Stále veselý, usměvavý, bláznivý, milý a ochotný – tak bych popsala našeho dlouholetého spolužáka a kamaráda Tadäuse Trotterticklera, který se však letos rozhodl změnit barvu hábitu a dát se k profesorstvu. Mrzimorskou kolej, kde zastával nějakou dobu i post prefekta a byl posilou nejenom famfrpálového družstva, opustil hned po zkouškách OVCE. Jak se mu daří a jak všechny změny zvládá? Prozradil snad, co letos připravuje pro studenty?
Tadäus Trottertickler: Krásný den i vám, slečno! Moc děkuji za gratulace, je to pro mě stále ještě šok, jak rychlý spád to všechno mělo. Ale zvykám si, nic jiného mi nezbývá! – zasměje se –
Denní věštec: Já si také stále zvykám vidět vás v jiném hábitu. – zasměje se – Všemi ročníky v Mrzimoru jste bez problémů prošel a v koleji jste tedy nepobyl o moc déle, než bylo nutné. Co vás vedlo k tomu hned po zkouškách stát se profesorem? Plánoval jste si takovou budoucnost už dlouho? – zvídavě se usměje – Bylo loučení s kolejí jednoduché?
Tadäus Trottertickler: Upřímně jsem to moc dlouho dopředu neplánoval. Ten nápad se v mé hlavě objevil v jedno pozdní odpoledne, kdy jsem se nudil ve Velké síni. Neměl jsem co dělat, prázdniny jsou přeci jen dlouhé, tak jsem začal přemýšlet, čím bych si nějakou tu aktivitu zařídil. Po pár dnech se objevil konkurz na nové profesory a měl jsem jasno. Vyžádal jsem si tabulku volných předmětů, začal psát výklady, no a jak vidíš, nějak to vyšlo! – zasměje se – A loučení s kolejí bylo těžké, plánoval jsem se rozloučil trochu jinak, ale nakonec jsem se nezmohl na nic jiného než na rychlou rozlučku. Třeba je to tak i dobře, kdo ví, ještě bych si to potom rozmyslel! – zasměje se –
Denní věštec: – přikývne – V mrzimorské koleji jste byl oporou také famfrpálového družstva a pamatuji si, že mít u sebe koště pro vás bylo snad pomalu více než smrtelně důležité. – pobaveně se zasměje – Nebudou vám chybět kolejní tréninky a brzké vstávání na zápasy? A budete chodit trénovat alespoň individuálně a fandit?
Tadäus Trottertickler: Já… já už nebudu mít svoje koště?? – trochu se mu začnou lesknout oči – To… to mi ani neříkejte! Vstávání na zápasy mi chybět bude stejně tak jako tréninky, na kterých byla vždycky hrozná sranda! Na hřišti se občas objevím, pokud někde seženu… nějaké koště. – zatváří se hrozně smutně – A fandit určitě budu chodit pravidelně, takže mě to vstávání stejně nemine! – povzbudivě se usměje –
Denní věštec: Já vám nějaké protekčně seženu, abyste se necítil neúplný! – nabídne se a snaží se profesora uklidnit – Vraťme se o pár dní. Celé přeměně jsem přihlížela a zajímalo by mě, jestli jste se nebál? Přece jenom madam Cerridwen, ačkoliv je více než dobrá čarodějka a kouzlit umí bravůrně, něco takového dělala poprvé a mohlo to mít spoustu bolestivých následků, ale naštěstí všechno proběhlo bezpečně, rychle a v pořádku. Jaké to bylo být v jednu sekundu žlutým mladým studentem a ve druhou změnit hábit, barvu a stát před studentstvem jako profesor? – pozvedne obočí –
Tadäus Trottertickler: – rozzáří se mu oči – To bych vám nikdy nezapomněl! To víte, že jsem se bál, slečno! Už jen toho upsání na onen pergamen jsem se bál! Ale jelikož je Cerri bravurní čarodějka, z jejíž magických schopností mám respekt i já, tak jsem se oné přeměny bál o něco méně než toho podpisu! – usměje se – A jak jste sama viděla, Cerri potvrdila, jak skvělou čarodějkou je, a i když ono kouzlo prováděla poprvé, tak se jí podařilo a já žiju a těším se pevnému zdraví! – zasměje se – A ta změna je divná, fakt že jo! Ze sekundy na sekundu se úplně změní všechno, na co jste zvyklá!
