Paní Norrisová, tvor všemi nenáviděný, přehlížený, zadupávaný… Nikdo se o ni nezajímá, ani pes po ní neštěkne (a to je už na pováženou, když jste taková kočka). Věru, Denní věštec jde znovu proti proudu a o hradní kočku se zajímal. A jak jinak ji můžeme objektivně zhodnotit, než že budeme pronásledovat její stopy a možná i ji samotnou?
Naše první kroky vedou do sovince, kde mimo zjišťování, zdali paní Norrisová nepovečeřela některé ze sov, rozesíláme dopisy bradavickému studenstvu, abychom vyzjistili, jak si tato všemocná kočka stojí v hogwartském žebříčku popularity. K zachování všeobecného klidu je třeba zmínit, že paní Norrisová, pokud některé ze sov povečeřela, vybírala určitě ty nedůležité, protože Mojmírek, Standa, Venoušek i Maruš to ve svém křehkém zdraví přežili a stále sklesle dřepí na svých bidýlkách. Zástupci jednotlivých kolejí nám nyní již sdělili, co o paní Norrisové vědí a hlavně – co si o ní myslí. A že jsou ty názory věru pestré, posuďte sami:
Lilien Emity Meissed
Myslím si o ní, že vidí i to, co by neměla, a někdy mě tím docela štve. Ale zase na druhou stranu hlídá nezbedné srudenty a dá se říct, že na ně donáší, takže já na ním mám takový dvojtý názor. (směje se)
Annie Hale
O paní Norrisové toho moc nevím. Vlastně jen to, že je to kočka našeho školníka a hlídá neposlušné studenty. A co si o ní myslím? Nikdy jsem neměla kočky moc ráda, ale popravdě řečeno, paní Norrisová patří mezi ty, které potkávám hrozně nerada. Neustále mě někam zahání nebo pronásleduje a ten její naštvaný pohled už mi docela vadí.. Na druhou stranu si to tu bez ní neumím představit. Každý student holt bude jednou nachytán, když poleze někam, kam nemá…
Alanise Olien Harlin
No, je to kočka. (směje se) Tady na hradě jsem ji potkala jenom jednou, když jsem byla nováček… Už si na ni moc nepamatuju, ani z toho, co se o ní píše v literatuře. Možná by ale mohla dostat nějaké uznání …
Osiris Flemingová
Takže, paní Norrisová. Je to kočka, pravděpodobně druhem domácí. Jejím pánem je pan školník Argus Filch. Její denní činností je špehování studentů a jejich následně bonzování svému majiteli – zaměstnanci. Paní Norrisová má oči všude, a proto ji všichni studenti nesnáší a při každé příležitostí jí něco provedou. Jako by naše Hogwarts nemohly být bez pana ředitele, pan Filch by nemohl existovat bez paní Norrisové, a naopak. Jednou paní Norrisovou postihla nehoda a byla baziliškem změněna v kámen. V tuto chvíli je v kontaktu se škrknami. Pokaždé, když se škrkny objeví, zaútočí paní Norrisová a bez milosti tě vyhodí z hradu.
Takže, dozvěděli jsme se něco, co nás překvapilo? Já bych řekla, že ano. Za svou příšernost, nosatost a bonzáctví by možná paní Norrisová měla dostat nějaký řád. Ovšem rovněž nás může překvapit, že sláva paní Norrisové je šířena i psaným slovem a že tato kočičí dáma pravděpodobně plánuje nějakou velkou škrkní akci, na kterou čeká již trénuje při větších hogwartských akcí. Moc děkujeme za názory všech studentek!
Inu, vydáváme se nyní do jiných končin, snažic se paní Norrisovou vyšpehovat s nenápadností jí vlastní. Jihovýchodní křídlo působí jako to pravé místo, kde by člověk dnes večer měl býti, a tak sestupujeme do pátého patra, kde se nalézá síň soutěží. Zdi sálu se otřásají jako při hromobití a nahlédnete-li pouhým očkem, spatříte bandu studentů manifestující za zavedení brigády „Kdo dokopne kočku dále“ v soutěži „Nové brigády v Prasinkách“. Jak nečekané…
Supíme tedy zpět nahoru, neboť naše intuice selhala. Když vyšplháme až do severovýchodního křídla Laboratoře, musíme se schovat za závěs a pořádně nabrat síly na další cestu – kdopak to kdy viděl, aby přispivatelé DV byli takto nedůstojně zafunění. A jaké je tedy naše překvapení, když i ve chvíli siesty můžeme z pohodlí měkkého závěsu vykonávat svou honbu za stopami paní Norrisové – stačí nahlédnout jedním očkem a hned lze spatřit studenta, který si nepřál být jmenován a který vytahuje z hábitu hrst rezavých kočičích chlupů neomylně vyrvaných z kožichu Ó-velké-bonzačky. Copak asi daný student vaří dobrého?
Máme namířeno do sálu Informací o výuce, kde plánujeme řádně prozkoumat předmět „Kočka, tvor v kouzelnickém světě.“ V osmém patře severovýchodní věže nám však zatrne – za rohem mizí chundelatý ocas. A hon začíná. Paní Norrisová míří do knihovny a já jakožto vyslankyně naší výpravy mířím za ní. Dveře se zabouchnou a rozlehne se mrtvolné ticho narušované jen tlukotem srdcí. Ťap ťap ťap ťap. Někde tady chodí. Nevidím jí. Ha! Baf:
Vyděšeně se schovám za police a snažím se dostat se na druhou stranu regálu. Když se tam však dosoukám, je pozdě. Kočka nikde. Zase se ozve děsivé ťap ťap. Mířím za zvuky. Baf!
Leknu se takovým způsobem, že drcnu do regálu a z police se zřítí Tajemství pyramid, skončí hrbem na zemi a usedavě začne vřískat. Mizerná kočka… rozčileně se řítím za rychlým ťapkáním, které se ještě rychleji vzdaluje. Tentokrát ji opravdu chytím. Baf na ní! A mám tě, juk:
Snažila se utéct, ale nezmohla vůbec nic. Byla jsem rychlejší. Už ví, že je v pasti, juk:
Ví, že je v pasti, že nemůže vyhrát, že jsem ji chytila a teď ji podrobím názornému studiu. Nemá absolutní šanci. Spokojeně se k ní pomalu posunuji, natahuju ruku s roztřesenými prsty, abych ji popadla za ten prašivý kožich. Už už ji mám na dosah ruky a… Bác ho! Před očima se mi zatmí. Probírám se s bolavou hlavou na ledové podlaze před hlavní bránou. Nechápavě se zahledím na vchod. Tam na mne čeká jediné:
Inu, jak to všechno uzavřít? Paní Norrisová v sobě má obranný systém, je neporazitelná, je dokonalá, vévodí celému hradu, má armádu škrken a neexistuje, že by na ni kdokoliv krom pana Filche mohl sáhnout. Popřejme tedy tomuto prapodivnému tvorovi hodně štěstí v kariéře a třeba za své šlechetné činy někdy obdrží nějaký ten řád.