Jelikož tu máme začátek školního roku, přibývá s ním spoustě z nás na seznam úkolů krásná starost – patronství (popřípadě hadonošství, či jak je které koleji libo to nazývat). Je to úkol velmi zodpovědný a jelikož teď sama patronát zakouším i z druhé strany a k tomuto tématu se mi váží silné emoce, napadlo mě zeptat se kolejních primusů na pár otázek o tom, co si oni myslí o patronátu. Jaké to pro ně bylo, když sami byli něčími svěřenci? Co to pro ně znamená teď, když sami můžou takto pomáhat dalším? A co na patronát vlastně říkají samotní nováčci?
Na začátek připojím svůj krátký pohled na věc: svoji patronskou linii obdivuji a velmi si jí cením. Prakticky celý první ročník jsem nechápala, kde holky berou energii na tolik opatrování, pomoci, vysvětlování všeho možného (i nemožného), nahánění po hradě, odhánění od lumpáren, zkrátka na všechny takové ty věci, které patroni pro svá patrončátka dělávají. Z nějakého zásahu potřeby poslat tuto pomoc dál jsem se tentokrát sama k patronátu přihlásila. Teď už chápu minimálně potřebu se pro nového spolužáka rozkrájet skloubenou s obrovským přáním, aby uspěl. Hádám, že další zážitky a poznatky mě teprve čekají…
A jak to vidí naši primusové? Na otázky pro Denní věštec odpovídaly dámy Tessa di Maristella, Narcisse Cinerea, Mischel Binghum a Arietty Liella Minette.
Denní věštec: Když se řekne patronát, co konkrétně tento pojem pro vás představuje? Jakou má z vašeho pohledu důležitost?
Tessa di Maristella: Pro mě osobně patronát znamená něco jako starat se o mladší sourozence, kdy se jim snažíte být nápomocni a ukázat jim, jak vše chodí, povzbuzovat je, trochu možná i kontrolovat, ale hlavně být pro ně člověkem nebo v tomhle případě kouzelníkem, který je tady vždy pro ně. Důležitost má určitě velkou, protože je snadnější zapojit se do dění na hradě, když tady máte někoho staršího, na koho se můžete spolehnout a kdo vám vždy poradí.
Mischel Binghum: Patronát je pre mňa niečo dôležité, úžasné, niečo kde viem, že môžem pomôcť druhým.
Narcisse Cinerea: Patronát pro mě jakožto členku zmijozelské koleje nepředstavuje takřka nic. – zazubí se – U nás funguje hadonošství, které je ale, nepopírám, na velmi podobné bázi. Ve mně samotné to evokuje pocit, že nikdo na hradě není sám – byť trochu „povinně“, každý zde má někoho, kdo se na hradě vyzná a kdykoliv mu může pomoct. Toho si cením, protože naše pozemky jsou skutečně rozlehlé a těm, kteří nemají mnoho času neustále objevovat, z toho může jít hlava kolem. – usměje se – I proto je pro mě hadonošství jako takové důležité a jako primuska dbám na to, aby tato tradice každý rok pokračovala.
Arietty Liella Minette: Patronát je podle mě skvělým a přirozeným způsobem, jak nováčka naučit fungovat na hradě a zapojovat se do kolejních aktivit. Myslím, že asi každá kolej mu přisuzuje trochu jinou důležitost, v Havraspáru má však rozhodně své místo a považuji jej za dost zásadní.
Denní věštec: Samy jste kdysi bývaly něčími patrončátky. Jaký to byl pocit? Dostalo se vám všemu, co jste pro průchod prvním ročníkem potřebovaly? Jaký byl váš vztah s patronem/patronkou?
Tessa di Maristella: Není to ještě tak dávno, co jsem sama byla patrončetem, a musím říct, že mi to hodně pomohlo a moje patronka mi vlastně pomáhá doteď. To vědomí, že mám na hradě někoho, na koho se mohu obrátit, mi působení tady o dost zlehčilo. Moje patronka, skvělá kapitánka famfrpálového týmu, byla a stále je mým vzorem a mou kamarádkou.
