Som tuším jediná, kto vidí tento problém. Napriek tomu ho pokladám za tak vážny, že by som na túto tému chcela otvoriť diskusiu.
Naša škola má tradíciu a speje k stále väčšej kvalite. Týka sa to aj kvality výuky. To znamená, že máme množstvo rôznych predmetov často dokonca s „vedeckým“ základom vo vedách známych aj v muklovskom svete. Či už ide o vyslovene čarodejné vedy, ktoré by boli pre muklov mimo nášho sveta azda viac nebezpečné ako užitočné, alebo o predmety, ktoré sa dajú využiť aj v muklovskom prevleku.
Nespochybňujem prínos, ktorý „kvalitná“ výuka „kvalitných“ predmetov prináša. Ale silnie vo mne pocit, že sa nám tu z toho pomaličky vytráca to, kvôli čomu bola naša škola postavená – hra.
Deti, ktoré si chcú vyskúšať rolu profesora v dnešnej konkurencii nemajú žiadnu nádej dosiahnuť profesorské miesto. Takisto predmety, kde by sme sa v skutočnosti len hrali, že sa niečo učíme, sú zo zoznamu predmetov tak nejako systematicky vytláčané. Aspoň mám ten dojem pri pohľade na učebne a tiež pri čítaní niektorých diskusií.
Mrzí ma, keď vidím, ako sú posledné relikty pohodového prístupu k vyučovaniu z Hogwarts postupne vytláčané verejnou mienkou bažiacou po „kvalitnej“ výuke.
Počas dovolenky na Kiribati ma Ondreko učil jednoduché „vodné kúzla“. Nič náročné, nič prešpekulované, len svojim detským spôsobom mi vždy ukázal pohyb, formulu a vysvetlil, čo to robí. Nakoniec som si to kúzlo musela nacvičiť a on rozhodol, či sa mi to podarilo. Bolo to veľmi príjemné osvieženie a môžem povedať, že sa mi úprimne zacnelo po podobnom ľahkom duchu vyučovania tu u nás. Naozaj mi to tu chýba. A som smutná z predstavy, že nemôžem očakávať, žeby sa niekedy na našu školu takýto možno pre niekoho „naivný“ spôsob vyučovania vrátil.
…
Neviem, či sa to dá zmeniť. Ani neviem, ako by sa dolo podobnú zmenu uskutočniť. Môžete namietať, že máme v súčasnosti profesorov dostatok a bolo by nefér odmietnuť „kvalitného“ profesora a prijať miesto neho „decko“.
Zvlášť si niečo podobné asi ťažko môže dovoliť nová inšpektorka výuky, ktorá práve nastúpila po kolegyni Grey-Slytherin. Ale veľmi túžim, aby sme našli spôsob, ako naše školstvo oživiť a odľahčiť.
Co je to kvalita výuky? – Nemyslím, že volání po kvalitě výuky souvisí s tím, zda budou předměty hravé nebo vážné. Užil jsem si tu třeba Pokladničení, vysloveně hravý předmět, a naopak například Esperanto, kde se učím něco nového. I když vlastně i hravé předměty mi přinášejí něco nového, přinejmenším mi tříbí kreativitu. Obojí se ale dá udělat jak kvalitně, tak to odbýt. Pokud paní/pan profesorka/profesor se bude svému předmětu skutečně věnovat, je to vše, co od ní/něj požaduji. Pak bude i hravý předmět kvalitní. 🙂
– S tímhle článkem naprosto souhlasím, já už jsem si třeba zahrotila a ráda bych se bavila, v domácím úkolu se libovolně vykecala a podobně. Jenže mi přijde, že s tímhle názorem jsem tady v menšině.
Nejvíc mě vyděsilo, když mi přišly vrácené peníze od pana Krise jako omluva za jeho Kuchyni. Komu vadí, že se v tom předmětu nic důležitého neučilo? Mně teda ne, nebyla jsem tam kvůli bodům, ale kvůli tomu, že od takových profesorů jako je on necítím nesmyslný tlak kvůli virtuální realitě 🙂
Na naší škole by měly mít své místo oba extrémy – předměty, kde se šprtá a předměty, kde se jen baví. Jen by se měly lépe označovat a prezentovat v Informacích o výuce, aby každý předem věděl, do čeho jde.
