Jelikož tu máme začátek školního roku, přibývá s ním spoustě z nás na seznam úkolů krásná starost – patronství (popřípadě hadonošství, či jak je které koleji libo to nazývat). Je to úkol velmi zodpovědný a jelikož teď sama patronát zakouším i z druhé strany a k tomuto tématu se mi váží silné emoce, napadlo mě zeptat se kolejních primusů na pár otázek o tom, co si oni myslí o patronátu. Jaké to pro ně bylo, když sami byli něčími svěřenci? Co to pro ně znamená teď, když sami můžou takto pomáhat dalším? A co na patronát vlastně říkají samotní nováčci?