Mischel Binghum: Ja som najprv dostala patrónku, ktorá sa musela zmraziť, tak som bola z toho strašne smutná, ale nakoniec sa to ukázalo ako najlepšie, čo ma mohlo stretnúť. Ujala sa ma Grapi, neviem či si ju zažila, bol to náš kolejní duch, no skrátka ona bola úžasná, snažím sa byť ako ona.
Narcisse Cinerea: Když jsem nastoupila do prvního ročníku, fungovalo to ve Zmijozelu v mnoha ohledech jinak. Jako hádě jsem měla hadonoše Trevora Ztřeštěného… a nebyl to klasický koncept, který je na hradě používán dnes. Mluvit se dá spíše o týmech a soupeření proti sobě. – pokrčí rameny – Hadonoš na nás moc času neměl, měl nás moc, navíc to byl v té době prefekt, později primus a kapitán zároveň. Pokud se z toho člověk nechtěl zbláznit, opravdu se nemohl rozkrájet pro každého… Každopádně jsem měla výhodu letní registrace, dva měsíce na propátrání hradu od sklepa po půdu… a tak mi asi nic nechybělo. Ačkoliv když dneska vidím přetrvávající vztahy u jiných, je mi trochu líto, že já takový nemám! – zazubí se –
Arietty Liella Minette: Já si pozici patrončete moc užívala, dodnes mám se svou patronkou podle mě skvělý vztah a získala jsem tak skvělou kamarádkou tady na hradě. Od začátku mě opečovávala, zahrnovala dárky a starala se o mě, za což jsem jí moc vděčná. Přála bych každému, aby tak skvělé spojení se svým patronem mohl zažít. – usměje se –
Denní věštec: A v současnosti, kdy už vám samotným procházejí pravidelně pod patronátem nováčkové – jak vás tato role naplňuje?
Tessa di Maristella: Role patrona se mi moc líbí, i když může být náročná, je toho totiž tolik, co svým patrončatům musíme předat, říct a ukázat a občas se bojím, abych na něco nezapomněla. Naštěstí letos mám opravdu úžasné patronče, které je dost samostatné a dělá mi jen radost.
Mischel Binghum: Byť patrónom je niečo fakt úžasné. Keď k vám príde patronča, ktoré sa len rozkukáva, tak máte pocit ako keby ste prvým ročníkom prechádzali zas a znova. Ako spolu zažívate rôzne zážitky. Je to super.
Narcisse Cinerea: – zamyslí se – Myslím, že je to pro mě hlavně o té radosti někomu něco předat, pomoct mu se rozkoukat v koleji… Přiznám se ale, že jsem si to mnohem více užívala v době, kdy jsem měla méně povinností. – usměje se – Na háďata člověk opravdu potřebuje čas, ať je jedno, nebo třeba tři. Přesto je mám moc ráda, to ne, že ne! Myslím ale, že čím více toho člověk na hradě dělá, tím je pro něj sepsání další sovy náročnější, ať už je „oficiální“, nebo pro někoho, koho má člověk rád.
Arietty Liella Minette: Já sama jsem patronkou moc ráda, ale asi už od svých patrončat nemám taková očekávání, jako jsem mívala na začátku. Tím, že patrončata v posledních letech sama rozděluji, se snažím aktivnější nováčky přidělit spíš jiným, aby si tuto radost mohli sami užít. Já si poté většinou beru ty, kteří se na hradě ještě neukázali. Každopádně mít skvělé a aktivní patronče je rozhodně super pocit! – usměje se –
Denní věštec: Máte třeba někoho z patrončat, s kým jste díky vztahu patron – patronče přáteli dodnes?
Tessa di Maristella: Protože tento rok je teprve druhým rokem, kdy jsem někomu patronkou a v loňském roce moje patrončata nebyla vůbec aktivní, tak na tuto otázku nemohu odpovědět, ale pevně věřím, že se svým současným patrončem zůstaneme přátelé i v dalších letech.