Re: – a nepřijde vám jako problém, že za oba typy předmětů dostane profesor stejně peněz a student stejně (nebo za ten druhý dokonce více) bodů? Kvalita výuky? Co je špatného na tom, když chceme, aby výklady za něco stály, nebyly okopírované z netu, měly hlavu a patu a nebyly plné hrubek? A navíc, jsme škola. A z tohoto titulu máme našim studentům něco dát, něčemu je naučit. A že si nemůžete zavymýšlet? Ale prosím vás, kde jste na to přišla?
Re: – Pokud se tady všichni tak dobře bavíme, tak je přece i psaní výkladů zábava a plat příjemnej bonus, ne? 🙂 Jen se někdo holt v úkolu víc zabaví desetipalcovou suchařinou a někdo jiný má chuť jen na třípalcovou recesi.
Navíc mám pocit, že jste mě úplně nepochopila nebo nechtěla pochopit – nikdo tady neobhajuje předměty zkopírované a podobně, já mluvím o předmětech pana Krise, madam Lenůlie a podobných. Četla jste vůbec ten článek od mdm Leti nebo vás vyšokoval jen můj komentář? 🙂
V návštěvní místnosti teď máme vystavené hodnoty, co naše škola ze sebe může vydat. Více z nich prostě nacházím v hracích předmětech, o kterých mluví mdm Leti…
Předměty – No já nevím, mi tu pohodových a kvalitních, hravých, vymýšlecích a odpočinkových předmětů přijde dost – Literární seminář, Literární seminář – poezie, Barvokouzlení, Testrálologie, Flákání, Pokladničení, Ministerská přípravka, Bonzologie, Jak se oblíbeným státi, Žertovné zaříkávání, Cestování pomocí magie, Strašidlologie, Tajemství cizích řečí, Fortunace, Magie duše, Lexikon úspěšné čarodějky… to jen tak, co mě narychlo napadlo a jistě je i spousta jiných předmětů, kde se nijak smrtelně vážně myslet nemusí.
A to, že je neučí „děti“ mi vůbec nevadí. Jako student jsem nikdy k „dětem“ na předměty nechodila, protože „děti“ mohou být pedagogicky velmi nesoudné. Živě si pamatuji ty aféry ohledně údajně mudlovsky mladého profesora Gryffina (či jak se jmenoval) apod. Takže v tomto problém opravdu nevidím. Navíc při průměru tři předměty na osobu za rok, má většina těch, co touží po oddechu a volném tempu, minimálně na sedm let vystaráno.
– Myslím si, že není problém, aby předměty mohly vyučovat děti, ale musely by být opravdu schopné a ne jen „schopné“. Mnohdy i někteří dospělí vyučují jako děti a naopak a pak je pro nás velkým překvapením, když zjistíme, kolik jim je let. Ale myslím si, že je zde místo pro oba druhy – ty hravé i poučnější předměty. I když, docela dost nechápu, k čemu mi bude hravý předmět, který mě nebaví a předmět, kde se fakt něco učí, ale stejně mě nebaví. Asi bych si vybrala tu druhou možnost, kde bych se mohla něco naučit. Ale na druhou stranu, kdyby byl ten hravý předmět kvalitní, stejně je to jen „zábava“. Já osobně mám radši předměty, kde si můžu svou fantazii pustit na plné obrátky, kterých je tu víc než dost a které ani nemusí být hravé, abych si tam mohla navymýšlet plno věcí. Navíc si mylsím, že nejlepší kombinace je taková ta směsice „hravá-vážná“. Něco se naučím, ale taky se bavím, již zmíněný příklad, např. Literární seminář. A navíc, kdyby zde byly jen hravé předměty, které by vyučovaly děti… řekněme, že ne s tak kvalitním přístupem k výuce… nebyla by tu spíše školka než škola? 😉 Ale ano, bylo by to oživení.
každý si může vybrat – Na škole vidím jak předměty, které reálně něco naučí (něco, co lze dále použít i mimo hrad – jazyky, dovednosti např.), tak i ty zábavné.
Osobně jsem jako student dávala přednost těm, které nějak zabavily a rozvinuly mou fantazii – to bylo pro mě prvořadé. Tento pohled na věc se spolu se zfialověním nezměnil. Byla bych spíš pro ono zkvalitnění, jak ho zmínila kolegyně Rawenclav. Jsme škola, máme něco předávat a hlavně bychom to měli předávat spisovnou formou (chceme úkoly bez hrubek, ale sami je píšeme do výkladů? – něco je špatně, ne?).
