Z jednoho zdroje, který si nepřeje být jmenován, se mi donesla velmi prapodivná informace. Evropská kouzelnická rada prý není spokojená s odlišností úrovně výuky na školách a chce proto začít do školství více zasahovat. Jak a co to pro nás znamená?
Vše začalo velmi nenápadně. Na začátku stály dvě neúplné rodiny – jedna se skládala z matky a dcery a druhá z otce a syna. A jak to tak bývá, dospělí se zamilovali a nastěhovali se do jednoho domova. Ale problém nastal po začátku výuky při prvních prázdninách. Chlapec přijel ze školy domů a celé prázdniny jen tak lelkoval a smál se nevlastní sestře. Ta totiž prázdniny proležela v učení a byla z toho celá nešťastná. A tak byla nešťastná i její matka. Ta se svěřila kamarádce na kafi a manžel kamarádky je úředníkem právě v Evropské kouzelnické radě.
Po šetření se ukázalo, že některé školy mají povinnou délku úkolů 1,5 palce, zatímco jiné školy vyžadují úkoly s minimální délkou 10 palců. Jak je na tom naše škola? Podle školního řádu takto: Délka úkolu je standardně 2,45 až 4,9 palců. Což dovoluje profesorům rozhodnout se, jak chtějí oni. Ovšem to se možná změní.
Podle zdroje je totiž už v jednání nový zákon, který by nařizoval všem kouzelnickým školám stanovit minimální délku úkolu 5 palců. Upozornění na možnost změny byly rozeslána ředitelům škol. Ovšem když jsem se snažila něco zjistit u vedení naší školy, bylo mi řečeno, že k nám žádné takovéto upozornění nedorazilo.
A jak se na to dívají studenti?
Většina studentů s tím nesouhlasí. Podle nich je 5 palců hodně, neboť existují předměty, u kterých by se to i při velké snaze prostě nedalo vytvořit. Pro někoho je problém napsat pojednání i na 2 palce. Další pádný argument, proč změnu nezavést, je suma galeonů, která by se na toto sjednocování musela vynaložit – a ta se podle jedné studentky dá využít mnohem zajímavějším způsobem. A hlavně by mohl být problém s tím, že ne každá škola používá jako měřicí jednotku palce. Jen jeden dotázaný by se změnou souhlasil. Takže výsledek je 3 proti, 1 pro.
Konečné řešení nicméně samozřejmě nebude záležet na hlasu lidu, a tak bychom se měli psychicky připravit na variantu, že k sjednocování dojde a my s tím nic neuděláme.
Za poskytnuté názory děkuji těmto studentům: Elanius Aine Neil, Felixi Ruhgokovi, Charlotte Von Emotion, Lucy de Lioncourt a Osiris Flemingové.
Pro Denního věštce Any Dawson
To sjednocování! 🙁 – Už jenom chybí, aby se začalo na čarodějnických školách studovat podle Boloňské deklarace. A hodnotit kreditním systémem. Čekají nás těžké časy, přátelé.
Já? – Já poskytoval nějaký názor?
No toto! – Jako jen si nemyslete, že je z toho profesorský sbor nějak nadšený. Komu by se chtěli číst tak dlouhé úkoly? Aby to nakonec nedopadlo ještě hůře pro studenty – známkovat ne podle úkolu, ale podle jména. A to by pak byla devastace školství!