Denní věštec: To je dobře, byla by vás škoda! Trošku to totiž vypadalo jako upisování se Ďáblu! – poznamená – Ode dne, kdy jste zfialověl, uplynul nějaký ten čas. Jak vás mezi sebe přijali kolegové ve sborovně? Byl i nějaký uvítací večírek? – namočí brk do inkoustu a je zvědavá na odpověď –
Tadäus Trottertickler: Kolegové mě přijali s otevřenou náručí! Lepší přivítání jsem si nemohl ani přát, vážně! Kolegové a kolegyně mi popřáli hodně štěstí a nervů do budoucna, ale jelikož ve sborovně před začátkem roku panuje pracovitá atmosféra, do které jsem se ponořil i já, tak na žádný večírek čas nebyl. Kdo ví, třeba ještě bude! – zasměje se –
Denní věštec: Pořád si živě vybavuji vaše jméno v nominaci do Sedmiboje. – vzpomíná – Toho už se účastnit nebudete moci, ale na druhou stranu se vám otevřely nové možnosti. Chtěl byste si někdy zkusit třeba porotcovat či dokonce organizovat toto, či nějaké podobné jiné klání? – uculí se –
Tadäus Trottertickler: Kdybych tu možnost měl, určitě bych se tomu nebránil! Porotcovat tak významnou událost, kterou Sedmiboj bezesporu je, by pro mě byl neskutečný zážitek. Třeba se mi to jednou podaří! To stejné platí rovněž o pořádání. Až časem ale uvidíme, jestli se do takovýchto aktivit pustím, případně budu připuštěn. – zasměje se –
Denní věštec: S jakými očekávání a plány do budoucna vlastně nastupujete na post? Máte nějaké cíle, sny a čeho byste vůbec chtěl jako profesor dosáhnout? – usměje se –
Tadäus Trottertickler: Mé momentální cíle jsou docela jasné. Chtěl bych vypsat předmět, na který by se přihlásil alespoň jeden student a odučit můj první jubilejní rok. Podle toho, jak mi to půjde, bych si udělal nové a o něco náročnější cíle. Ale jaké, to prozatím neřeknu. – zasměje se –
Denní věštec: Tak to jsem zvědavá, kam to jednou dotáhnete a věřím, že váš první rok bude překrásný a zvládnete ho úspěšně a s přehledem! – popřeje profesorovi – Zůstaneme u toho, co jste již načal. Váš předmět! Myslíte, že byste nám mohl už naznačit, nastínit nebo přiblížit čeho se bude týkat a na co se můžeme těšit? – zvídavě pokukuje po panu Tadovi – Nebo to zatím necháme opředené tajemstvím? Taky mě zajímá, jestli jste se nechal něčím při psaní výkladů inspirovat a k jakým tématům máte blízko? – upije čaje –
Tadäus Trottertickler: – zazubí se – Můj předmět jsem si vybral podle toho, co mě osobně v životě zajímá, o čem si rád čtu, případně se podívám na pohyblivé obrázky. Tohle téma je mi vážně hodně blízké a rád bych se se svými studenty o toto téma podělil. Co přesně to ale bude, to prozatím nechám v tajnosti! Přesto ale věřím, že se pár nadšenců do stejného tématu objeví a předmět si rádi zapíšou. A co víc, třeba těch předmětů bude víc! Kromě toho se zajímám ještě o spoustu dalšího, ale na to už, bohužel, nezbyl čas.
Denní věštec: To zní zajímavě! – nadšeně zapisuje odpověď – Rozhodně nejenom mě by zajímalo, jestli se chystáte nějak pravidelněji vypisovat i soutěže a semináře? Každý profesor také ocení u studentů něco jiného, co bude pro vás při hodnocení vypracovaní a prací podstatné?
Tadäus Trottertickler: – nakukuje, jestli to slečna píše správně – Soutěže se pravidelně vypisovat rozhodně chystám, což můžete vidět už teď! A se semináři to ještě budu muset probrat s nadřízenou, chtěl bych totiž vypisovat semináře v trochu strašidelném stylu, tak aby z toho mladší studenti neměli šok. – zasměje se – Jak budu hodnotit jednotlivou práci se teprve ukáže. Pokud ale uvidím, že nad tím dotyčný nestrávil 5 minut a napsal vše, co jsem chtěl, tak budu spokojený. Originální styl autora, trocha humoru a nadsázky ale ještě nikoho nezabila a hodnocení to mnohdy velmi usnadní! – usměje se –
Denní věštec: Myslím si, že tu dnešní mládež snad ničím nevystrašíte, vždyť oni mají často více odvahy a kuráže než student rozšiřujícího studia! – konstatuje a pokrčí rameny – Post profesora je od studentského života značně odlišný. Bylo něco, na co jste se vyloženě těšil a nebo naopak netěšil? A jak všechno to nové zvládáte vstřebat? Není toho přece jenom najednou trochu moc? – položí s úsměvem poslední otázku –
Tadäus Trottertickler: To máte pravdu! Dneska někoho pořádně vystrašit… naši duchové by mohli povídat! Nicméně ano, profesorský život je od toho studentského úplně jiný! Těšil jsem se, že budu moct vypisovat kvízy, soutěže, že budu studenty učit něco nového. A to se mi, doufám, splní. Naopak jsem se netěšil na to, že se budu muset učit novým zvykům! Jako třeba místo kolejní místnosti trefit do sborovny nebo vykat studentům, což je v některých případech fakt těžké! Nicméně věřím, že po čase si na to zvyknu a studenti víceméně taky! – zasměje se – První den zfialovění toho bylo víc než dost. Prozkoumat všechno nové zabere spoustu času. Chce to čas, za rok to už všechno půjde samo! – povzbudivě se usměje –
Denní věštec: Na závěr vám nechám ještě prostor, pokud byste chtěl někomu něco vzkázat nebo se k něčemu vyjádřit. – mrkne – Ještě vám taky popřeji štěstí, pevné nervy, ať se vám daří vše, na co pomyslíte a vkročíte do letošního roku tou pravou nohou! – uculí se – Děkuji ještě jednou za rozhovor, pane Tade!
Tadäus Trottertickler: Snad bych jen vzkázal srdečný pozdrav do mrzimorské kolejky a všem mým bývalým spolužákům! A rovněž bych chtěl popřát všem studentům zdárný začátek nového roku a aby si vybrali ty předměty, které je budou opravdu bavit! – usměje se – Taky moc děkuji za rozhovor a budu se těšiti zase někdy příště! – usměje se –
Já se můžu k panu Tadovi jen přidat a studentům taktéž popřát úspěšný start nového roku. Už jsem zvědavá, co si pro nás nejenom nový pan profesor, ale i zbytek kantorů připravili za předměty a semináře! Připravte si lokty, zápis už je za dveřmi!
Pro Denní věštec
Amanda Wright