Zamyšlení z brka profesorky Betelgeuse Orionis.
Co říct o Prasinkách? Když to tak vezmu, jsou tu všechny aktivity opravdu skvělé, větší smysl nevidím pouze v Siláckém ringu, jinak je všechno opravdu smysluplné a zábavu poskytující. Já osobně zejména fandím Letové ploše a Ďáblově jámě – to jsou činnosti, kterými (když mě to občas chytne) dokážu zabít klidně i několik dní v kuse a opravdu se bavit. Problém je v tom, že mě to „chytá“ opravdu jen občas a obvykle tedy když do Prasinek zavítám, jdu jen na jediné místo – do Žluté tlapy. A nevím, podle výsledků ankety to asi ostatní mívají trochu jinak, přestože mě to upřímně docela překvapuje: na mě Prasinky totiž obvykle (když je zběžně prolítnu, než zapadnu do Agentury) působí liduprázdným dojmem. Pouze U Chytráka to vždy celkem žije…
Když ale přemýšlím nad tím, jak to zatraktivnit, vlastně mě nic kloudného nenapadá. Mně osobně by k častějším návštěvám mohla přimět leda nějaká soutěž, případně nějaký další zajímavý magík. Nicméně otázkou je, jestli je vhodné snažit se k takto čistě volnočasovým aktivitám někoho „přitáhnout“. Je potřebné, aby někdo luštil 50 čaroku za den kvůli řekněme nějakému turnaji, když by ho to jinak ani nenapadlo? Půjde tu pak opravdu o čaroku, nebo spíš jen o další honbu za dalším titulem? Jakože věřím, že je tu pár lidí, kterým by nová honba vůbec nevadila, ale kolik jich může být? Aby se pak „nesoutěžilo“ v pěti, šesti lidech… To by mi přišlo docela už jako mrhání energií na to nějakou akci vůbec organizovat. A ne, Prasinkám by to ve své podstatě vlastně vůbec nijak nepomohlo, neboť těchto pár titulohoničů by po ukončení turnaje po čaroku stejně opět zase ani nevzdechlo. Já na tom popravdě vidím odraz velikosti potřeby obyvatel hradu opravdu se pouze a výhradně „bavit“ versus velikost potřeby dělat něco smysluplného, která prostě převažuje. A je to tak podle mě zcela správně.
Závěrem tedy asi můžu říct, že jsem pro to s Prasinkami nic nedělat. U Tří košťat je sice permanentně prázdno, ale co – vadí to někomu? Já osobně Košťata beru jako místo, kam mohu jít v klidu poskytnout rozhovor, kam mohu jít s pár přáteli řešit něco, co nelze řešit někde na veřejnosti – ovšem to jsou všechno situace, které mě potkají tak jednou za uherský rok. A ne, nevěřím, že by Košťata mohla být někdy chápána jako místo k seznámení, k poznání nových lidí: klasické plkací místo je prostě Velká síň, pro klidnější rozhovory jsou pak podle mě zcela vhodné kolejní místnosti/sborovna. Chci-li řešit něco ještě soukromějšího, jdu už potom s dotyčným na krb, ne do Prasinek… A co se všech ostatních aktivit týče – mrzí mě občas pouze Řachavý Petr, neboť když není s kým hrát, tak si opravdu nezahraju – na druhou stranu není nic lehčího než napsat pár on-line přátelům, jestli by si zahrát nezašli. Což ovšem už nikdy neudělám, takže je vidět, že fakt, že si nemohu „řachnout“, mě zase až tak moc nefrustruje. U toho zbytku pak už prostě nevidím žádný problém v tom počkat si na oněch pár dní v roce, kdy se mi zasteskne po Ďáblově jámě – a pak je celé uvnitř strávit a být spokojená.
– Prasinky jsou dobré, když něco někdy v přibyde bude jen ku prospěchu věci.
Silácký ring mi také trošku postrádá smysl, kdyby se trošku upravil byl by asi lepší.
Re: – Ale zas kdyby se upravil až moc možná by se přiblížil k soubojovému klubu a tak by odpadla ta „výhoda“ třeťáků a výš, že můžou do soubojáku, kde nižší ročníky nemůžou. A nevím zda prváci a druháci umí natolik kouzel aby byli schopni bojovat jak v soubojáku.
Je pravdou, že silácký ring je nudná, ani né zábava, protože je to jen o tom, kdo dýl vydrží být přihlášenej. Takže možná by nějaká minizměna neuškodila. Třeba něco na způsob energie jak v soubojáku. Třeba by se mačkalo nějaký tlačítko, kterým by člověk ubíral druhému víc energie… No, nevím 😀
Re: – No jako, ale tím, že by se změnil, by právě možná ztratil ty jediné, co tam jdou teď účelně s tím, že ví, jak to bude – mám stabilní připojení a můžu si dovolit mít zapnutý počítač nonstop a nemám potřebu se u toho nějak víc angažovat.
A Kate má pravdu s tím, že je souboják a silácký ring a dát do ringu moc věcí navíc – s tím, že souboják má sám o sobě k plnosti daleko – by mohlo souboják degradovat…
Ale něco jako to tlačítko bych uvítala… Možná prostě ani ne o ubírání energie, ale aby se muselo jednou za nějaký interval kliknout na něj a pokud by se nekliklo, tak by se přestal bránit a prostě by ho to „vyhodilo“. Nebo by naopak přestal útočit, co já vím. Prostě aby to ty lidi donutilo aspoň jednou za čas přijít a zaobírat se tím, jak to v ringu vypadá a ne si jít na osm hodinek schrupnout.
Jestli ubírání energie… To už by bylo asi moc jako ten souboják.