Ovšem je třeba, aby existovaly obě větve, pokud odhadneme správný poměr. Ten poměr spadá do kompetencí inspektorky výuky.
Re: každý si může vybrat – Hrubky a kopírované texty by naozaj nemuseli byť. To je jasné, keď chceme samostatnú a kvalitnú prácu od študentov, je samozrejmé očakávať spisovnú mluvu od profesora.
Ale súhlasím, že sú potrebné obe vetvy – a v súčasnosti to vyzerá, že jedna z nich zmizne úplne. Neprekvapuje ma, že veľmi nechápete o čo mi ide, sama som to donedávna nevidela a bolo mi rovnako prirodzené ako vám, že sa snažíme stále viac o skvalitnenie výuky.
Je to podobné ako so záchranou živočíšnych druhov. Bežný mudla by vám povedal, že mu vôbec nebude vadiť, ak by vyhynuli povedzme kliešte alebo komáre. Ale keď už je zopár druhov naozaj na vyhynutie, prípadne počet prežívajúcich druhov naozaj klesá, už aj muklovia chápu, že to nie je tak celkom v poriadku, že by sme mali urobiť niečo pre ich záchranu.
A že aj tie kliešte a komáre majú svoj nezastupiteľný význam v ekosystéme.
– Kedysi som o Hog písala seminárnu prácu tuším z psychológie, či sociológie či z čoho to bolo do muklovskej školy. Vyzdvihovala som tam, aký má podobný projekt význam z hľadiska výmeny rolí, učenia sa sociálnym kontaktom, zodpovednosti a pod. Jedným, a myslím že dosť podstatným kladným prvkom bola práve výmena rolí.Keď si niekto môže prvý krát v živote vyskúšať aké to je mať zodpovednosť (aj keď možno zakrátko túto zodpovednosť nezvládne) a naopak. Áno, bolo to v čase, keď tu učili „profesori“ ako kolegyňa Adamsová a pod. a bolo nutné riešiť mnohé problémy súvisiace s ich nezrelosťou. Ale myslím, že aj to malo niečo do seba – a podľa mňa niečo veľmi osožné, napriek tomu, že sa vám to môže zdať nespravodlivé a pod.
Prvý rok som prevzala po profesorovi Wirmbergovi psychológiu. Keďže sa na psychológiu hlásila aj iná profesorka, dostala som druhý stupeň a ona prvý. Keď som videla jej osnovu, takmer som jej závidela. Iste, predpokladám, že nejakú valnú kvalitu jej výuka nemala, ale bol to pohľad, ktorý nás „múdrych“ môže hodne oslobodiť. Bolo mi potom veľmi ľúto, keď boli po jej odchode jej triedy zrušené, rada by som sa ich ujala aj s jej osnovami. Pripadali mi inšpirujúce.
Čo tým všetkým chcem povedať? Naša škola (podobne ako súčasný muklovský svet) inklinuje k vedeniu hlavou. Aj naše predmety (aj tie, čo sú koncipované ako zábavné) sú pripravované najmä rozumom.
A tých predmetov, čo boli pripravované najmä srdcom (možno to takmer vyzeralo že len srdcom), tie nám pomaly ale isto miznú.
A čo ma mrzí najviac, pokladáme to za správne, že miznú.
Ano, súhlasím s Adanedhel, na našej škole by mali mať miesto oba extrémy. A áno, malo by sa to poriadne označiť v infe, aby študent vedel do čoho ide.
Re: – Já teď asi moc nechápu pointu. Vám tedy jde spíš o to, aby měly i mladší děti možnost vyzkoušet si, jaké je to být fialovým dospělákem? Nebo co je hlavním smyslem tohoto článku? Protože si nemyslím, že by hravé předměty mizely… podívejte třeba na Flákání pro pokročilé. Tam se vlastně po lidech nechce nic moc a přitom jde stále o předmět, který má svou úroveň.
Re: Re: – Stále sa na to pozeráte z hľadiska seba ako študenta. Iste, verím, že sa na mnohých predmetoch zabavíte. Ale stále je to predvádzanie istej inteligencie. Napr. Flákání je recesia. Inteligentná recesia (aspoň myslím, neštudovala som ho). Hovorím o predmetoch ako napr. Taj lesa. Obávam sa, že až nás niekedy opustí to málo profesorov, čo dokáže podať predmet takýmto spôsobom, že už sa nový podobný profesor medzi nás nedostane. Skrátka v tej konkurencii nemá šancu.
