Ptáte se, jak je něco takového možné? Jak by se to mohlo stát přímo pod nosem zástupů profesorů? Ano, možné to je, pokud jsou do toho i přímo oni zapletení. Stalo se to uprostřed jedné hluboké noci přesně 23. dubna 2010 v 22:55, to já jsem už samozřejmě dávno pokojně spala v kolejním pyžamu a v kolejní posteli, ale ti skřítci bonzáčci, ti všechno všude a vždy vidí a hlavně nikdy nespí! Ve Velké síni se totiž někdy dějí věci, úplná říše divů! Například pro takového pilného a pracovitého, poctivého studenta Teodorika Valdoriuse.
Když totiž náhodou uviděl paní profesorku Letitiu te Tibu ve Velké síni nenápadně jíst večer místo obvyklé večeře jakýsi podivný druh potravin, který rozhodně nepocházel z kuchyně domácích skřítků, neodolal, a na jedné „tancující muchomůrce“ si taky pochutnal. Nic nedal ani na varování starostlivé prefektky Elanius Aine Neil, že by se mohlo jednat o nějaké drogy, uklidnila ho asi slova madam Leti, že se jedná jen o neškodnou cukrovinku, která vám prý bude tancovat v břichu.
Poněkud pozdě si ovšem vyslechl ten fakt, že u nás na normálním trhu toto „nevinné“ zboží k dostání není, je potřeba mít známosti. Zvláštní ale bylo to, že mu to na starostech rozhodně nepřidalo, naopak byl náhle jako vyměněný, z neznámého důvodu se najednou začal blaženě usmívat na všechny strany a začaly mu neuvěřitelně svítit oči. Po chvilce ovšem začal škemrat o další dávku, protože mu prý neuvěřitelně zachutnaly, ale zodpovědná madam Leti pravila, že jedna na jeden večer vystačí. A pravda je, že oči mu zářily dál a dál a celou noc a nevím jak dlouho, protože skřítci šmíráčci mají takový ošklivý zlozvyk brát si, co jim nepatří, a zřejmě asi taky nenápadně jednu tancující muchomůrku ochutnali a pak už nebyli merlinžel ve stavu vykonávat řádně dál svoji práci – vznešené umění bonzologie, a tak můžeme jen hádat, co se dále ve Velké síni dělo. Nebo se někdy stavit, až bude Velká síň zdánlivě klidná a obyčejná, třeba se i vám poštěstí a madam Leti se s vámi taky ochotně rozdělí o jednu tancující muchomůrku a pak zažijete sami věci nevídané!
Teo před ochutnáním tancující muchomůrky
Teo po ochutnání tancující muchomůrky…
Ale kdeže… – Tá muchotrávka bola celkom v poriadku. Aj ja som jednu mala. A profesor obrany proti čiernej mágii tiež.
Je pravda, že nikdy neboli uvedené do predaja, ale synček pána Fortesqua si na nich bežne pochutnáva a môjmu Ondrekovi tiež nikdy nič nebolo.
Možno na pána Valdoriusa pôsobilo niečo iné… alebo je tá ilustrácia podvrh. Oči mu svietili cekom inak!