Ale třeba i nějaký efekt? Kdyby ten, kdo vyhraje, měl ve chvíli konce „souboje“ v ringu v ruce třeba bonzbloček, tak by se tomu prohranému mohlo na chvíli – třeba na den – něco stát s postavičkou? Ale muselo by se odsoubojovat třeba několik hodin, aby to vyloženě nebylo „nastoupíme a rychle se vzdám, abych měl efekt“. Nebo v případě toho, že by takový souboj trval víc než 24 hodin, tak by pak byli celý den „unavení“ a měli unavené „klíživé“ oči a kruhy pod nimi? Samozřejmě by se to nemuselo stávat při kompletně všem, ale mohly by být určité předměty… Nasbírat si efekty by mě třeba upřímně bavilo (i když prohra samotná by mě nebavila, pochopitelně =D) – sice jenom jednou na ty printy – nebo někdy pro nějakou příležitost třeba znovu…
Ale přiznávám, že je to možná až moc sci-fi… =D
Re: Silácky ring – Myslím, že čaro siláckeho ringu je práve v tom, že jeho princíp je tak „absurdný“ – aspoň z bežného muklovského hľadiska.
Spomínam si, ako sme ho svojho času objavovali (asi podobne ho teraz objavujú nováčikovia). S pobavením sme si čítali čo tam vlastne robíme (a čo nám robí protivník), objavovali sme spôsob, ako môžme ovplyvniť, či viac útočím ja alebo partner v boji a nakoniec sme sledovali niektorých borcov, ktorí vydržali zápasiť pre nás neuveriteľný čas.
Tie zápasy sme brali niekedy dosť osobne. Teda nie žeby sme si naozaj nejako vzájomne ublížili, ale dalo sa tam celkom dobre vybiť negatívna energia. Keď ma niekto /niečo vytočilo, rada som si zašla do ringu s priateľom a navzájom sme si nahádazli za habit trochu žravých limákov… Bola to taká psychohygiena, čosi virtuálne na uvoľnenie. 🙂
Jediná zmena, ktorú by som na siláckom rinku uvítala by mohla súvisieť s aktívnejším výberom činnosti – či súperovi stúpim do úsmevu, alebo si ho zapíšem do bonzbločku… Skrátka niečo, čo by nás „donútilo“ (alebo aspoň motivovalo) byť aktívne v ringu a nie len „mať to zapnuté“ a robiť pri tom niečo celkom iné.
Re: Re: Silácky ring – Ano, taky si pamatuju jak sem s úsměvem prohlížela co jsem udělala soupeřovi, smála jsem se, když jsem mu šlápla na kuří oko, nebo když jsem mu za hábit nasypala žravé slimáky. Jenže – to vydrželo opravdu jen chvíli, a pak už mi to úsměvné nepřišlo, ba naopak, přišlo mi to unuděný. Chápu, že v siláckém ringu je kouzlo právě to, že sypeme ty žravý slimáky apod., jenže celé toto kouzlo ničí ta „délka“. Prohraje ten kdo se vzdá, ten kdo nebude přihlášenej celou noc. A to je myslím ta chyba, myslím, že kdyby se s tím něco udělalo(s tím, že vyhraje ten, kdo může být přihlášenej i přes noc ale v klidu spát), tak to silácký ring vylepší. Třeba bych ho pak i někdy ze zábavy navštvila. Takto opravdu navštívím maximálně souboják, kde vím, že mi to za určitou dobu opravdu skončí a není to jen o přihlášenosti.
Možná by opravdu stačilo jen nějaké tlačítko, jak už tady bylo Cerri navrhováno, které by se muselo zmáčknout, jinak bychom se „vzdali“.
Re: Re: Re: Silácky ring – Ach ano, to ano. Tlačítko, ktoré by overovalo, či naozaj bojujete, alebo máte len zapnutý „comp“ by bolo fajn. Možno by ma aj zase začalo baviť zápasenie 😉
– Jsem toho názoru, že by mi nevadilo, kdyby se v Prasinkách objevila nějaká nová aktivita nebo zábavná činnost. Nebo třeba ty nové magíky bych taky uvítala. Do Prasinek zavítám většinou každý den ale jsou i dny kdy se tam za celý týden neobjevím vůbec, anebo tam dokážu strávit i půl dne. Podle toho jakou mám náladu. Stejně jako většina ale využívám jenom žlutou tlapu a ďáblovu jámu. U chytráka jsou pěkné věci a už si vyhlížím nějakou čokoládovou žabku až budu mít peníze na výuku. Ale silácký ring, u dobyté věře nebo u čmouda? Popravdě jsem si tam ještě nikdy v životě nezahrála. Možná proto že mě skupinové hry moc neberou a nebaví. Mám raději ty jednotné, neomezené, kde se na nikoho nemusí čekat. Úplně jsem zapomněla na letovou plochu, kterou mám moc ráda a ve chvílích nudy je opravdu úžasná. Čaroku jsem zatim řešila jenom jednou ale myslím že to také na nějaký čas zabaví chce toale trpělivost, kterou každý bohužel nemá. Celkové hodnocení je takové, že bych tam možná přidala nějakou novou aktivitu typu ďáblova jáma nebo chytání terčíků. Ale Prasinky jako tkové mi vyhovují i teď, takže nějaké velké změny zas tolik nepotřebuji.
– Já s tímhle úplně souhlasím. Kdo chce, do Prasinek půjde a zabaví se dle libosti, kdo ne, ten tam přece chodit nemusí. Prasinky jsou tu pro ty, kteří si chtějí ukrátit dlouhou chvíli, takže proč lidi jakýmkoli způsobem „nutit“, aby tam chodili?