Netvrdím že je to chyba kohokoľvek z nás. Možno je to prirodzený vývoj. Ale je mi to ľúto a stále premýšľam, či existuje spôsob, ako ho nasmerovať tak, aby všetci mali šancu.
Nech nám odtiaľto nevymizne tá hravá osviežujúca sloboda.
– Já upřímně nejenže nechápu onu pointu, já nechápu asi vůbec tenhle názor.
Nikdo neříká, že někdo mladší nemůže učit. Ať učí. Ale ano, ať to má hlavu a patu, není to zkopírované, nejsou tam hrubky (word kontroluje aspoň většinu, kdyžtak může poprosit o pomoc) anebo pokud má nápad, tak ho třeba může zpracovat s někým dalším. A to platí i pro ty starší, kteří toho nemusí být schopni.
Hravé předměty jsou, pojmout se tak dají další (jakože i ty, které takové nejsou na první pohled) a profesoři to často i ocení.
Nevidím důvod, proč by měla škola hostit předmět, co nemá hlavu ani patu ani smysl jenom proto, že „by tu měl být“ – ano, jistě. Studentům se jistě bude líbit, že budou mít předmět primitivní, za který dostanou hodně bodů. Řadě takových studentů je i naprosto jedno, jaké jsou výklady – protože si je, bohužel, všichni nečtou. Z pozice profesora by se mi zdálo nefér, že já se píšu s podrobným a kvalitním předmětem a dostanu „stejnou“ odměnu jako ten, kdo tam napíše pár řádek, ale „přeci to tvořil srdcem“. A vlastně dostanu někdy i menší, protože na primitivní předmět s hromadou bonusáků poleze vždycky víc lidí. Ne proto, že by byl lepší nebo že by byl úžasný – a ani ne kvůli tomu ušlechtilému, že by chtěli ocenit, jak to někdo tvořil srdcem. Čistě proto, že se jim nechce nic dělat a začít psát jeden úkol, co mají, patnáct minut před půlnocí a dostat pak V+10 je prostě „super“. Z pozice studenta je mi to třeba i „jedno“, protože je na každém, co ho baví nebo nebaví a jak jaký profesor hodnotí. Ale jako profesor bych se časem na nějaké zlepšování vybodla. Obzvláště, kdyby se třeba poštěstilo, že by nějaký takovýhle profesor dostal cenu za výuku proto, že „ho přeci mají studenti rádi“ nebo něco na ten způsob.
Nemám nic proti zábavným předmětům, naopak, mám ráda zábavné předměty. Nemám nic proti mladším lidem, jsou tací, kteří jsou už v patnácti chytřejší, rozumnější a schopnější než někteří dospělí. Nemám nic proti bonusovým bodům ani proti předmětům lehkým. Ale mám dost proti předmětům odfláklým, předmětům zkopírovaným, předmětům nesmyslným, profesorů, kteří takové předměty mají – a to bez ohledu na věk.
Radši půjdu na „nudný“ předmět, co má hlavu a patu než na nesmyslný chaos, co je rádoby zábavný. Protože mi jde i o ten výklad. Protože mi jde i o zpětnou vazbu a komentáře. Protože to je na tom to zábavné – něco se dozvědět (a ano, třeba i vymyšleného, o to vůbec nejde), něco dalšího vymyslet, dostat ohodnocení a vidět, že ten profesor si s tím dal záležet. Pak už neřeším to, jestli je nějaký předmět podán i tak, aby ho chápali i mladší studenti a já se tam třeba tak moc nebavím.
Ty zmiňované extrémy tu podle mě nemají mít místo ani jeden. Extrémně „nudný“ předmět s hromadou faktů a děsivými podrobnostmi, co nikdo nechápe a ani nemůže chápat, je špatně. I když ano, to už tu taky padlo – na takovém předmětu se člověk aspoň něco dozví. Extrémně „zábavný“ předmět s hromadou hrubek a bez hlavy a paty, ve kterém se nikdo nevyzná a je tam de facto jenom proto, že to jsou primitivní úkoly s téměř nulovou prací za „velkou odměnu“, je taky špatně. Zábava a nuda jsou v uvozovkách, protože co někoho může bavit, může jiného nudit.
