Second hand se skřítky?

Počet kouzelnických rodin, které mají vlastního domácího skřítka po celé generace, je dnes již docela nízký. Staré rody vymírají, opouštějí svoje tradiční sídla – co se ovšem potom děje s jejich rodinnými skřítky?

Stará se o tuto problematiku někdo?

Domácí skřítek, jak kouzelníci jistě všichni vědí, není samostatná jednotka, která o sobě může sama rozhodovat. Tedy dokud je naživu někdo, kdo je kouzelnickým právem uznán za dědice rodu, jemuž skřítek slouží.

Jak je tomu po tom, co poslední taková osoba umře? Dostává skřítek automaticky svobodu i bez toho, aby mu někdo daroval oblečení? Obrátili jsme se s touto otázkou na mluvčí Spolku pro ochranu životní úrovně skřítků, Adelaidu Moorovou.

“Skřítek, který přijde o posledního člena své kouzelnické rodiny, je navštíven pracovníkem ministerstva a často se stává, že přejde do vlastnictví toho, kdo koupí sídlo jeho někdejší rodiny,” říká Moorová.

Na otázku, jestli by nebylo možné darovat takovým skřítkům svobodu, odpověděla takto: „Je to problém, protože tito skřítci jsou de facto bez pána, takže není, kdo by jim svobodu daroval. Ministerstvo se nemůže stavět proti starým magickým zákonům. I když se náš spolek snaží tuto situaci řešit, zatím jsme ve slepé uličce.”

Před nedávnem přišla skupinka mladých aktivistů, kteří se zajímají o práva skřítků a jiných magických bytostí, s novým nápadem. Založit místo, kde by se shromažďovali skřítkové-sirotci. Nebyli by svobodní, ale žili by v dobrých podmínkách. Byli by umísťováni do velkých kouzelnických institucí, kde by pracovali za plat jako svobodní.

První pokusy ale selhaly, protože skřítkové jsou dost pevně připoutáni k sídlu své někdejší rodiny a opustit ji natrvalo pro ně není možné. Dokud tedy právníci najatí SPOŽÚSem nepřijdou na řešení podle magického práva, zůstane situace stejná, jako byla po celá tisíciletí: skřítek prostě zůstane v domě, dokud nezemře.
Pokud dojde k nějaké změně, budete informováni.

Autor článku: Jassem Rinal