Milí čtenáři!
Tentokrát se dozvíte více o dalších účastnících Sedmiboje: představí se poslední z modrých, Larrie Larstonová, a druhý ze žlutých, kolejní enfant terrible Paul Brewer. Příště se můžete těšit na Selenu Enail Smithovou, čímž budeme mít komplet i žluté. Ještě nám zbývá několik sedmiborkyň, které dosud na mé otázky neodpověděly: nebelvírské závodnice Mariana Kohoutová a Jane Mooren a zmijozelské reprezentantky Ginevra de Naga a Isabela Bloodová. Tak tedy počkejme, zda nám něco o sobě prozradí i ony…
1. Nejprve se zeptám na to, na co jsem nejvíce zvědavá: máš nějaký talisman, o kterém věříš, že ti v Sedmiboji přinese štěstí? Prozraď nám prosím, odkud ho máš, co to je a jak už ti to pomohlo dřív.
Larrie Larstonová: Talismanů mám hned několik, nejvíc ale důvěru vkládám do osmistěnné kostky, kterou mi před pár lety věnovala Monny. Nu, co to je – její vyobrazení visí v havraspárské sekci Obrazárny, takže asi odkáži tam.
(Nápověda: http://seminare.czechzone.net/displayimage.php?album=72&pos=110)
Údajně, když je jejímu nositeli nejhůře a kostkou hodí, zavede talisman jeho kroky správným směrem. Já ji navíc využívám i jako své kyvadlo, protože neznám artefakt vhodnějších vlastností pro toto umění. Jinak svou funkci splnila již jednou, když mě z mrazivých krajin Ledolandu dovedla zpět na hrad. Proto jsem zvědavá, jestli své umění prokáže u této těžké zkoušky znovu. 🙂
Paul Brewer: Tak, nenazval bych to talismanem, ale určitě bych rád zmínil mého plyšáka Pufíka, kterého mám ze srdce rád. +přitiskne k sobě zašívaného plyšáka+
2. Jaké máš zatím dojmy ze Sedmiboje – co se ti nejvíc líbí a co tě naopak zklamalo či naštvalo?
Larrie Larstonová: Prozatím mám pocit úžasný! Je to přesně ta velkolepá událost, kterou jsem očekávala. Užívám si, jak tepe hradními žilami a obohacuje všední život. Nejvíce se mi asi líbí právě ta atmosféra, která kolem Sedmiboje panuje. Nevšimla jsem si žádných přehnaných šarvátek, všichni vypadají, že soutěž prožívají mírumilovně a mají do ní stejný zápal. A vidět hrad v této jednotě je fakt potěcha pro oko, ucho i duši :). Když se tak zamyslím, tak prozatím mě opravdu nezklamalo vůbec nic, a jsem přesvědčená, že ani nezklame. 🙂
Paul Brewer: Ze začátku jsem byl poněkud překvapený délkou třiceti palců, protože jsme doposud nic podobně dlouhého na škole nepsal, ale zjistil jsem, že to není nijak závratná délka. Líbí se mi, že se toho všichni chytli a že Sedmiboj prožívá spousta lidí na hradě. A samozřejmě, nejvíc se mi líbí ta popularita +uchechtne se+ A že mě tady dost lidí podporuje. Naštvalo mě tak akorát to, že letos nebude famfrpál, chtěl jsem se trochu vycvičit.
Jo a taky se mi líbí Sedmibojařský dres +vydme hruď a dá ruce do kapes+
3. Jaké téma by se ti v soutěži nejvíce líbilo? A co bys naopak nechtěl/a ani v nejhorším snu?
Larrie Larstonová: Těžko říct. Těším se na hádanky, které v rozhovoru pro Věštec zmiňovali pořadatelé, sama je ráda vymýšlím a nimrám se v logických spojitostech. Pokud by třeba zadání bylo prostřednictvím rébusu a následně se jednalo o samotný úkol, bylo by to dle mého gusta. Nejradši bych měla pátrání v čárech minulosti, nebo něco, kde dostanu hodně volnou ruku. Což mě dostává k tomu, co bych za Merlina nechtěla – něco svazujícího a konkrétního. Například v minulém Sedmiboji byl hned zpočátku hodně specifický úkol ze Zeměplochy, který by se mi vyloženě příčil, protože mi nepřišlo, že v něm měli všichni stejné šance.
