Autor: Larrie Larstonová

Úderem půlnoci na 1. březen 2012 byl slavnostně vyhlášen čtvrtý ročník velkolepého klání Sedmiboje. Nyní mají koleje týden na to, aby ze svých řad nominovaly pět těch nejlepších. A protože rozhodnutí vhodit své jméno do Poháru nepatří mezi nejsnadnější, rozhodli jsme se projít si nová pravidla, aby si čtenář mohl udělat lepší představu o tom, jak bude letošní Sedmiboj probíhat, a studentům se rozhodování trochu usnadnilo.

Šuškanda a spekulace šířící se hradním zdivem již nějaký ten pátek hovořily o velkolepém hogwartském klání letošního školního roku. Vzduch však opanovávala nejistota. Který z vyvolených to bude? Bradavická čtyřka? Sedmiboj? Triwizard Tournament? Denní věštec nelenil a našel odpověď. Spolu s ní přináší i první exkluzivní informace o Sedmiboji Léta 2012.

Paní Norrisová, tvor všemi nenáviděný, přehlížený, zadupávaný… Nikdo se o ni nezajímá, ani pes po ní neštěkne (a to je už na pováženou, když jste taková kočka). Věru, Denní věštec jde znovu proti proudu a o hradní kočku se zajímal. A jak jinak ji můžeme objektivně zhodnotit, než že budeme pronásledovat její stopy a možná i ji samotnou?

---

Ředitelna – pro některé místo, kam se chodí na porážku, pro jiné nekonečný prostor, kde si mohou postěžovat. Ovšem kolik z nás chápe skrytý účel ředitelny – totiž obohatit naše studnice znalostí?

Není to tak dávno, co mou pozornost upoutal šokující článek jednoho internetového vyhledávače. Dvanáctiletý Brit zemřel po předávkování deodorantem. Pokývala jsem hlavou stylem „já-vám-to-říkala“, a pak jsem zaujala novou politiku.

V sobotu 23. 2. 2008 došlo k velkému odhalení. Nejmenovaná skupina studentů v hostinci U Tří košťat učinila skandální objev, jehož předmětem a hlavní hrdinkou se stala madame Rosmerta, známá také jako vítězka MSNSV (Mistrovství světa o nejlepší Sklepmistrův vyprošťovák), či jako nepřítelkyně všech nezletilých, kterým s největším rozčilením odmítá nalévat alkohol.

Jak známo, náš plátek vám přináší veškeré možné aktuality z kouzelnického světa a ať už jsou to průběhy boje proti škrnám nebo drby ze zdí bradavického hradu, vždy to byly velké trháky. Co jsou ale tyto trháky proti skandálům z naší hlavní kouzelnické tepny, z Ministerstva kouzel? Upřímně, přiznejme si, že kouzelníci si ve skandálech tohoto rázu přímo libují a my vám nyní přinášíme právě jednu takovou „ministerskou story“.

Všimli jste si už někdy, jak nezbytné jsou pro nás kouzelníky Hogwarts? Věřím, že ano, avšak myslím, že už málokoho napadlo, že tato škola nejen že je nezbytná, ale je rovněž i životně důležitá. Neb jsou dána kouzla, která porušit nemůžeme, ani kletbou, ani protikouzlem, dokonce ani lektvary. Jsou to kouzla, která jsou odpradávna ukrytá v srdci samotných Bradavic, jsou všude kolem nás, jsou V nás, my jsme jejich částí stejně tak jako ony jsou i částí naší.

Tak si takhle jednou vykračuji školní chodbičkou a rozhodně nespěchám, neb jsem se právě opozdila na hodinu Péče o kouzelné tvory, a tak se nechci vystavovat hněvu paní profesorky či posměchu spolužáků. Nepozorovaně pronikám ztemnělými ztichlými hradními prostorami, vnímám ten klid a zároveň napjatou atmosféru, která sálá z každých zavřených dveří všech učeben. Znovu zahýbám za roh a tu ejhle! Málem mě trefí pepka, neb na zemi tam dřepí pan profesor Amon Revan Travt a věřte mi nebo ne, ale on má opravdu v ruce hadr, vedle sebe kýbl, klečí na zemi a vytírá.

Dnes ráno jsem se probudila velmi časně, neboť na moje okno nepřetržitě ťukala sova pálená. Na hlavičce měla oslavnou čepičku, kterou většinou lidé nosí na party svých přátel o narozeninách, jedno křídlo měla modré, druhé zelené a vypadala vůbec tak nějak všelijak…

Mudlové, jak známo, jsou zvláštní stvoření, o čemž málokdo pochybuje. Avšak i zvláštní stvoření mají občas dobré nápady. Vymysleli si tzv. Divy světa, sedm něčím zvláštních či významných míst, která si zaslouží nadstandartní pozornost.

Srpen se nám pozvolna zhoupl v září, což ve většině kouzelnických rodin značí návraty do magických příbytků, poslední návštěvy babiček, dědečků a jiných příbuzných, a konečně i psychickou (a mnohdy i fyzickou) přípravu do kouzelnických škol, akademií, ústavů a institutů.

Požádala jsem o rozhovor odpovědného vedoucího Příčné ulice a také hlavního aktéra již proběhlé inventury, se kterou se obyvatelé Hogwarts mohli setkat v týdnu od 16. – 23.7.2007. Pan John Werewolf přišel na místo rozhovoru na vteřinu přesně, s dobrou náladou a optimistickým úsměvem. Působil uvolněným dojmem a s chutí mě sám vybídl k zahájení rozhovoru. Nezarazil se ani u poněkud šťouravějších otázek a s klidem zodpověděl naprosto vše.

Kouzelníci a mudlové… Téma na dlouhé povídání, známe to přeci všichni. Někteří mají s mudly dobré vztahy, někteří špatné, a nepochybně se mezi námi najdou i tací, jež existence mudlů prakticky vůbec nezajímá. Mudlové některým z nás slouží jako objekty zábavy, některým jako objekty, jimž se můžeme obdivovat, neboť ať už máte vztah k mudlům jakýkoliv, musíte uznat, že to, jak se vypořádali s faktem, že neumí kouzlit, zvládli na hodnocení vynikající. To, že vymysleli všelijaké ty svoje hračičky proto, aby si ulehčili svůj handicap, je obdivuhodné téměř tak jako nejrychlejší lapení Zlatonky v dějinách famfrpálu.