Flamel mezi mudly

Jistě každý z vás zná jméno tohoto slavného alchymisty, který objevil kámen mudrců. Tento bájný kámen dovede proměnit kov v ryzí zlato a využívá se též při přípravě elixíru života. Díky tomuto objevu se ovšem Flamel proslavil nejen mezi kouzelníky ale i mezi mudly, kteří jeho existenci zaznamenali – pouze jeho objev nemohli dostatečně ocenit.

V evropské mudlovské společnosti se alchymie stala středem pozornosti ve 12. století a již předtím ovlivňovala kulturu v mnoha jiných zemích. Její vrcholná etapa se datuje do 14. a 15. století.

Nicolas Flamel se narodil roku 1330 v Pontoise. I když byli jeho rodiče z chudších poměrů, umožnili svému synovi naučit se číst a psát francouzsky a latinsky. V dostupných faktech ovšem neexistuje záznam o tom, jak se Flamel dozvěděl a srovnal s tím, že je nadán kouzelnickými schopnostmi. Nicméně se začal učit veřejným písařem a následně si koupil živnost porotce, knihkupce a písaře. Také vedl účetnictví drobným obchodníkům a opisoval rukopisy, protože tisk v té době neexistoval. Možná, že k tomu využíval v pozdější době kouzla, ale nedá se to nijak podložit.

Jedné noci se mladému Nicolasovi zdál sen, ve kterém spatřil anděla, který mu předložil pozoruhodnou knihu. Ze snu se probudil dříve, než si ji stačil prostudovat. Ona kniha se k němu dostala v roce 1357 od neznámého muže, kterou od něho odkoupil. Autor knihy se podepsal jako Abraham Žid a hned na první stránce našel kletbu proti všem, kdo by se ji odvážili číst, pokud nejsou kněží nebo písaři. Obsahovala jednadvacet listů popsaných alchymistickými texty, kterým Flamel nerozuměl.

Tuto knihu sám Nicolas Flamel popisuje v díle, které je mu přisuzováno, následovně:
„… velká pozlacená kniha, která nebyla ani na papíru, ani na pergamenu, ale jen z tenké kůry velejemných křovin zhotovená. A desky její byly z tenké mědi, pokryté vyrytými písmeny či podivnými obrazci. Pokud jde o mě, tak si myslím, že to mohou být písmena řecká nebo z nějakého starého jazyka. V každém případě jsem jej neuměl přečíst, ale věděl jsem, že to nejsou písmena latinská ani galská, protože v těch se trochu vyznám. Uvnitř byly ty listy z kůry ryty s převelikým umem a popsány železným rydlem krásnými, velice čistými latinskými písmeny. Kniha ta čítala třikráte sedm listů, neboť tak jsem je sečetl svrchu od prvého listu, přičemž sedmý list nebyl nikdy popsán, zato byl pomalován, a na konci první sedmičky byla namalována hůl a hadi, jak se polykají, na konci druhé sedmičky kříž a ukřižovaný had, a na konci poslední sedmičky byla namalována poušť a na ní uprostřed několikero překrásných pramenů, z jichžto vylézalo několik hadů a plazilo se různými směry….“

Flamel si jistě uvědomil, že se jedná o kouzelnickou knihu a započal s jejím zkoumáním. Svůj další život zasvětil rozluštění textů za pomoci své ženy Perenelly. Dlouho se ovšem s úspěchem nesetkával. Teprve po více než dvaceti letech se mu ji konečně podařilo rozluštit. Pomohl mu v tom mistr Canches – starý židovský lékař. Canches po započetí práce na překladu následně umírá. Přesto Flamel mohl ve své práci pokračovat, protože mu tento záhadný muž poskytl dostatek informací. Do dvou let tuto knihu prostudoval a pustil se do experimentů.

Dne 17. ledna 1382 Flamel konečně dosahuje úspěchu a vytváří kámen mudrců. Mudlovský svět byl ovšem obeznámen s trochu jinou verzí než touto, kvůli utajení našeho světa. Mudlové se proto domnívají, že Flamel vytvořil elixír, nezbytnou přísadu, měnící rtuť ve stříbro.

V současnosti je Nicolas Flamel jediný, kdo vlastní kámen mudrců. Se svojí ženou žije spokojeně v Devonu a poslední zprávu o něm nám poskytuje samotný Albus Brumbál, při zmínce o zničení tohoto kamene. Zda se tak ovšem skutečně stalo, zůstává nezodpovězeno.

Pro Denního věštce Amber Swenová