Paul Brewer: Těžko říct +zamyslí se+ Co takhle téma spánek anebo jídlo, anebo téma „nicnedělání“? +zasní se+
4. Jaký typ úkolů ti nejvíce sedí, v čem se cítíš nejsilnější (myslím např. zda psaní, kreslení, sportovní výkony a podobně)? A z čeho bys naopak měl/a největší obavy? (Myslím, že všechny úkoly jsou už předem připraveny, takže je organizátoři na základě těchto odpovědí nezmění:))
Larrie Larstonová: To hodně záleží na zadání. Myslím, že moje největší síla je v nápadech, takže úkoly, které vyžadují hodně kreativity a kde se mohu vyřádit, mi budou po chuti. Co se týče zpracování, je to už horší. Obávám se, že mou největší slabinou bude veršovaný úkol. Také bych ocenila, tedy spíše by ocenila porota, kdybych nemusela zpívat. To je tak „trochu“ má slabá stránka :).
Paul Brewer: Jestli jde o typ úkolu, tak bych byl rád, kdybych měl něco nakreslit nebo to spojit se psaním. Naopak doufám, že nebudu muset nic tvořit, protože jsem na tyhle věci trochu „levej“. A taky nemám moc prostředků pro tvořivé úkoly. A kvůli absenci mudlfoťáku bych fotící soutěže také nemusel, i když bych ho samozřejmě někde sehnal.
5. A co bys vzkázal/a soupeřům, co spolusoutěžícím z koleje, organizátorům a divákům?
Larrie Larstonová: Soupeřům, ať si to přes všechen ten stres nezapomínají užívat, podruhé nám ta účast do klína nespadne :). Spolusoutěžícím: tfuj tfuj, holky moje, a koukejte to aspoň jedna vyhrát! 🙂 Organizátorům, že moc děkuji za jejich dřinu a že přeji hladký průběh klání. A divákům, ať do toho jdou naplno a pořádně to prožívají, ta podívaná bude stát za to! 🙂
Paul Brewer: Soupeřům bych vzkázal: Vzdejte to! +nasadí hrůzostrašný pohled, div že z oken nešlehají blesky, ale uklidní se+ Spolusoutěžícím bych vzkázal, ať se drží těsně za mnou, organizátorům bych vzkázal, ať mně co nejvíc nadržují, ať to berou trochu s humorem a ať ocení dětskou snahu. A divákům bych vzkázal, že děkuju, že mi pomáhaj. A že se mají na co těšit. Jo, a že mi od nich nejvíc pomůže, když mi pošlou nějaký ten srpec nebo galeonek na můj účet. (I když oslavná báseň by taky nebyla špatná.)
Děkuju za rozhovor, i když bych radši publikoval v Trimelovi než v tom zkorumpovaném Věštci, kde si ten rozhovor přečte tak deset lidí.
+začte se do Žlutého Trimela a po chvíli vytřeští oči+ Tak ne, tak famfrpál prý bude! Nepiš tam to s tím famfrpálem! +zděsí se, že by vypadal neznale+
(Sophia se potměšile ušklíbne) Ale jistě, neboj, Paulíku!
A já na závěr oběma děkuju za odpovědi a přeju hodně štěstí – ať vám ty úkoly co nejlépe sednou! Už jsme zvědaví, jak si s nimi poradíte. 🙂
Sophia Glis Glisová
– Pufíku co to s tebou ta zlá ženská udělala? To je urážka veřejné věci, která za nic nemůže!
Požaduji změnu obrázku a omluvu mě a Pufíkovi.
Ah, pardon… – teď to vidím… došlo k politováníhodné záměně… nejde o fotografii Pufíka, ale o archivní fotografii plyšáka někoho úúúplně jiného… pokusíme se o nápravu, avšak rychlost vydání tiskové omluvy záleží samozřejmě na všemocném panu šéfredaktoru Orionisovi.
– A buď ráda, že to dopadne takhle, s Pufíkem není radno si zahrávat 🙂
– Pufíík!