Porazili jsme OVCI. Co teď?

Trocha zamyšlení nad největším studentobijcem po Ferdinandovi a Gumové kachničce.

Ať už si to připouštíme či nikoli, od chvíle, kdy nám sova donese náš úplně první dopis z Bradavic (sdělujíc nám naše přijetí na tuto prestižní školu magie), neodvratně směřujeme k této krkolomné bestii – OVCI.

Můžeme si myslet, že máme dost času. U zařazování nám je to zcela fuk, pochopitelně. Tehdy máme plnou hlavu představ a obav o naší budoucí koleji. Během každého následujícího roku naháníme srpce a sbíráme body, takže na nic jiného skoro nemyslíme.

V pátém ročníku se na nás zčista jasna sesypou NKÚ. První skutečný studentobijce. Nicméně, pokud zdoláte 26 palců eseje a udržíte-li se jakž takž zadaného tématu, přežili jste.

Blahopřejte si!

Rok je klid. Ovšem, je to takový ten klid, kdy víte, že máte za sebou náročnou překážku a užíváte si života na hradě, nic netuše, že se k vám mílovými kroky blíží překážka mnohem strmější…

Ocitnete se v ročníku sedmém. Naprosto nečekaně. Než se stačíte rozhlédnout, vyhodnotit svou situaci a rozhodnout kudy prchnout, kouká na vás prázdný pergamen. Čeká se od vás precizní písemná esej na zadané téma z vámi zvoleného předmětu. Podle studentské tradice ji odevzdáte za 5 minut 12.

Pár dní na to se ocitnete tváří v tvář zkušební komisi. Já osobně jsem se cítila tak malá jako ještě nikdy. Všechny vědomosti, byly-li někdy nějaké, se v panice rozprchly a já zůstala sama. Každopádně, ať už se dostanete ven s vědomím, nebo bez něj, máte OVCI za sebou.

Skolili jste ji.

Jste borci!

Jste mágové!!

Gratulujte si!!!

Jste dospělí a plnoprávní členové kouzelnického světa.
Tím vám však skončila jedna dlouhá, náročná a nesmírně krásná etapa vašeho studia na bradavickém hradě.

Co teď?

Věřte tomu nebo ne, máte celkem tři možnosti:

1, Můžete pokračovat do rozšiřujícího studia. Zůstanete věrni barvě své koleje, ale s povinností studovat alespoň 1 předmět každý semestr. (Ovšem jako dospělí dostáváte… ehm, řekněme „měsíční kapesné“ pramenící z hradu. Pěkná představa, že? :-))

2, Můžete se ucházet o post profesora. V případě přijetí vám pak naskakuje mnoho povinností, ovšem za pevný měsíční plat.

3, Může se z vás stát pracovník na hradě. Co budete dělat, těžko říci. Můžete se zeptat starších studentů, kteří se vydali po této cestě.

Poslední dvě možnosti pochopitelně znamenají ztrátu své kolejní barvy. Tehdy je vám nenávratně odepřen vstup do kolejních prostorů a přispět své milované koleji už můžete jen finančně, což je osobám s velkým vlasteneckým cítěním trochu proti srsti. Ale co se dá dělat, život kouzelníka jde dál. 🙂

No, a teď mi někdo poraďte, kterým směrem se vydat…