Bylinkářka Hilda vypráví… jak profesorka k dobrému spánku přišla

| Vydáno:
Pamatujete si, jak jsem se seznámila s bylinkářkou Hildou, která vlastní starý, zapadlý krámek na Příčné ulici? Pamatujete, jak mi minule slíbila, že se s námi podělí o nějaký ten zajímavý a pravdivý příběh? Já si to pamatuji dobře! A proto jsem se také vydala zpátky na Příčnou ulici, až na její úplný konec za paní Hildou vyzvědět, co si pro nás nachystala.

Pomalu přicházím k těm omšelým výlohám, které mě nepřestávají lákat dál. Zaťukám na velké dřevěné dveře a zevnitř se ozve: „Pojď dál, děvče. Už tě čekám.”

Podivím se, ale co naplat. Je to mocná kouzelnice a bylinkářka. Bodejť by mě nečekala. Pomalu vcházím dovnitř a nechám své oči přivyknout tmě. Projdu až dozadu k pultu, za kterým už stojí Hilda a schovává nasušené bylinky.

„Jak ses vyspala, Olivie?” usměje se na mě. Připomíná mi mou babičku. Šedivé vlasy spletené do copu a zatočené do drdolu. Usměvavé oči plné života.

„Ale ani mi nemluvte, Hildo. Dneska jsem zaspat nemohla. To víte, občas se to stává každému. Vám ne?” odpovídám.

„Ale jistě. Vidíš, to mi připomíná jednu mladičkou profesorku,” zamyslí se. „Teda mladičkou. Mnohem, mnohem mladší než jsem já. Nicméně teď už je na hradě stálicí. Ale tehdy před mnoha lety teprve s učením začínala. Mladé profesorky to nemají jednoduché. Spousta práce, nezbední studenti a i další starosti. Tenkrát za mnou přišla pro něco na spaní. Chuděrka, tolik nocí probděla.”

„A vy jste jí jistě dobře poradila,” povídám a přitom skládám bylinky do misek, jak mi Hilda ukazuje.

„Jistě. Ale na ni jen tak něco nestačilo. Nejdříve jsme zkusily meduňkový čaj. To víš, spousta lidí to zná. Meduňka je krásná bylinka. Patří mezi hluchavky a má nádherné kvítky.” Na chvíli přestane mluvit i pracovat a začne listovat ve velké knize. „Tady, podívej,” ukazuje mi obrázek meduňky.

„Je opravdu krásná. A pomáhá na spaní?” těším se na dokončení příběhu.

„Pomáhá. Musíš sesbírat listy a nasušit. Nejlépe ve stínu a rychle, ať jim zůstane jejich krásná zelená barva. Pak stačí jen zalít horkou vodou a máš výborný meduňkový zápar. Ten má spoustu příznivých účinků. Nejenže zklidňuje mysl, ale i srdíčko, břišní křeče a spasmy, pomáhá na bolesti břicha a i na psychické vyčerpání. Nebo třeba migrénu.”

„Teda, a to přesto profesorce nepomohlo?” divím se.

„Bohužel ne. Ono někdy je toho přespříliš. Ale jsou i další bylinky, které pomoci můžou. Třeba takový odolen. Kozlík lékařský. Ten se dá dokonce s meduňkou a třeba chmelem kombinovat.” Zase chvíli listuje knihou a ukáže na obrázek.

„To je kozlík, podívej. Je to vysoká bylinka. Dají se z ní třeba vyrobit kapičky. A její oddenky velmi páchnou. Ale stojí to za to, protože když oddenky vysušíme zase ve stínu po důkladném omytí, můžeme vyrobit kapky, které jsou účinným sedativem. Tedy zklidňujícím prostředkem. Tlumí naši nervovou soustavu a pomáhá tak dobrému spaní. Třeba právě při přepracování nebo při psychických problémech. Ale pozor na něj, nesmí se užívat více než měsíc. Pak si na něj tělo zvykne a může reagovat úplně opačně,” pokračuje.

„Teda, to jsem vůbec nevěděla,” přikyvuji Hildě.

„A to naštěstí na mladičkou profesorku zabralo. Pár dní užívala tyto „valeriánky” a spala jako nemluvně. Pak si zvykla na tu spoustu práce a nových věcí. Ale taky začala více odpočívat. Procházet se a podobně. Naučila se trochu vyčistit si hlavu.”

„To je dobře. Ale o kom to vlastně mluvíte?” ptám se napjatě.

„Ale Olivie, to ti nebudu vykládat. Ještě se ponesou drby, to já znám. Sama si popřemýšlej a třeba tě někdo napadne. A to už by pro dnešek stačilo, co říkáš. Dost jsi mi pomohla a jestlipak sis všimla, že jsme zrovna zpracovávaly sušené listy meduňky?” ptá se mě.

Kouknu na své ruce, přičichnu k nim a cítím onu známou meduňkovou vůni. „Jé, vidíte. To je meduňka,” plácnu se do čela.

Hilda trochu listů vezme a nasype do překrásného plátěného pytlíčku. „Tady máš, můžeš si udělat čaj. A nebo si na večer udělej mléko s medem. To je taky dobré na spaní. A teď už utíkej. Dneska už jsem unavená, příště si zase něco povíme,” slibuje a vyhání mě ze dveří.

„Děkuji, Hildo! Dobrou noc,” volám ještě po cestě, když ji vidím stát na zápraží. A už se nemůžu dočkat dalšího setkání. Po cestě ještě přičichnu k pytlíčku. Ach, ta vůně! S myšlenkou na vynikající meduňkový čaj spěchám do kolejky.

Pro Denní věštec
Olivie Henrieta Větroplachá

Autor

Olivie Henrieta Větroplachá

Redaktorka, která má ráda knihy, lidi se smyslem pro humor, ironii a dobrou kávu. A jídlo. Na lidech i kouzelnících si cení pokory, upřímnosti a dobrého srdce. Ráda tráví čas prací pro časopisy, dlouhými procházkami, cvičením jógy a zkrátka vším, u čeho si odpočine.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *