V anketě, která probíhala v části minulého týdne, se čtenáři Denního věštce shodli poměrně jasně na tom, že by chtěli exhibiční zápas profesorů s vítězným družstvem obnovit, lišili se však v názoru na to, jak by mělo takové klání vypadat.
Část vybraných názorů, proč ponechat famfrpálový zápas v podobě, jak vypadal kdysi, vám nyní předkládáme samozřejmě i s příslušnou argumentací.
Ve spárech spravedlnosti?
V posledních několika dnech se opět velmi aktuálním problémem stává spravedlnost a objektivita na našem hradě. Toto téma se objevilo v souvislosti s Čaropřehlídkou, zasahuje však do mnoha dalších částí našeho světa.
Jak se spravedlnost podepisuje na famfrpálu, o tom se můžeme přesvědčit při pohledu na anketu týkající se exhibičních zápasů profesorů proti vítěznému týmu té oné sezony. Naprostá většina hradu se shodne na tom, že obnovení exhibičních zápasů je správná věc a že tyto zápasy na hradě své místo mají. To je ovšem vše, na čem se mohou kouzelníci z naší školy shodnout, dále se štěpí na dva tábory, přičemž podle mě není vůbec těžké přiřadit ke každému názoru určitý typ osobnosti.
Pamětníci – staromilci a ti, kteří patří ve famfrpálu k favorizovaným týmům, by jistě rádi obnovili zápasy s profesorstvem v tom formátu, v jakém probíhaly před jejich zrušením. Doba zápasu byla neomezená a procenta nabíhala, a tak to byla výtečná příležitost, jak si jich zase pár nahrabat, aniž by šlo o něco „důležitého“. Myslím, že tyto zápasy by dále dopadaly ve prospěch studentských týmů. Nic totiž profesory nemotivuje k tomu, aby se semkli a objevili se jako jednotný tým na hřišti, a tak by to byl spíše přátelský pokec, jehož protahování by bylo v zájmu vítězného studentského týmu.
Na hradě však existuje ještě hromada lidí, kteří si dali za svůj osobní cíl vnést mezi nás spravedlnost. Když je ale všude rovno, má pak každý stejné… – nebo to tak není? Nerada bych zobecňovala, ale domnívám se, že pro omezení hrací doby a růstu procent budou zejména ti, kteří jsou spíše na chvostu famfrpálové ligy, a tedy není v jejich zájmu, aby se jim procenty a dalšími zkušenostmi ty doposud „lepší“ týmy dále vzdalovaly.
Chápu oba dva postoje, věřím, že jsou vedeny správnými motivy. Já sama jsem hlasovala za zavedení zápasů v té formě, v jaké byly dříve. Dokud fungovaly, nezaznamenala jsem, že by byl s jejich fungováním nějaký problém a tento zápas navíc mi připadal jako logická a pěkná tradiční tečka za uplynulou sezonou. Aby žádný tým neměl z tohoto zápasu jakýsi „bonusový trénink“, dalo by se přistoupit k zastavení růstu procent, ovšem tím by se určitě více potrestali profesoři, kteří se snaží vylepšit si své famfrpálové statistiky. Hrací dobu bych v žádném případě neomezovala, to je totiž nepřirozené a nesportovní mnohem více, než v poslední době také pranýřovaná hozená hnojůvka. 🙂
A co myslíte vy, může být famfrpál takto černobílý?
Adanedhel Bloom
Pro začátek řeknu, že s exhibičními zápasy profesorů s vyhraným týmem rozhodně souhlasím. Zastávám názor že famfrpál patří k důležitým aktivitám kouzelníků v jejich volném čase, a tudíž by ani profesorům neměla být ubírána ona možnost krásně se jednou za čas proletět, cítit vítr ve vlasech, zažít ten poct týmového ducha,.. Také mi přijde jako škoda, že profesoři určitě velice pilně trénovali za svých studentských let, dokonce si minulé sezóny vypisovali vlastní tréninky a nyní nemají možnost předvést, co umí. Myslím, že bych nechtěla být profesorem – moci se v hodinách podělit o své znalosti, ale v nejsledovanějším a nejoblíbenějším kouzelnickém světě se nemoci předvést.
Zbývají tedy možnosti, zdali nějak upravovat pravidla. V této chvíli jsem velice nerozhodná. Jako studentka Mrzimoru, která sledovala spory Mrzimoru jako neslabší koleje ve famfrpálu s ostatními kolejemi (zrovna teď mám na mysli kauzu „znovuzavedení“ hnojůvek, při které se vytahovaly i předchozí spory), si připadám, jako že patřím do té koleje, která ze sebe dělá chudáky, jimž je ubližováno, a – hlavně! – nemůže chtít zavést něco, co bude v její neprospěch (i když zároveň v neprospěch dalších dvou kolejí). Ovlivněná tímto špatným zážitkem bych tedy byla pro omezení nárůstu procent, aby nám týmy jiných kolejí, které mají o mnoho více hráčů s mnohem více procenty „neutíkaly“ o další drahocenná procenta.
Můj rozum mi ale říká, že cokoliv z omezení pravidel nemá logiku. Tým se snažil tři zápasy a procent má za tu dobu a za dobu tréninků určitě hodně, pár procent navíc nikomu neublíží a jako vítěz by si to určitě zasloužil. Myslím, že by možnost zápasu navíc a procent navíc ještě podpořila chuť vyhrát. Nemyslím si, že by se našel někdo, kdo by si s profesory nechtěl zahrát – mít možnost hrát proti někomu, proti němuž nikdo jiný hrát nemůže, a navíc, jsou to prostě profesoři (…) – a nikdo z fialových by také určitě nechtěl propásnout možnost hrát nějaký ten oficiální zápas proti někomu jinému než proti svým kolegům, takže by zápasy určitě netrvaly dlouho. A tím, že by zápasy byly rychlé, by stejně o tolik nenarostla procenta, která si ale stejně určitě oni hráči vítězného týmu zasloužili. Účastníků by byl dostatek a jak jsem tak namátkou koukala na procenta profesorů, ti jich také nemají málo, takže zápas by byl určitě pěkný.
Myslím tedy, že by se exhibičními zápasy profesorů s vyhraným týmem rozhodně měly konat a to bez jakékoliv úpravy pravidel. Jen doufám, že (nikdo) neřeknete, že nemám chtít něco, co je pro mě nevýhodné. A navíc, i kdyby to bylo sebe nevýhodnější, pro mě jako pro diváka by tyto zápasy byly určitě hodně zajímavé! 🙂
Ywa od Roztodivných
Ač myslím, že možnost, kterou jsem si vybrala, není úplně správná (možná je až moc sobecká), hlasovala jsem pro první možnost, tedy pro to, aby byly zápasy stejné jako dříve (jako ty, které nepamatuji O:)) a byly totožné se zápasy normálními. Tahle možnost není příliš fér vůči těm kolejím, které se nebudou moci zúčastnit, ale připadá mi, že vůči profesorům to rozhodně fér je. V dnešní době mi prostě sezóna bez tří zápasů, klidně i zdlouhavých, připadá hrozně nudná. Tři zápasy, ve kterých mi nabíhají procenta a já se koupu ve vlastním strachu z toho, že prohrajeme, jsou prostě součástí roku a samozřejmostí pro většinu studentů.
Jenže co profesoři? I když se mi zdá, že profesorský post je vnímán jako něco nadřazeného a úctyhodného, musí to být někdy hrozná nuda. Bez společných akcí, bez tréninků a vynervovaných zápasů. Bez nějakého ducha, který všechny spojuje. Tak proč by profesoři neměli dostat taky alespoň jednou za rok šanci si zahrát jako rovnocenní soupeři? I když je vidět, že jako tým většinou nejsou, určitě by se alespoň 7 nadšenců dohromady dalo.
V tomhle případě by zase seděla i možnost č. 2. Jenže koho z nás by bavil zápas bez nabíhání procent a omezený časem? Časové omezení bere hře podstatu. Sice je to myšleno dobře, ale zavání to podceňováním. Jako kdyby vám řekli, že vědí, že stejně tu zlatonku nechytíte, a tak to radši utnou po třech hodinách, aby se někteří nenudili a zájem neupadal. Jenže o tom famfrpál prostě není…
Možná že kdybychom zrovna letos famfrpál nevyhráli my a mně se nezdála možnost exhibičního zápasu tak lákavá, třeba bych nechtěla, aby někdo jiný měl možnost si ještě „nahrabat“ procenta a zalétat si. To by byla pravděpodobně závist a drobná žárlivost, protože… kdo by svému soupeři chtěl dovolit, aby měl větší šance než on?
Předpokládám, že pro možnost 1. hlasoval většinou Nebelvír + pár zelených, kteří věří, že příští rok je pohár stejně jejich. Pro další možnosti pak ti, kteří to vítězům nepřejí a nebo věří, že oni nezvítězí, a tak je lepší, aby to privilegium neměli ani oni, ani nikdo jiný… A nebo případně profesoři, kteří jsou příliš líní na to, aby sedli na post a několik hodin v kuse klikali.
Chápu všechny možnosti, ale… Je to trochu v rozporu s tím, o co tu vlastně běží. Copak není naším cílem vybudovat tu pěkného kolektivního ducha a společně se účastnit akcí místo toho, abychom byli zase jednotlivci?
Když už by první možnost nemohla být, tak alespoň tu druhou. Nebo to rozpůlit… Pro profesory nárůst procent, protože by to byl pro ně pravděpodobně jediný zápas za Hogrok a bylo by fér, kdyby měli tu možnost alespoň jednou, a pro koleje zastavení nárůstu. Jen ale žádné omezení času, to už je opravdu přemrštěné.
Navíc bych si moc ráda vyzkoušela, jaké to je, hrát proti profesorům. Jestli třeba profesoři nejsou daleko lepší než všechny kolejní týmy… Protože lidi tam na to rozhodně mají. Jen ať ukáží, co v nich vlastně je. 🙂
To je asi z mé strany vše (když už je to ta zkrácená verze, tak bych to neměla příliš natahovat)… Možná byste měl zkusit tuhle anketu dát do DV za půl roku, po tom, co se dozvíme další vítěze famfrpálového poháru. A pak uvidíme, jestli bude hlasování stejné… Možná by nebylo marné dát anketu sem na hrad, aby bylo vidět, které koleje jak hlasovaly. Pěkně by se z toho dalo vyvodit, proč…
Jane Mooren
Zítra se můžete těšit na druhou várku, v níž se objeví především příspěvky s poněkud odlišným pohledem na věc. Těšíme se na vaše komentáře!
Žlutá barva – Ta žlutá je sice hezká a k Mrzimoru patří, ale fakt se to nedá číst… 🙁
Re: Žlutá barva – U me to slo celkem OK, ale budiz, opraveno, cerna k Mrzimoru patri taky :-))
– V prvé řadě nesouhlasím s Adou v tom, že pro omezení hrací doby a růstu procent při hře s profesory hlasují zejména ti, co jsou na chvostu famfrpálové ligy, jak vidíte, nejsem sama, potvrzuje to i Ywa, která rovněž nepochází z koleje, která vyhrává famfrpál.
Myslím, že tady záleží především na soudnosti anebo na víře v to, že jednou na tom místě bude dotyčný taky.
Jestliže to tak bylo, proč to měnit? Chápu, že doba trochu pokročila, a kdo nemá nahráno na postu 100%, je téměř k ničemu. Přesto se nedomnívám, že zápas s profesory by měl být pro studenty vítězné koleje příležitostí k nahnání procent. Protože když už kolej bude mít tu čest, předpokládám, že nechá hrát jen „stovkové“ hráče. Tudíž bych příliv procent nezastavovala ani profesorům, ani studentům. 😉
Re: – Mám jenom poznámku k tomu, že „nechá hrát jen stovkové hráče“. Poslední exibiční zápasy profesoři x vítězná kolej, které se konaly, tak opravdu nevypadaly, na straně profesorů nehrál skoro nikdo, na straně týmu se naopak hrálo bez chytače a dělal se z toho regulérní trénink (co si já pamatuju). Na druhou stranu v současné době by pravděpodobně nastoupilo víc profesorů než tenkrát (také jich má znatelně víc natrénováno). Tak či onak mi zastavování přílivu procent či jakékoliv omezování přijde jako naprosté kažení toho famfrpálu, co máme a možnost, že se bude klikat vlastně naprosto zbytečně (protože když nikdo nenastoupí, tak ten zápas stejně sám skončí, pro nestovkové nastane klikání navíc, při kterém nebude nic přibývat – což je demotivační…já nevím, mi tohle omezování přijde tak trochu ujeté – Jane to v článku vystihla poměrně dobře), by mě ani trochu z pozice hráče – a ani diváka – nelákala.
A k tomu „jestliže to tak bylo, proč to měnit“ – inu, ono se to taky z nějakého důvodu nejspíš zrušilo… A pravděpodobně ten důvod pramenil z něčeho, co mělo s těmi zápasy souvislost.
Já bych spíš řekla, že „proč to nezkusit tak, jak to bylo a zjistit, jestli to ještě pořád nejde a případně to změnit poté, co to zkusíme“. Když už tedy jde jenom o jeden exibiční zápas, který by mohl být docela zábava. =)
Re: – no, měla jsem si na to psaní vzít kafe, tuhle část jsem špatně zformulovala 😀 – v prvé řadě jsem do té kategorie řadila hlídací psy Spravedlnosti a poté až hráče z nefavorizovaných kolejí
na druhou stranu výjimky se najdou všude 🙂
jen bych chtěla vidět tak čestnou kolej, která by nasadila pouze stovkové hráče… i kdyby tu byla dobrá vůle, tak stovkoví hráči, vyplivaní ze zápasů, kde o něco šlo, by už asi kvůli nějaké exhibici nevstávali (nebo já teda rozhodně ne :D)
– Souhlasím s Jane. Zadarmo ani kuře nehrabe, natož aby se kouzelník vysiloval. Když se zastaví růst procent, z čeho ti ubozí hráči budou mír radost? Z klikání? Jistě, najdou se šlechetní jedinci, kteří hrají jen proto, aby hráli, ale kolik jich asi tak bude? Jestliže jsou hlavy famfrpálu proti procentům při utkání vítězů a profesorů, měly by je hráčům něčím kompenzovat. Srpci, sovím zobem, novými rukavicemi, opěvným článkem v DV, věčnou slávou, graffiti v dívčích umývárnách… ať si vyberou 😉