Mischel Binghum: To či sme priatelia je myslím ešte skoro povedať. Mám len dve patrončatká, jedno z minulého roka a jedno teraz. Ale vedia obaja, že vždy sa môžu na mňa zo všetkým obrátiť a vždy pri nich stojím.
Narcisse Cinerea: Určitě, většina mých háďat mi zůstala. – usměje se – Z mého druhého ročníku moc ráda vzpomínám na Marielu Rosalii Amorfereovou, která je však v současné chvíli u ledu. – probádává své archivy – Taky jsem se právě dočetla, že mým hádětem byla současná prefektka Elaine Robillard. – zasměje se – To si ale upřímně nepamatuju a Elaine taky ne. Ráda vzpomínám také na Síofru Cathasaigh, byla skvělá… ale na hradě už také není k nalezení. Z posledních let mi v paměti nejvíce utkvěly tři úžasné zmijozelské duše: Inees Rut Gowstring, bez které si to na Hogu už ani neumím představit; Hayden Folivora, který se dnes pohybuje hlavně v oblasti novinařiny a jsem šťastná, že se mi podařilo ho ukrást našemu pokladníkovi; a úžasná Lena Darwin, která se předvedla jak v bodech, tak ve famfrpálu, a věřím, že ji zde čeká zářná budoucnost. Všechna moje háďata jsou prostě skvělá a já věřím, že je všechna čeká ještě hromada úspěchů a krásných chvil. A doufám, že ví, že pokud kdykoliv budou cokoliv potřebovat, budu tady. – usměje se –
Arietty Liella Minette: Myslím, že například s Olivkou jsem měla skvělý vztah do doby, než se zmrazila, podobně to bylo i s Ary a Manonkou, mými úplně prvními patrončátky. V tuto chvíli s žádnou z nich v kontaktu nejsem, ale věřím, že pokud se vrátí časem zpátky, zvládneme navázat tam, kde jsme přestaly. – usměje se –
Denní věštec: Co byste vzkázaly studentům, kteří váhají, zda se stát či nestát patronem?
Tessa di Maristella: Aby to rozhodně vyzkoušeli! Nejen, že tím mohou pomoct nováčkům, ale také si sami mohou osvěžit některé věci a informace, které třeba už zapomněli. – usměje se – A navíc získají nového přítele.
Mischel Binghum: Neváhajte! Ako fakt, čo môžete stratiť? Buď budete na tom ako teraz alebo môžete získať nové zážitky, nové skúsenosti a nové priateľstvá.
Narcisse Cinerea: Dopředu zvažte, jestli umíte komunikovat s druhými (i s těmi, kteří komunikovat nechtějí), jestli na to máte dostatek času (z pozice primuse je opravdu nepříjemné co chvíli řešit to, že se hadonoši jeden po druhém mrazí) a také to, jestli opravdu znáte hrad natolik dobře, abyste mohli své znalosti předávat ostatním… a jestli si zvládnete poradit se zapeklitým dotazem, případně jestli tušíte, kde byste na něj měli hledat odpovědi – a u ostatních lidí to vždycky není. – zasměje se – A taky chci vzkázat, že přeji mnoho štěstí, trpělivosti a aktivní háďata nebo patrončata. Hlavně si to užijte, nakonec je to jen hra! – usměje se –
Arietty Liella Minette: Myslím, že patronát je skvělou zkušeností, která člověku může do hradního života mnoho dát. Často nováčci vyžadují spoustu trpělivosti, ale zároveň se z patronů a patrončat stávají mnohdy skvělí přátelé a takové přátelství za vyzkoušení patronátu rozhodně stojí. Takže běžte do toho, ztratit nic nemůžete, maximálně se vám na hlavě objeví pár nových šedivých vlasů!
Děkuji našim primuskám za krásné a upřímné odpovědi. Ovšem nemůžeme v této otázce zapomenout také na naše nejmladší studenty, takže jsem se zeptala i několika z nich.
Denní věštec: Máte svého patrona/patronku a věnuje se vám? Jak moc shledáváte patronát nápomocným pro vaše první kroky na hradě?