Nezajímá mě, kolik komu je nebo jestli to, co píše, je komplet vymyšlené a neexistující (téma, pochopitelně, opisování se mi nelíbí ani trochu). Zajímá mě to, jestli se ten výklad dá číst a někdo si s ním dal práci. A jestli to prostě je kvalitní nebo není. A ano, pod tou kvalitou si jistě každý může představit něco jiného – já pod ní vidím nápad a nechaotické zpracování, udělatelné úkoly – ale ne takové, které nezaberou nikdy víc jak patnáct minut – gramatickou správnost (protože ta je prostě důležitá, když někde uvidím něco, kde je dvacet chyb v odstavci, tak to ani nedočtu) a další věci na tenhle způsob. A pochybuji, že by někdo rozlišoval, jestli to napsal někdo, komu je dvanáct anebo někdo, komu je dvacet.
– Já kdysi chtěla odmítnout otevřít na škole výuku jazyků, protože mi to příšlo právě z tohoto důvodu divné… že jsme tu škola pro hraní a né, abych se tu něco reálně učili… tlak na mě byl velký, jazyky lidi chtěli… tak jsem podlehla… a nechávala vše pak na mocné ruce trhu… kdyby o ty předměty nebyl zájem, tak jsou prázdné… a prázdných je dost předmětů koncem roku.. ale není to jen proto, že jsou blbé či náročné. Stává se to i předmětům, o které byla před lety rvačka..
Po letech zkušeností myslím, že každému vyhovuje něco jiného, takže bude jedině dobře, když na škole budou předměty hravé i předměty reálné, kde se lze něčemu naučit. Jenom oba typy musí být zajímavé. A jsem ráda, že už nejsem inspektorka a mohu vše nechat na bedrech jiných … 😉
Re… re… re – Cerri: „ať to má hlavu a patu, není to zkopírované, nejsou tam hrubky (word kontroluje aspoň většinu, kdyžtak může poprosit o pomoc) anebo pokud má nápad, tak ho třeba může zpracovat s někým dalším.“
Ano, dovolím si tu skopírovať odpoveď Adanedhel z vyšša: „nikdo tady neobhajuje předměty zkopírované a podobně, já mluvím o předmětech pana Krise, madam Lenůlie a podobných.“
Ansi: „a nepřijde vám jako problém, že za oba typy předmětů dostane profesor stejně peněz a student stejně (nebo za ten druhý dokonce více) bodů?“
To je práve ten problém. Všetko hodnotíme, všetko porovnávame, všetko odmeňujeme (peniazmi, bodmi…). V prvom rade by sme sa tu mali (chceli) hrať! To, že za výklad /úkol a pod. dostaneme aj nejakú virtuálnu odmenu – to by malo byť len súčasťou hry.
Znovu si pomôžem slovami Ady: „Pokud se tady všichni tak dobře bavíme, tak je přece i psaní výkladů zábava a plat příjemnej bonus, ne? :)“
Mintaka: „No já nevím, mi tu pohodových a kvalitních, hravých, vymýšlecích a odpočinkových předmětů přijde dost – Literární seminář, Literární seminář – poezie, Barvokouzlení, Testrálologie, Flákání, Pokladničení…“
Ano, sú tu predmety, ktorých náplňou je „zábava“ (mimochodom, fortunaciu by som tu naozaj nemenovala, tam je vážnej práce až dosť), ale aj tie menované predmety sú zábavné tak nejak „vážne“. Nie je to hra, ale „kvalitne zábavný predmet“.
Ide mi o to, že sa pomaly dostávame do akýchsi medzí. Stále všetko okolo seba hodnotíme. Už pomaly neostáva priestor pre tých, čo by sa chceli tiež zapojiť, ale nevedia preukázať takú „kvalitu“. Pomaly tu máme väčšinu profesorov takých, čo sa venujú pedagogickej práci aj u muklov – a hoci by to malo byť objektívne takto dobré, v praxi mi tu práve preto niečo chýba. Je tu veľa profesionality na úkor slobodnej hry.
Aby sme si rozumeli, kvalita ani profesionalita mi nevadí. Vadí mi len to, že už neostáva priestor pre osviežujúcu slobodnú hru bez nich.
– Letti, no tak tva obava je celkem opravnena. Ja chapu jak to myslis, ale porad mam dojem, ze prednost by meli mit ti, kteri uz nejakou dobu na tehle skole drou. Ja se spis obavam o vsechny profesory, kteri jsou soucasnou zmenou na skole ve vyuce znechuceni a unaveni a budou chtit odejit.
