Drazí čtenáři, vítejte u posledního dílu bádání po stopách šéfredaktorství v rámci kolejních časopisů. Tentokrát se vydáme do redakce Žlutého Trimela, který se však ve svých úplných začátcích podle všeho nazýval Ve znaku jezevce. Jaká jména spjatá s časopisem Mrzimoru známe?
Zatímco Corvinus Declaratio se Lví tlapou mají svou historii pečlivě zaznamenanou v kronice, Žlutý Trimeles patří s Hadím králem na tu druhou stranu mince. Pátrání v historii Hadího krále mi však usnadnil fakt, že jsem součástí zmijozelské koleje, to o Mrzimoru tvrdit skutečně nemohu. Přesto jsou věci, které si pamatuji nebo jsou dohledatelné; například to, že se mrzimorský kolejní časopis umístil v Udílení novinářských cen za rok 2015 i 2016 na třetím místě. Už několik let také organizuje Tradiční nováčkovský turnaj. Dnes Žlutý Trimeles zažívá podivnou dobu plnou nejasností pro ty, kteří do jeho fungování nevidí; po ztrátě poslední šéfredaktorky do tohoto křesla nikdo neusedl, nevede jej nikdo ani neoficiálně, přesto časopis dále nepravidelně vydává články.
K prvnímu občasníku Žlutého Trimela, který začal vydávat 27. listopadu roku 2005, psala úvodní slovo Anne DremRealtas, která zmiňuje to, že spolu s ní pomáhali dát časopisu jeho podobu Adam A. Devlin a také Silvia Honorová, která stála v roce Léto 2006 a částečně také Léto 2007 jako primuska v čele koleje, byla kolejní ředitelkou v roce Zima 2012 a je známá především pro pořádání Honorovských srazů. Poslední jmenovaná píše svůj první úvodník na začátku roku 2006, čímž nejspíše přebírá šéfredaktorské křeslo. V březnu téhož roku se pod úvodní slovo podepisuje také Yoko O’Connon, zdá se však být výjimkou, neboť dále pokračuje opět Silvia.
Na začátku roku 2007 se o vzkříšení časopisu pokouší Elerin Portmenová, která taktéž okusila post primusky (částečně rok Zima 2006 a Zima 2008), neboť od března 2006 nebylo vydáno jediné číslo. Zdá se však, že i nadále se věnuje šéfredaktorství právě Silvia Honorová, jejíž zástupkyní byla dle záznamů Ellka Willowa, prefektka Léta 2006, Léta 2011, Zimy 2012 a Léta 2012. Z mých zdrojů byla Silvia šéfredaktorkou zhruba do roku 2009. Je však otázkou, zda po ní křeslo převzala rovnou Sophia Glis Glisová, nebo se ho na chvíli před ní ujala Ellka či třeba Lucy Koralka. Faktem však je, že Sophia byla šéfredaktorkou až do dubna roku 2013 a mnohými Mrzimorskými byl Trimeles pod jejím vedením považován za jeden z nejaktivnějších a nejvíce prosperujících časopisů na hradě, navíc se mu podařilo změnit doménu. Lucy naopak s určitostí byla považována později za vysloužilou redaktorku, která na kontě měla mnoho článků a odvedené práce. Zajímavé je, že Sophia i Lucy se podílely aktivně na užším vedení koleje. Lucy byla celkem tři roky prefektkou a jeden rok primuskou, Sophia v podstatě dva roky primuskou. Je zde tedy patrná stejná tendence jako u Havraspáru – držet u novin především lidi, kteří jsou funkcionáři i na jiných postech. Je otázkou, jestli to je nedostatkem lidí či jen uvědoměním si zodpovědnosti za starost o kolejní časopis.
Šéfredaktorské žezlo po Sophii s určitostí převzala Samantha Ulvenová, další z osobností Mrzimoru, po tři roky primuska a předtím chvíli prefektka. V březnu 2014 byla šéfredaktorkou Naya Rochelle Abernathy. O její aktivitě mi není známo mnoho, navíc z dochovaných zpráv lze těžko odhadovat, jestli se mezi ní a listopadem 2014 někdo nový nepostavil do čela časopisu; dalším nalezeným jménem pak je až z konce onoho roku Draggita Lea Ostrodrápková. Ani ta však ve vedení nevydržela dlouhá léta. Kolejní ředitel Nicholas McElen v březnu 2015 píše článek, ve kterém oznamuje zmražení šéfredaktorky a jejím dočasným zástupcem jmenuje Andrewa Uroborose. Podle všeho však zůstal šéfredaktorem až do roku Zima 2018. V Létě 2018 po bývalém a dlouholetém primusovi (4 roky a k tomu 1 rok prefektství) přebrala péči o časopis nová tvář Susie Rose Queenová s mnoha plány, tu však z hradu v polovině roku Zima 2019 smazali za záporné body. Od té doby je šéfredaktorské křeslo úplně prázdné. V časopise je sice vidět otisk kolejní ředitelky Oresty Vianuevy či bývalé oblíbené prefektky Amandy Wright, zda však někdo další Trimeles vezme pod své jezevčí tlapky oficiálně, nejspíš ukáže až čas.
Protože ani v tentokrát není jisté, kdo a jak dlouho funkci zastával, těžko posoudíme, kdo si s mrzimorským kolejním časopisem nejvíce přirostl k srdci. Stále však platí, že obdiv si zaslouží každý, kdo se chopil brku, protože veřejně se dát na odiv není vůbec snadné.
Je pravděpodobné, že mi některá jména unikla, stejně jako v minulém článku. Pakliže bude mít někdo chuť se podělit o své paměti, upřesnit chyby, doplnit roky či chybějící informace, komentáře jsou mu k dispozici.
Pro Denní věštec
Narcisse Cinerea
Dodatek autorky: Mé vřelé díky patří Andrewovi Uroborosovi, že byl ochotný se mnou posedět U Tří košťat a dodat mi materiály k prozkoumání. Bez něj by tento článek nevyšel, série by tedy byla o jednu kolej chudší.