Autor: Skřítek Trapáček

Tak jsem teda zase tady. Jako fakt nevím, proč si už na to psaní hororskopů nenajdou někoho jinýho. To je pořád Trapáčku tohle, Trapáčku tamto, Trapáčku, Věštec má narozeniny a Fil je nervní, napiš hororskop, než skočí z věže!

No já vám nevím, ale ten Filius dokáže jednoho pěkně namíchnout. Hrom aby do něj. Protože se mi nechtělo uklízet ten mastnej flek, co by po něm dole zbyl, řek sem si teda, že ten hororskop napíšu. Ale abyste věděli, fakt se mi nechtělo!!!

Když jsem dneska přišel do práce, zastihla mě nemilá zpráva. Ten kus papíru, co si honosně říká noviny, tady straší už pět let! Myslel jsem, že to se mnou sekne. Jenže ono poklidné sesutí se na zem mi nebylo dopřáno; zmerčil mě totiž ten studentík, Orionis se jmenuje. Cože? Kdo mu dovolil nosit fialový hábit? Tady se snad všichni zbláznili! Překvapeně jsem tedy hodnotil situaci a tak jsem ani nestačil včas zdrhnout. A Orionis mě zavalil prací. Že já sem vždycky tak naivně vlezu …

Abyste věděli, pracuju nerad, plat mi zabaví Rawenclavová (Merlin ví, na co to zase potřebuje) a nemám vás rád. Přesto ale pozvednu svou chudou číši (taky by mi mohl někdo dolít!) a zadívám se svým vnitřním zrakem na další pětiletku. Teda až mi ten nervní pisálek co to tady vede, přestane blokovat výhled.

To jsem to zase schytal. Ach jo. Přátelé, nevím, jak vy, ale mne tedy ten nový rok vůbec netěší. Znamená to pro mne jediné – práci. A tu já, prosím, nerad!

Možná se ptáte, proč jsem se tak dlouho neozval. Ne – určitě se ptáte! Určitě vám totiž hrozně moc chybím a nemůžete beze mne žít – tak!

Inu, já bych se i objevil, což o to. Potíž je v tom, že … se mi nějak nechce. Hned po svatbě jsem se ztratil a je mi fajn, děkuji za optání. Tedy, bylo mi. Dneska jsem totiž zase vylezl, zlákán vidinou pořádné žranice – a ona mne čapne Rawenclav … totiž madam Renine Rawenclav a přinutí mne k psaní hororskopu. Jedno vám řeknu – příští rok držím hladovku!

Hele jako co. No tak je půlka února, no. Jsem jako furt čekal na tu zimu, že to jako udělám takový zimní. A ono zase nic. Navíc po mě Trapáčková pořád něco chce. Takže jsem se prostě rozhodl posunout začátek měsíce na prostředek. Praktický, ne? Jo, a řekněte madam Rawenclavový, že dokud mi nepřizná nárok na placenou dovolenou na Bahamách, tak že nehnu ani prstem. To teda nehejbu ani tak, ale čert to vem. To je taky … „Trapáčku, jak jsi na tom s Hororskopem?“ a „Trapáčku, víš, že už je šestnáctého?“ Jako já nejsem blbej a kalendář mi, bohužel, vnutili. Ale prostě inspirace nejni, no. No tak jo, ukecali jste mě. Ale za nic neručím.

No, jak jsem sliboval (Jako nekoukejte se na mě tak, můžu já za to, že mě vytáhla do Mrazákolandu? A vždyť vy víte, která.), jsem tu pro vás s mou Poradnou. Abychom nezdržovali, pojďme se podívat na první dotazy.

Máme tu nový rok. A vás by jistě zajímalo, jaký bude? Inu, co bych pro vás neudělal … Tedy, po dlouhém okusování tužek a vyndavání třísek z jazyku (a nutno říci, že velice bolestivém!) jsem pro vás vyvěštil, co vás čeká a nemine …

Ano, bohužel. Rmuťte se, plačte, oblečte černou. Jsem to skutečně já. Trapáček. Vidím hrůzu ve vašich očích. Jako bych snad neříkal, že se vrátím. A se mnou … přišel hororskop.