– Ok, původně jsem tu už nechtěla reagovat, ale tak co už.
Mdm Leti, dobře, takže až se bude nějaký student chtít stát profesorem a vypracuje skvělé a kvalitní výklady, ale bude mít nějaké nároky na studenty, tak mu máme říct „hele, sorry, plný stav a vezmu místo tebe támhletoho, protože má výklady o ničem a po studentech nic nechce“? Mám teda až se budu chtít stát profesorkou napsat nějaký „úžasný lehoučký předmět“ a pokud možno „tím srdcem“, protože tak je to přeci správně?
Máme tedy podle vás upřednostňovat odbyté předměty před těmi, se kterými si dali tvůrci opravdovou práci?
Zábavě tu přeci nikdo nebrání. Vůbec nikdo. Aby byla ale kvalitně zpracovaná – a ano, prostě ve chvíli, kdy je více zájemců o něco, tak by měl logicky být přijat ten, kdo „je nejlepší“ a ne ten, kdo „chce mocinky moc profesorovat“. Když není velká poptávka, můžeme udělat profesora z každého, ve chvíli, kdy ale je, tak jako co? Nezbyde než přijímat podle kvality a to je správně, přijímat podle toho, kdo chce více profesorovat – kdo to jako bude posuzovat?
Nemůžeme být všichni fialoví. Je super se bavit, ale o odbyté předměty tu stojí fakt jenom flákači a tvůrci oněch výkladů.
p. Serge…
Ehm, musíte tohle tahat i sem? Nestačí to, že to řešíte jak malá děcka na fb? Zajímalo by mě, co jste řekli samotné inspektorce nebo ji jenom pomlouváte za zády a před ní říkáte něco jiného? Pokud je fakt tak přísná, že nepřipouští kompromis a diskuzi, to pochopitelně nevím a v takovém případě se za tuhle poznámku omlouvám, ale kdybych byla inspektorka já, tak se na vás za tohle pokoutnictví asi naštvu.
A k tomu „přednost by měli mít ti“… Hm, jako, hypotetický příklad – někdo sedm let učí, má krátký výklady o ničem bez hlavy a paty. Někdo sedm let studuje, má průměrný výsledky a po sedmáku přijde s předmětem, co je skvělý, zábavný a má dlouhý a kvalitní výklady… A přednost má mít pořád ten první, i když za těch sedm let na výklady nehrábl a ani nehodlá? To jako sorry… Ale s tím fakt nemůžu souhlasit.
Re: – Cerri: „Mdm Leti, dobře, takže až se bude nějaký student chtít stát profesorem a vypracuje skvělé a kvalitní výklady, ale bude mít nějaké nároky na studenty, tak mu máme říct „hele, sorry, plný stav a vezmu místo tebe támhletoho, protože má výklady o ničem a po studentech nic nechce“? “
Nie, takto si to naozaj nepredstavujem. Ak by ste si poriadne prečítali článok (verím, že ste len za ten čas zabudli), tak by ste na to prišli sama. V článku predsa píšem, že neviem ako by sa to dalo riešiť a či vôbec. Ale vadí mi všeobecná mienka, ktorá už dopredu všetkých „menej kvalitných“ odsudzuje na neúspech. Ba čo viac, aj tých, ktorí tu už sú znechucuje. Pretože môžu mať pocit (a majú pocit), že pokiaľ nemajú dosť „kvalitnú“ výuku, tak len zacláňajú tým, ktorí by tiež chceli učiť. Príde mi to ako veľká škoda, a je mi ľúto, že sa nenájde nikto, kto by im to okrem mňa povedal.
Cieľom článku nebol pokus o umelé znižovanie kvality. Cieľom tohto článku bolo ukázať, že hodnotu má aj ten druhý typ výuky. Pretože v poslednom čase vidím všade len hodne kritiky a posudzovania. Už je to tu skoro ako u muklov, keď musí každý vykazovať kvalitu a kvantitu práce, aby si mohol udržať miesto.
Ale tu sa predsa chceme baviť! Chceme si oddýchnuť. Chceme zahodiť muklovské meradlá a oslobodiť sa od neustálych tlakov ktoré sa na nás valia „vonku“!
Len o to mi ide. O trochu slobody.
Zdá sa mi, že je tu všetko stále viac zošnurované…