Ministerstvo kouzel včera čekal šok. Nedaleko jeho hlavního sídla byla objevena černá skládka kouzelnického odpadu.
Objevil ji náhodný kouzelník, když se chtěl přemístit na Ministerstvo kouzel a omylem přistál doprostřed poloshnilého odpadu. Samozřejmě se vše pokusil nahlásit, ale ministerská ochranka, držíc si nosy, mu zakázala vstup, a tak musel přijít až po důkladné sprše.
Teprve tehdy jej vpustili, ale lehké to neměl. Jeho hlášce se nejdřívě všichni smáli a považovali ji za vtip, jenž jim má zpestřit pracovní den, ale jen co zašli na ono místo, rychle jim sklaplo. Na hromadě se válely děravé, zrezivělé kotlíky, střepy nejasného původu a půda jevila známky kontaminace zbytky lektvarů. Takovou spoušť ještě neviděli.
Po krátké dohodě se místo nechalo sledovat a úspěch se dostavil. Ještě téže noci byl přistižen skřet (později identifikován jako Rufus Hovadus), jak se zbavuje zbytků nepodařených lektvarů a propálených kotlíků. Hovadus vypověděl, že si moc přeje být kouzelníkem, ale nemůže vlastnit hůlku. Tak se alespoň pokouší míchat lektvary, ale vůbec mu to nejde. Jeho obhajobu ostatně dosvědčuje hromada zničených kotlíků.
A že i nudní chlapíci z Ministerstva kouzel mají srdce dosvědčuje Huvadusův trest: Uklidit celou zaneřáděnou plochu, o jeho pokusech o čarování se však vůbec nezmínili. Že by tady platilo známé pořekadlo: „Kdo mlčí, ten souhlasí?“