Mary Anne Vulpes: Mou patronkou je Ayuška a upřímně… myslím si, že se mi věnuje nejvíce jak jen může. S dotazy ji otravuju 24/7 a zatím mi vždy pomohla a poradila. – usměje se –Nemá problém mi pomoct či poradit s čímkoliv. A navíc si rozumíme a máme stejné zájmy. Dokonce miluje Deppa jako já! – zasměje se – Patronát velmi oceňuji. Ano, je krásné si to tu procházet a přicházet na určité věci samovolně, ale přeci jen… některé věci člověk potřebuje rychle, nebo už na ně přišel, ale nedošlo mu to. – zasměje se – Vtom přijde Aya a uklidní mě, že jsem normální. – zamodrá se –
Tali Hale: Hned po svém zařazení jsem dostala patronku a doprovází mě zde od začátku a se vším mi pomáhá. Kdykoliv s něčím potřebuji poradit nebo něco nevím, kde je a co se jak dělá, vše mi dopodrobna vysvětlí a je na mě moc hodná. Každý den je tu pro mě a moc si rozumíme. Čím déle jsem na hradě, tím víc si tu zvykám a už ani tak vcelku nepotřebuji s ničím pomáhat, ale sem tam se něco najde, co neznám a potřebuji poradit. Myslím, že lepší patronku jsem si nemohla přát.
Lola Whiteová: Moje patronka je skvělá, věnuje se mi když potřebuji a chodíme spolu občas ke Třem košťatům. A myslím, že je pro dost nováčků patronát důležitý, ale já mezi nima úplně nejsem. Sice jsem se párkrát s patronkou radila, ale jelikož byla první, koho jsem zde poznala (bylo to asi týden před udělováním patronů), tak mi dost věcí vysvětlila už předtím. – směje se –
Effy Rogue: Dostala jsem za patronku naši kolejní dušici a jsem nadmíru spokojená s jejími mrtvými službami, které mi poskytuje. – směje se – Ne, je ke mně zlatá a moc milá, jakýkoli dotaz mi bez váhání zodpoví, poradila mi i nějaké extra drobnosti, co a jak na hradě a v koleji chodí, a vím, že se na ni můžu kdykoli obrátit. – usměje se – Myslím si, že patronování je moc důležité. Pro studenty, kteří jsou tu poprvé, i pro ty, kteří se vracejí po letech, je hrad zahalen tajemstvím a občas může ze začátku působit zmateně a je příjemné mít někoho, kdo pomůže a všechno vysvětlí. – usměje se –
Nicolleta Kroppet: Patronku mám. Jmenuje se Melisa Pestrá. Je to úžasná osoba a jsem ráda, že ji mám. Když mi dorazila sova s tím, že jsem přijatá, byla jsem nadšená. Začala jsem se orientovat na hradě sama. Nemám ráda, když něco nevím, nebo když nevím, kde co je. Hodně jsem četla v síni nováčků a četla starší komunikace. Poté jsem byla přijata do Nebelvíru! Páni! Skvělé!!! Dostala jsem patronku Melisu. Věděla jsem, co patronství znamená, ale Melisa to pozvedla na vyšší úroveň. Hezky mě na hradě uvítala a řekla mi o následujícím ději na škole. Což bylo super. Začaly jsme si psát – zatím je to moje jediná kamarádka (musím se začít kamarádit). Když jsem neměla na předmět, tak mi srpce dala a dostala jsem i sovu! Je úžasné mít tady někoho, kdo se o tebe ,,stará“ a o všem potřebném tě informuje. Patronství je dobrá věc a jsem ráda, že ji mám. Meliso, jsi skvělá!
A co vy, milí čtenáři – jak se na patronát díváte vy?
Děkuji všem za svůj náhled, primuskám přeji hodně sil a energie k plnění všech povinností, které mají nad normální studium, a všem ostatním krásný a úspěšný školní rok!
Pro Denní věštec
LiNeerLay Argith
Prapatrončecí, moc krásný článek! 🙂