Plán na další pětiletku

Když jsem dneska přišel do práce, zastihla mě nemilá zpráva. Ten kus papíru, co si honosně říká noviny, tady straší už pět let! Myslel jsem, že to se mnou sekne. Jenže ono poklidné sesutí se na zem mi nebylo dopřáno; zmerčil mě totiž ten studentík, Orionis se jmenuje. Cože? Kdo mu dovolil nosit fialový hábit? Tady se snad všichni zbláznili! Překvapeně jsem tedy hodnotil situaci a tak jsem ani nestačil včas zdrhnout. A Orionis mě zavalil prací. Že já sem vždycky tak naivně vlezu …

Abyste věděli, pracuju nerad, plat mi zabaví Rawenclavová (Merlin ví, na co to zase potřebuje) a nemám vás rád. Přesto ale pozvednu svou chudou číši (taky by mi mohl někdo dolít!) a zadívám se svým vnitřním zrakem na další pětiletku. Teda až mi ten nervní pisálek co to tady vede, přestane blokovat výhled.


Dalo by se říct, že vidím velký kulový. Přesně tolik vysoudí ctihodná madam Grey-Slytherinová na Denním věštci. Nu, za nactiutrhačný článek slečny Fabulantové to zas tak málo není a madam by si měla uvědomit, že Denní věštec dosud není svéprávný, nevlastní dokonce ani občanský, picí, invalidní či jiný průkaz, a nenese proto za své články žádnou odpovědnost (a za redaktory už vůbec ne!). Navíc – chtít po mladém plátku tolik galeonů je čistý hyenismus.

Pan Werewolf si třikrát rozmyslí, než zase někomu bude dělat dopravního oslíka. Za chvíli by mu totiž mohli přisoudit vztah s polovinou hradu, na kterou řve úplně stejně, jako na madam Grey-Slytherin.

Pan ředitel si konečně pořídí hodinky a bude chodit včas. I když to je spíš zbožné přání těch, kteří tráví noci před ředitelnou, chtějí-li pana ředitele vůbec někdy zastihnout. Tito odvážlivci nadále podávají zprávy o tom, jak pan ředitel vypadá.

Denní věštec bude psát pravdu, pravdu a nic než pravdu. Školu ovládne klan Orionisů, který vyhlásí jako novou zástavu školy ponožku Santa Clause a všichni studenti se budou s radostí učit. Profesoři budou plnit své závazky včas … a teď snad ještě tu O Sněhurce.

A to by bylo celé. Nemůžu taky prozradit všechno, no ne? Pokud se tady sejdeme za dalších pět let (a já z celé své placatky doufám, že ne; plánuji si do té doby najít nějaké větší leháro), povíme si, jak to vlastně dopadlo. Do té doby vám přeju veselé Vánoce a šťastný Nový rok!