famfrpálového mistrovství, jak by si fialoví mohli vést proti kolejím, to je ta velká otázka.
Velkou výhodou studentů je ta, že doopravdy využívají tréninkové hodiny. V loňském roce nebyl žádný trénink pro fialky a v roce předešlém byly tréninky dva po pěti hodinách. V porovnání s 48 hodinami, které mají studenti, je to doopravdy nepoměr. Když k tomu přidáte ještě výhled do budoucna, kdy se o profesionální lize jen mluví, tak motivace k individuálním tréninkům též chybí.
Ono když se podíváte vlastně na většinu fialových, tak ve svých letech byli oporou kolejních týmů, avšak po zfialovění nemohli růst (ve starém famfrpálu), či pak přestali mít jakoukoli motivaci (v novém famfrpálu). To přesně uvidíte v číslech níže, kdy vlastně rozsah třinácté až patnácté úrovně je maximum starého famfrpálu (podle hraní v zápasech).
Začneme tím, jak by to vypadalo, kdyby se fialový tým zapojil do Školního famfrpálového mistrovství. Nejlepší úrovně mají fialoví mezi chytači, kde nad dvacátou úroveň (tedy v ŠFM téměř nezbytnou pro špičkové hraní) je čtveřice. Nejlépe je na tom Thomas Olkim s úrovní dvacátou pátou. Za ním stojí další bývalá červená Kate Resea s dvaadvacátou úrovní. Následuje je pak dvojice bývalých zelených, a to Cerridwen Lowra Antares a NaSaŠí Jackson s jednadvacátou, potažmo dvacátou úrovní. Tedy po chytačské stránce by fialový tým mohl ostatním alespoň trochu konkurovat.
Druhý nejlepší post pak má sborovna v odrážečích. Nejlépe postavenou fialovou odrážečkou je Barbara Arianne Lecter s dvacátou úrovní. Devatenáctou úrovní by pak mohla kolegyni Lecter vypomáhat Belatris Nithelas Malrinová. Náhradníky s úrovní osmnáctou jsou pak Any Dawson a Oliver McCollin, případně ještě Kate Resea s úrovní sedmnáctou.
Třetím postem pak je brankář. Tam je výhoda, že by stačil jeden jediný, jenže mezi fialovými nenajdeme žádného doopravdy hodně vytrénovaného (tedy dvacátou a vyšší úroveň). No a na nejlepší úrovni, což je úroveň sedmnáctá, jsou dva profesoři, kteří by se hodili jako náhradníci pro předešlé posty. Nejlépe tak jsou umístěni Kate Resea s Oliverem McCollinem.
Nejsložitější je pak střelec. Je to hlavně ovlivněno tím, že je potřeba trojice střelců a ještě k tomu jsou posty chytače a odrážeče v tomto famfrpálu o něco důležitější. Zde je opět nejlepší úroveň sedmnáctá. Jasným prvním střelcem by byl Nicholas McElen s touto úrovní. Stejnou úroveň má pak ještě Kate Resea, ale jak jsem již zmiňoval, ta by se hodila víc na jiných postech. Druhá nejlepší úroveň je šestnáctá, která má velké rozpětí. Trojice profesorů Belatris Nithelas Malrinová, Cerridwen Lowra Antares a Oliver McCollin by se měla víc soustředit na jiné posty, a tak by pak dalšími střelci mohla být trojice Anseiola Jasmis Rawenclav, Filius Orionis a Martin Javor.
Zde můžete vidět, že čistý fialový tým by v porovnání se studentskými týmy měl jisté problémy, pokud by nezačali víc trénovat. Samozřejmě by fialovstvo mohlo vyhrát, k tomu přeci jen stačí trochu víc štěstí.
Na závěr bych vám chtěl ukázat tabulku s fialovými, kteří jsou alespoň nějak více konkurenceschopni do případné profesionální ligy. Nezapomínejte ale na to, že většina hrajících studentů se pohybuje s úrovněmi spíš nad tou pětadvacítkou, než na úrovni fialových! V tabulce jsem vyznačil tučně nejlepší úrovně jednotlivých fialových, abyste měli lepší přehled.
Pozn: Všechny úrovně jsou zapisovány v podvečer 18. července.
Pro Denní věštec
Oliver McCollin