Šéfredaktoři Lví tlapou v průběhu věků

Milí čtenáři, vítejte u dalšího putování po stopách šéfredaktorů, které dnes bude veskrze červené – zaměříme se totiž společně na historii nebelvírského kolejního časopisu Lví tlapou, který však ve svých začátcích nesl název Lví srdce. Kteří z Nebelvíru stanuli v čele jednoho z kolejních skvostů a úspěšně se podíleli na jeho rozvoji?

Lví tlapou je časopis, který sice úspěšností v udílení novinářských cen nikdy nedosahoval příček Corvina Declaratio, přesto se v roce 2014 umístil na celkovém třetím místě v hodnocení časopisu roku. V dobách mých prvních let na hradě navíc pamatuji především aktivitu jeho tehdejší šéfredaktorky Olivie Windy, díky níž byl Lví tlapou jedním z nejnavštěvovanějších plátků na hradě vůbec. Nebelvírský kolejní časopis je zvláštní také tím, že vystřídal mnoho různých webových portálů, než se usadil na současné adrese. V současnosti je možné si přes noviny rozkliknout tři další odkazy, k datům i k faktu, že dříve nesl časopis jiný název, se však můžeme domnívat, že stránek bylo o dost více.

V záznamech z kroniky je prvním dochovaným jménem šéfredaktorky Lví tlapou Yenyfer Earth, která post zastávala oficiálně dva roky po sobě – v Létě 2006 a v Zimě 2007 – pod třemi kolejními řediteli – Laurou de Libertine, Sandrikem Vrizasem i Tarí Tinuviel. Yenyfer byla ve druhém školním roce zároveň krátce primuskou.

V křesle po ní se v roce Léto 2007 vystřídaly hned tři dámy – Lisa Abottová, která byla dvě léta předtím nakrátko primuskou Nebelvíru a vyzkoušela si i post pokladnice, navíc se vrátila jako prefektka v roce Zima 2009, Jocelynn Elsie Firth, jež si dvakrát vyzkoušela funkci prefektky, a Lenůlie Čihůlková. Poslední jmenovaná je obzvlášť důležitá, neboť se na hradě vyskytuje do dnešních dní, ač momentálně obyvatelkou Godrikova Dolu, je známá vyučováním velmi populárních předmětů, třeba Žertovného zaříkávání. Lenůlie nebelvírský časopis vede zhruba do poloviny Zimy 2008, během níž také připíná stříbrný odznak, po ní žezlo přebírá Briseis Kouzelná.

Briseis je vedena jako šéfredaktorka u tří školních roků, čímž drží mezi všemi zmíněnými prozatímní rekord. Až v roce Zima 2009 je střídaná Charlotte Fail, o které se můžeme dočíst, že v roce Léto 2008 stála jako prefektka v nejužším vedení koleje.

Hned nato Lví tlapou může skutečně slavit – v roce Léto 2009 na hrad přichází Niane z Libelusie, která jako čerstvá prvačka získává šéfredaktorství do svých rukou. Ač mnozí možná v tehdejší době pochybovali, Nebelvír tohoto rozhodnutí tehdejšího kolejního ředitele Ladarda Papulky nemusí nikdy litovat, to je dnes už jisté. Niane na postu šéfredaktorky vydržela šest školních let a díky jejímu působení Lví tlapou rozkvetla nejvíce. Podíl na tom měli však i další, včetně její zástupkyně Stephanie de Morney, jež je známá také pro starost o kolejní obrazárnu. Niane je v dnešní době už léta jednou z nejoblíbenějších profesorek na hradě vůbec, šéfredaktorkou Denního věštce a vyučující kupříkladu Šéfredaktorského minima. Po Niane zastává po dva školní roky – Léto 2012 a Zimu 2013 – šéfredaktorku Kirsten Woodová.

Další z hvězd přichází roku Léto 2013, kdy do křesla usedá Olivie Windy. I ona si střihla šest školních let, během kterých časopis Lví tlapou šlapal jako hodinky. Za to si zasloužila Řád Godrika Nebelvíra od kolejní ředitelky Betelgeuse Orionis a také Řád ostrého brka – obojí v Zimě 2016. Olivie se po předání časopisu stala profesorkou, poté novou kolejní ředitelkou Nebelvíru. V dnešních dnech se však vyskytuje jen v chladných krajinách mimo hrad.

Rok Léto 2016 se stal osudný pro Marinu Liquett Charette, která letos začala také svůj šestý rok ve funkci šéfredaktorky. Během té doby také získala jak Řád Godrika Nebelvíra, tak Řád ostrého brka za svou novinářskou činnost. Vybrána pro tento post byla v originálním speciálu, během svého působení vydala už 25 nových čísel časopisu a zažila tři kolejní ředitele – již zmíněnou Betelgeuse, také však Olivii Windy a Olivera McCollina. Pořádat navíc začala také speciály věnované Letňáku. Za redakci Denního věštce bych Marině chtěla popřát mnoho štěstí a elánu i do jejího dalšího působení.

Protože jsme se dostali k mluvení o řádech, v Nebelvíru mi přijde zajímavé podívat se na zisk řádů do rukou těch, co zastávali šéfredaktorský post, byť v případě spousty zmíněných šlo o více postů najednou, zvlášťě v začátcích působení kolejních časopisů. Podařilo se jej ukořistit celkem pěti lidem z celkových desíti zmíněných: Lise Abottové, Lenůlii Čihůlkové, Niane z Libelusie, Olivii Windy a Marině Liquett Charette.

Zatímco pro Havraspár to byla čtyřka, pro nebelvírské šéfredaktorství bude magické číslo 6 – toť číslo, které označuje maximální počet let, po které někdo vydržel ve funkci. Šestku si střihly nejspíše dvě největší osobnosti nebelvírského kolejního časopisu vůbec: Niane z Libelusie a Olivie Windy. Šestý rok letos završí i Marina Liquett Charette, která je bez pochybností taktéž osobností Nebelvíru. Na paty jim z šéfredaktorů minulých, co se let strávených ve funkci týče, nešlape vůbec nikdo – maximálně se o časopis starali po dva nebo tři školní roky. Momentálně záleží jen na současné šéfredaktorce, jak jí bude práce se Lví tlapou blízká; třeba se však vedle těchto tří jmen objeví jednou ještě další, které bude pro Nebelvír stejně významné.

Pro Denní věštec
Narcisse Cinerea