Jakým způsobem jsem se do sklepení dostala, zde nebudu popisovat a tu milou osobu, která to zapříčinila, nebudu jmenovat. Důležité je jenom to, že jsem tam byla.
Kvůli vám, milým čtenářům Denního Věštce, jsem se rozhodla riskovat újmu na svém zdraví a připravit pro vás tuto reportáž z místa činu.
Sklepení už není to, co bývalo kdysi. Je zde sice pořád ten starý stůl připravený na vypracování vašeho trestu, ale každý trestanec, který tady kdy byl, trošku změnil vzhled této starobylé místnosti podle svého osobitého vkusu.
Mučicí nástroje už dávno zrezly, vlhké stěny vyschly a dokonce i kostry z dob minulých jsou dnes tak nějak veselé, se svými kašpárkovskými čepičkami a rolničkami na svých lebkách, které jim kdysi kdesi laskavě věnovala jedna studentka, jež je byla nedávno navštívit, avšak nepřeje si být jmenovaná.
A nejen příjemné prostředí, ale i klid, odpočinek od ruchu a zaplněných chodeb hradu, žádné úkoly a žádnou výuku vám tato skvělá komnata nabízí.
Dokonce zde máte také jedinečnou příležitost ochutnat, co jste ještě nikdy neochutnali. Felix felicis! Někdo, kdo si nepřeje uvést své jméno, ho tu plný kotlík (který tu našel ještě z dob po Snapeovi) uvařil, protože získal díky sklepení najednou spoustu volného času navíc a možnost dělat si, co bylo mu libo, bez dohledu věčně sledujícího a hlídajícího zástupu primusů a prefektů, jak je tomu ve Velké síni.
Ano, tady máte absolutní volnost ve všem a taky navíc naprostou svobodu slova, své mínění totiž můžete načmárat, kamkoliv vás napadne, a nikdo vás nepotrestá za ničení cizího majetku. Čekáte zkázu a utrpení, ale dočkáte se komfortu a pohodlí. Ti, co zde již někdy byli, vám to jistě potvrdí. Vlastně ani nebudou muset. Jejich činy mluví za ně. Zkuste někdy oprášit zaprášený archiv, nahlédnout do něj a najít záznamy o činech a trestech potrestaných. A sami zjistíte, že kdo už jednou objevil kouzlo sklepení, má nutkání se sem ne jen jednou, ale neustále vracet.
A tady jsem si nenápadně vyfotila tento skvělý apartmán jako památku z báječné dovolené:
