Prasinky pod lupou

…slečny Cerridwen Lowry Antares.

V anketě jsem hlasovala tak jako většina lidí – klikám tam tolikrát denně, že to opravdu nemá smysl počítat. Na druhou stranu, pokud se zamyslím nad tím, co tam opravdu dělám (krom neustálé kontroly toho, co kdo prodává, jestli se nedostal někdo nový do top 20 v čaroku, atp.), tak sice je to také několik (a často i hodně) věcí denně, ale nevycházím z toho zas až jako takový blázen.
Na první pohled mě ovšem nenapadá, že by nějaký problém s Prasinkami byl. Víte jak – vždyť anketa je jasná, většina lidí tam prostě chodí!
Pak se ale stačí podívat v téměř jakoukoliv hodinu ke Čmoudovi… Prázdno, že? Silácký ring je plný většinou jenom po příchodu nováčků, časem tam zůstává jenom pár lidí. Šachy hraje úzká skupina lidí, řada obyvatel hradu tam ani „nepáchla“. Čaroku už vypadá lépe – ale i tak, ani náhodou se nechytla ani většina, jedná se sice o pár desítek jedinců, ale ono „pár“ rozhodně neznamená velké číslo. Rozhodně nejnavštěvovanější je Ďáblova jáma – to bezesporu – a brigády. Tam vidíme každý den přibýt řadu jmen, která si „odpracovala“ svůj klik za pár svrčků.
Když budeme opravdu pečliví a uděláme si statistiky (které mám bohužel jenom k datu 9.-16.7. a ne kompletní profesory, jsem líná poslední dobou – ještě víc než jsem zvyklá), tak nám ta situace Prasinek zase tak růžová přijít nemůže. Možná by bylo zajímavé zjistit, kolik z těch lidí, co navštěvuje Prasinky několikrát denně, tam i něco dělá – a případně něco jiného než odpracování brigády, přečtení inzerátů a procházení Ďáblovky.
Samozřejmě, k Prasinkám se řadí i Zakázaný les a Tři košťata – upřímně jsem ani v jednom už dlouho nebyla, ale tuším, že zrovna v hostinci občas i někdo bývá (většinou jde ale o skupinu lidí, co si toto oblíbila) a v Zakázaném lese se občas pořádá nějaká ta výprava. 
Ale že by to byl nějaký „tahák“ do vesnice, to pravděpodobně ne – na druhou stranu rušit to? 
Upřímně jsem přemýšlela, jestli by mi vadilo, kdyby se třeba zrušila herna U Čmouda. A víte co? Ani ne. Hrála jsem tam ze začátku, když to bylo nové – a abych si to vyzkoušela. Mám i karty. Dokonce víc druhů. Hrála jsem i proto, abych měla magíky, pochopitelně. Ale že by mě to nějak chytlo, to zrovna říct nemůžu. A jak přilákat více lidí? Dát další druhy karet? Podle mě to nic neřeší. Ta hra je sama o sobě koncipovaná jako pexeso – a ano, jelikož nevidíte soupeře, můžete s klidem předpokládat, že podvádí a zapisuje si ty obrázky. Obzvláště, když vás třeba moc poráží. V šachách moc podvádět nejde – maximálně, že je bude hrát místo majitele účtu někdo z rodiny nebo spolubydlící, co má na ně větší talent. V čaroku to je také tak. Ale ten Čmoud k podvádění přímo svádí – přeci nikdo nechce vypadat jako hlupák, co si nepamatuje ani těch pár obrázků…
Já osobně nemám ráda pexeso ani v reálném světě, nikdy mě moc nebavilo (i když jsem dokázala s klidem vyhrát, když se mi zrovna chtělo – také jak nad kým a dle počtu kartiček, ale…), takže možná můj postoj ke Čmoudovi je dán i tím. Ale zdá se, že hra nepřijde neatraktivní jen mně.
Mohl by se jistě udělat nějaký turnaj. Očouzený (nebo oinkoustovaný) obličej je fajn věc – ale po chvíli pochopitelně zmizí (aby si nikdo nemohl stěžovat, nejspíš). Celá hra by se musela nějak zatraktivnit. Ale i když přemýšlím opravdu usilovně, tak mě nenapadá, jak to udělat. Byl to hezký nápad hernu vyrobit, je za ní pěkný magík, ale… Něco tomu prostě chybí. Nejspíš i nějaký žebříček, kdo kolikrát vyhrál – ale ten by to také těžko vyřešil.
Já, ač aktivní, prostě neplánuju ke Čmoudovi chodit častěji – a můžu to snad doporučovat lidem, co sem chodí jenom jednou za čas? Těžko. To je spíš pošlu do Jámy, ať si najdou nějaký poklad…

Čaroku je naopak pro mě téměř srdcovou záležitostí. Jsem sice přesvědčená, že od nějakého určitého počtu výher by se mohla zvýšit obtížnost (líbilo by se mi to, fakt), ale jinak… Na druhou stranu naprosto chápu, když má někdo k sudoku opačný vztah – už z principu jako já k onomu výše zmíněnému pexesu. Řadu lidí nebaví – někteří ho možná ani neumí, kdo ví. Já ho měla ráda už předtím, než se zavedlo u nás.
Ale opět mě nenapadá nic, jak ho zatraktivnit pro větší část hradu. To jsou prostě hry. Buď člověka baví anebo nebaví – a nutit někoho do něčeho, co ho nebaví, je už ze své podstaty pitomost, když „o nic nejde“.

Silácký ring si najde nějaké své účastníky obvykle bez problémů. Vím, že někteří tam vyloženě rok co rok školili (a možná ještě školí) nováčky v tom, že jsou prostě schopní být naloglí i několik dní v kuse. To je ale prostě princip hry. Jelikož se tam nic nedělá, stačí kliknout a nechat být a být pořád online, je to často časem oštítkováno jako „nuda“ a téměř není důvod tam chodit (pokud fakt nejste jeden z těch, co mají tak stabilní připojení k netu, že tam prostě vlezou a nechají zapnutý komp a nehrozí, že by shořel nebo se s ním přestaly kamarádit Okýnka nebo kdovíco to používá a poskytovatel internetu jim pravidelně nevyhazuje připojení a ještě k tomu budou mít to štěstí, že jim Hog nespadnou, když je napadnou škrkny). Ale chápu, že nějaký účel to asi splní – nikdo ale nemůže čekat, že tam s tímhle bude narváno! Co by tam kdo dělal? To by se musel kompletně změnit princip hry – to by ovšem odešli ti, co tam byli doteď denně, protože by už to nemohli zapnout a jít si „po svém“, když by to třeba vyžadovalo co cca hodinu během deseti až patnácti minut kliknout na tlačítko. Možná by se zapojili nějací noví – to fakt nevím. Ale pokud by se měl zachovat systém, tak tohle tlačítko je to jediné, co mě jakožto zatraktivnění napadá. 

Chytrák je podle mě správný tak, jak je. Obzvláště po přibytí onoho rovnou zvolení, cože to je, zdali nabídka nebo něco jiného… Své zákazníky si prostě najde, spousta z nás chce někdy něco prodat nebo koupit. Plus v případě famfrpálu je skvělé přidávání transparentů. Prostě – tady ani zatraktivňování nemá smysl.

U Tří košťat je hostinec, kde upřímně ani nevím, jaká je ve skutečnosti návštěvnost. Občas při kontrole plánku zjistím, že jsou tam tři lidi a je mi jasné, že u jednoho stolu, případně se tak dá docela dobře zjistit, s kým vyjde v blízké budoucnosti rozhovor (když umíte logicky dedukovat) – ale nemyslím si, že by měla Rosmerta nějaké výrazné tržby. Ono taky – prostě „jenom“ další chat, pár stolků, nemožnost „přisunout“ si židli (s dovolením osazenstva stolu), možnost jakože „pít nápoje“ – ale soukromé rozhovory lze vést i po jiných komunikátorech, ke Košťatům bych šla snad jenom v případě, že by mi nefungoval ani jeden druh krbu a došly by šémy. Případně když jakože bych „musela“ – třeba by se tam něco konalo. Nevidím důvod, proč si platit svrčky za další chat. 
Zatraktivnit by to jistě šlo – třeba by tam po určité době, co tam člověk sedí a s někým klábosí mohl „náhodně“ přijít nějaký cizinec, co sedí v lokálu a prodávat načerno bylinky nebo třeba dávat „úkoly“? (Přines mi bylinky, udělej tohle…) Samozřejmě, že by z toho mohly vyplývat nějaké sankce, když by se do toho někdo pustil a na veřejnosti by mluvil, že dělá to a to… Za odměnu by nemusel dostat nic, ale třeba sem tam nějakou tu minci – ale byla by tam i možnost, že by ho v tom onom hostinci někdo načapal a skončil by se školním trestem (automatickým), který by si musel odpykat. Pokud by nebyl plnoletý (nebo by neměl hotová NKÚčka nebo OVCE nebo prostě cokoliv). V případě, že by plnoletý byl, mohl by si dělat „co by chtěl“, pokud by vyloženě nešlo o úkol extrémně temného rázu (které by se také mohly objevovat). Mohl by být třeba i nějaký jiný druh odměn – občas třeba i nějaký kus oblečení nebo nějaká věc, malé děti jdou po hračkách a „udělají pro ně všechno“, atp.
Upřímně nevím, jak moc by tam lidé konverzovali – ale návštěvy tohohle onoho bych podmínila právě tím psaním, minimálně s jedním dalším člověkem. Samozřejmě by se našli tací, co by tam psali náhodné shluky písmen, jak také jinak, ale… Nevím, prostě jenom nápad.

Případně by tam jistě šly dát nějaké akce, které už v hostincích bývají – ale vzhledem k tomu, že je nikdo nechce pořádat ani na hradě, nemyslím si, že by toužil po organizaci něčeho v Hostinci.

Zakázaný les a výpravy – občas se pořádají hodně, občas méně, některé koleje pořádají výpravy kolejní často, jiné vůbec (což je ovšem čistě jejich problém), lesníky snad na tomto místě ani nemá smysl řešit. 
Jistě by se mohly konat častěji – na druhou stranu na to nemusí být čas. Navíc by mohly zevšednět, to ano… Ale ano, myslím si, že kdyby se nebrali pořád ti samí lidé, tak by to zase nezevšednělo tolik a nevadilo by, kdyby bylo výprav více.
Zatraktivnit výpravy – pravděpodobně jsou atraktivní dost, lidé se tam chtějí aspoň podívat. Něčí šálek kávy to je, něčí není (někdo prostě nerad hraje rpg v téhle formě), to se dá jenom těžko ovlivnit. Magíky za Zakázaný les tuším nemá snad nikdo – a pokud ano, je to opravdu jenom pár lidí (nemyslím návštěvu, mluvím hlavně o bylinkách), rozhodně nepůjdu proklikávat celý hrad a nebudu to zjišťovat.
Ohledně svého principu by měl nejspíš Les zůstat takový, jaký je – a jiné aspekty nepatří ani tak do řešení Prasinek, tudíž to sem nebudu zbytečně zatahovat…

Ďáblova jáma – mé oblíbené místo! To, že je Ďábel prevít – ano, jistě je. Na druhou stranu, kdyby nebyl, nebude mě to bavit. Jako třeba kdybych dostala za každý průchod něco, tak to ani nehraju. Chápu, že je to čistě o náhodě, ale občas se logicky vztekám, mám průchodů docela dost a stejně pořád dostávají žabky lidé, co jich mají třeba stovku – možná by neškodilo za x průchodů dávat třeba také „něco“. A pokud možno to uplatnit i zpětně. Ale jinak si myslím, že Ďábel svému účelu slouží – zpočátku hned po přijetí nováčků na hrad je to vlastně jediné místo, kde se můžou pořádně zabavit a dostat i věci, ke kterým by se jinak nedostali – žabky, fazolky – pokud nepočítáme chamtivé starší studenty. Pro starší studenty svůj účel má také. Zatraktivňovat podle mě nepotřebuje, jenom teda některá slova mi tam přijdou zbytečně navíc, ale co už (třeba park, nad tím se pozastavuju pokaždé, když na něm spadnu), s tím se holt musí člověk nějak srovnat. I ten naprosto šílený obrázek tam prostě patří a rozhodně bych místo něj nechtěla nějaký „úchvatný“. Ďábel je ďábel a Jáma je jáma. Prostě patří k sobě (i s tím Osidlem, pochopitelně) a jejich symbiózu kazí jenom podivný faktor náhody a neštěstí, na který se ovšem dá vskutku dobře nadávat… =D

Doupě u dobyté věže a jeho šachy. No. Já na šachy nikdy moc nebyla. Jeden čas jsem se o ně zajímala – ještě před Hogem – ale nikdy mě nechytly. Nevím vlastně ani proč, všichni vždycky předpokládali, že je určitě musím umět skvěle hrát (haha, no, popravdě mě porazí asi tak každý, kdo jenom trochu chce, jelikož sice umím pravidla, ale tím to tak končí) a dle všech předpokladů by mě mělo bavit se jim věnovat a zlepšovat se v nich… Ale nebaví. Takže těžko můžu soudit, jak je zatraktivnit. Pořád jsou to jenom šachy! I když jsou ty obrázky hezké a kdovíco ještě.
Onen už kdysi navrhovaný žebříček by asi neuškodil – člověk v žebříčku rád šplhá, jelikož je to tvor ješitný – ale ten problém, že prostě většina hradu na šachy „nemá buňky“ to vyřeší jenom těžko. Spolu s su/čaroku a pexesem jde prostě o hry, co někdo hrát bude a někdo ne. Záleží na tom, jeslti člověka ta hra vůbec baví sama o sobě. Jelikož právě ta hra je základem. Jak zatraktivnit hru, když prostě pořád zůstane tou hrou, která někoho nebaví hrát? Jenom hodně těžko…

Agentura Žlutá tlapa a její „úžasné“ brigády, které v ten nejlepší moment vždycky zkazím a nikdy nenajdu tu, kterou zrovna potřebuju na specializaci… Ale komu by to vadilo…! =D
Pár svrčků zadarmo – tady se dveře pochopitelně netrhnou, kdo by se divil? Magík za tři galeony tady vydělané se pomalu ale jistě blíží a budu tam chodit i poté (protože prostě i když je to pár svrčků, jsou to pořád peníze). Je jasné, že tohle moc zatraktivňovat není potřeba. Funguje to relativně dobře. Možná by se mohlo člověku někam zaznamenávat, kolikrát jakou brigádu dělal, aby se vidělo, kdo je vážně „specialista“ na co? To je tak asi jediné, co mě tak napadá…

Celkově – jak zatraktivnit Prasinky – tedy ty části, kam moc nikdo nechodí? Některé věci jsem navrhla výše, ale pořád… Máme úkoly, které jsou atraktivní proto, že za ně člověk dostane body (a ano, i proto, že lidi úkoly prostě baví – ale taky jak koho a jak jaké). Máme soutěže, za které je také nějaká odměna – klidně se přiznám, že jsou i takové soutěže, které bych prostě nedělala bez odměny. Málokterá mě fakt úplně nadchne. 
Takže člověk přijde, „zadělá“ si na srpce a body – a jde si pokecat s lidma. A ano, když má volný čas, tak jde do Prasinek. Od Ďábla opět dostane nějakou malou odměnu, případně si jde zahrát svou oblíbenou hru. Nebo udělat kvíz, pokud ho to baví.
Jistě by šlo za všechny výhry ve všem každému něco dávat – ale podle mě by to bylo trapné.

Donutit lidi víc chodit do Prasinek a být tam aktivní? Opravdu musíme lidi nutit do toho, aby se věnovali zábavě? Nemá být jejich volbou, jestli se jí věnovat vůbec chtějí – a když už, tak jestli se jí chtějí věnovat na hradě, nebo jestli si raději nepůjdou zahrát pexeso s mladším sourozencem/potomkem, kterému tahle hra dá jistě víc než dospělým lidem? A ještě mu udělá radost…