Dnes těsně po půlnoci přibyl madam Anseiole Renine Rawenclav magík za hlídání ZLOřáda. Ten se ale v tutéž chvíli nacházel v kolejním kumbálu Zmijozelu. Jak je to možné? Co za tím může být? Nebo jde jenom o prachobyčejnou náhodu?
Madam byla poněkud vyplašená, že neví o tom, že by ji někdo ZLOřádem obdaroval a ač se ho snažila najít v majetku i u postavičky, nezdařilo se. Zdálo se, jakoby snad provedl útok odněkud z úkrytu. Což je samo o sobě dost podezřelé – jak by toho asi tak mohl dosáhnout?
Jelikož jsem od přírody zvědavá, nedalo mi to spát. Podívala jsem se na všechny možné obyvatele hradu, abych zjistila, u koho se to ten skřet schovává – ale nenašla jsem nic. Při procházení sklepením jsem ovšem zabloudila ke kolejnímu kumbálu, kde jsem zůstala stát jako solný sloup u záznamů – den předtím (tj. 13.6.) byl skřítek ZLOřád poslán právě tam a nikam jinam. Oním dárcem byl vrchní lesník, pan Veldrin Midgard. A žádný zápis hovořící o tom, že by se snad skřet dostal ven, nebyl.
Šla jsem tedy kumbál prozkoumat – a ano, opravdu, záznam nelhal, ZLOřád si tam hezky seděl mezi jinými dvěma věcmi, ukazoval na mě prostředníček a zuřivě se šklebil. To ovšem není nic neobvyklého, to dělá pořád, že ano.
Jak ale mohl být u mdm Ansí aniž by o tom věděla? Nalokal se snad ve sklepení nějakého nepěkného lektvaru? Našel v našem kumbálu něco jiného, co mohl zneužít? Nebo snad byl někým očarován?
Napadaly mě různé otázky, které jsem ovšem neměla komu položit – a ani bych si na to asi netroufla („Pane kolejní, nepoštval jste skřítka ZLOřáda na mdm Ansí? Nebo vy, pane Veldrine?“ – uznejte, zní to naprosto paranoidně, zavřeli by mě k Mungovi!). Přesto si ale myslím, že bych o této nemilé příhodě měla zpravit i zbytek hradu. Třeba je to opravdu zlovůle ZLOřáda. A kdoví, jestli nám majetek z kumbálu neničí, o tom se já nic dozvědět nemohu…
Každopádně – dávejte si pozor na ZLOřáda, schovává se ve sklepení a kdoví, komu se magík za něj přičte zítra!