Ve Velké síni se po dlouhé době objevil chutný oběd…
Kachníš, kachním, kachníme!
Je pořád apríl a vášnivou diskuzi rozpoutala Michelle Blueflame, červená (momentálně i zelená, modrá, šedá a fialová) studentka (profesorka), která pozřela velikonoční Bertíkovu fazolku, díky níž se proměnila v kachničku. Zanedlouho začal p. Midar trochu naříkat a proměnil se v kachnu taky.
Jako další na řadu přišly básničky o p. Midarovi, které se hned staly hitem a dobré půl hodiny se objevovaly ve Velké síni:
Kachna tam, kachna sem
vytáhněte ho z trouby ven,
ať příbory cinkáme,
sklenkami vína máváme.
Krutý to osud kachničky,
Midar je spapaný celičký.
Z kostiček stavíme si hrad,
snad by byl pan Midar rád…
Á kachna sem, á kachna tám,
Míďu k obědu si dadadaddám,
a budu nacpaná jak plnej žok,
tak si dáme, no to je ale šok.
pa dád adá dá,dadadám,
tak já si kachnu k obědu dám!
Chutnal jste nám, drahý pane,
kosti máte okousané,
na jezerním dně teď leží.
Vrátíte se? No, to stěží.
Strašte si nás, p. Midare,
ale my se nedáme,
na oběd budeme vzpomínat
s úsměvem na tváři… snad. 🙂
Profesor Midar Kilahim skončil svůj život jako kachna na pekáči, o čemž svědčí i rýmovačka pravé kachny, totiž: „Káč káč, Midar na pekáč!“
Nu, kdo ted bude vyčišťovat Hanibalovo jezero od kostiček? Koho bude p. Midar v noci strašit?
Básničky zde uveřejněné jsou od studentů, profesorů a kachničkožroutů ve Velké síni… které nebudu raději jmenovat. :))